Naše orlice je unikát, jinde mají samce
Zdeněk Kubík (42)
PRAHA České úřady si možná budou sjednocovat svá loga a jako nejjednodušší řešení se jeví využití státních symbolů. Ty letos oslaví oficiálních sto let, jejich kořeny však sahají až do 13. století. „Tehdejší tuzemská šlechta by dnes podle nich poznala, že je doma,“říká heraldik Zdeněk Kubík v rozhovoru pro LN.
LN Kam až sahá tradice symboliky v podobě, jak ji známe z velkého a malého státního znaku?
Vychází z prvorepublikové tradice, kterou kodifikoval zákon z března 1920. Heraldické znaky přitom mají kořeny v době středověkého Českého království a Moravského markrabství. Uvedený zákon však zapracoval kupříkladu také státní trikoloru, kterou zavedla první československá ústava z 29. února 1920. V tomto ohledu je nutné pochválit komisi, která se tehdy na podobě znaků podílela, předvedla velkou míru profesionality, a dbala tak na historickou kontinuitu. To se naopak nepovedlo třeba v Itálii či Francii, kde se od monarchické heraldické symboliky zcela odstřihli. I díky tomu je státní symbolika v podobě českého lva a moravské orlice, jejíž kořeny sahají až do poloviny třináctého století a k posledním Přemyslovcům, trvalá. Letos si tedy připomínáme sté výročí státní trikolory i vlajky.
LN Tehdejší šlechta by tedy náš velký státní znak poznala? Věděla by, že je doma?
Zcela bez pochyby a nejen šlechta. Šlechtice třináctého století by možná překvapila jen forma čtvrceného štítu, jež se u nás objevila až v následujícím století za vlády Lucemburků. Třeba Karel IV. by nebyl překvapený vůbec, stejně tak Přemysl Otakar II., díky němuž český lev a moravská orlice ve státním znaku jsou. V jeho éře se znaky u nás ještě nespojovaly čtvrcením štítu, to přišlo později a známe to z jiných evropských zemí, Španělska či Velké Británie. Lidé žijící ve třináctém a čtrnáctém století by je poznali, ostatně byly tehdy na „každém rohu“. Pro ně šlo o znamení trvalé jistoty a skutečné identity.
LN Nedávno jsme v LN informovali o plánu na sjednocení log tuzemských ministerstev, jejich společným prvkem by měl být právě český lev. Ozvali se nám někteří moravští patrioti, že je to uráží. Rozumíte jim?
V tomto ohledu je více problémů. V České republice máme potíže dohodnout se na jednoslovném či dvojslovném názvu země. Sem spadají námitky některých náruživých Moravanů požadujících název jako kupříkladu Českomoravsko. Na jednu stranu se to dá pochopit, zapomíná se však na to, že původ figury dvouocasého lva je moravský. Přemysl Otakar II. prvotně užíval toto znamení jako markrabě moravský a ponechal si je i jako český král místo plamenné svatováclavské orlice svého otce i děda. To si však málokdo uvědomuje. Jenže v učebnicích místo toho převažují legendy o Bruncvíkovi a podobně, protože to nejsou suchá, nudná fakta. Už v době slavné éry Lucemburků vystupovaly svatováclavské země pod „zkratkou“českého lva pro celé soustátí Zemí koruny české – tedy Čechy, Moravu, ale také Horní a Dolní Lužici, slezská vévodství a tak dále. V duchu preambule naší ústavy i zákona o užívání státních symbolů je v podstatě nutností používat velký státní znak ČR.
LN Řešili něco podobného za první republiky?
Ano, tehdy byl velký, střední a malý státní znak. Měli však určitou výhodu: malý československý státní znak totiž tvořil samotný český lev, na jehož hrudi byl malý štítek se znakem Slovenska. Byť to nebylo heraldicky korektně – mohlo to vytvářet dojem, že u nás vládne nějaká slovenská dynastie či naopak. Obsahoval tím pádem barvy trikolory a zároveň reprezentoval jednoslovný název Československo. Náš současný malý státní znak toto „nedokáže“– neobsahuje třetí, modrou barvu a nelze dát moravskou orlici českému lvu na hruď a podobně; jsme totiž unitární stát, netvoříme česko-moravskou federaci. Proto jsme museli přijmout dva státní znaky, zatímco ten velký je klíčový a obsahuje odkazy na všechny tři naše historické země, tak ten malý je spíše pro praktické administrativní použití. Takže odpor k tomuto řešení vyplývá spíše z neznalosti.
LN Orel, u nás tedy orlice, a lev nejsou ve znacích evropských států asi nic nezvyklého. Čím se naše dvě zvířata kromě barev liší?
Správně jste zmínil, že jsme jediní na světě, kdo rozlišují jednohlavou orlici a dvouhlavého orla. V heraldice bývalo zvykem vyobrazovat
Na sněmovním logotypu je
■
dobře vidět, že se autor snažil být moderní, zároveň však zachoval několikerou státní symboliku. Nechal tak figuru českého korunovaného dvouocasého lva, motiv lipových listů, a dokonce barevnost trikolory. Je to krásná zkratka, jakkoliv se mi jako heraldikovi nelíbí, že je občas používána místo státního znaku.
V logu Senátu vidíte monogram
■
„S“, o kterém nevíte, co znamená. Vedle toho jsou naturalisticky ztvárnění dva lvi, kteří vypadají jako dva lvi ze zoo. Nejsou to heraldická zvířata. Lvi drží písmeno „S“. Jaká je tam provázanost se symboly České republiky? Prakticky žádná. všechna zvířata vždy jako samce, jakkoli je to dnes třeba genderově nekorektní. A protože se u nás jednohlavý orel nazýval orlicí, vznikl tu i zábavný mýtus, že se podobně rozlišují podle počtů ocasů lvi a lvice. To je samozřejmě nesmysl, na pohlaví to nemá vliv. Nehledě na to, že heraldický lev má zcela jasně hřívu a tradičně také viditelný pohlavní orgán, bez ohledu na počet ocasů.
Záplava lvů ve znacích evropských států má tradici v křížových taženích, jelikož Kristus, král králů, pocházel z kmene Juda, který má spojení se lvem zakotvené biblicky. Dva ocasy pak činí z českého lva takzvanou nadpřirozenou zdvojenou figuru, odlišnou od jiných znaků s jednoocasým lvem. Pro moravskou orlici ve státním znaku je zase typické šachování, v tinkturách (heraldické barvy – pozn. red.) shodných s českým lvem, čímž jsou figury v našem státním znaku nezaměnitelné.
LN Jak je možné, že se česká heraldika neměnila spolu se střídajícími se dynastiemi vládců a vydržela do současnosti?
Je to důsledek kontinuity a prestiže. Přicházela-li nová dynastie, uvědomovala si politické, kulturní a jazykové prostředí, včetně dědictví dané symboliky předchůdců. Taková identita se zkrátka nedala od daného území oddělit a příchozí vládcové ji naopak zdůrazňovali. Zvlášť pokud přicházeli z nižší pozice, jako například říšská hrabata Lucemburkové na český královský stolec. Nikoho by tehdy ani nenapadlo postupovat jako dnes ve stylu „s novým vedením i nové logo a nový vizuální styl“. Šlo totiž o výsostné symboly, kotvy a jistoty, jež tehdejšího člověka v jeho krátkém životě spojovaly s předky a dávaly mu jistotu i naději trvání v jeho potomcích a na věčnosti. Evropský heraldický systém provázaný s křesťanskou ikonografií je na světě zcela unikátní, něco srovnatelného je snad už jedině v Japonsku.
LN Na prezidentské vlajce se setkáme také s lipovými listy. Jak se pojí s českou tradicí?
Opět se jedná o poměrně starou tradici, nejvýrazněji oživenou během národního obrození v 19. století. Motiv národního stromu k tomu samozřejmě patřil; konkrétně lípa je spojená obecně se slovanskou vzájemností. My jsme schopní doložit, že motiv lipových listů využíval na zbroji už syn Přemysla Otakara II. král Václav II., tyto zlaté lístky se staly nedílnou součástí takzvaného klenotu erbu českých králů. Opět tedy lze hovořit o přesahu až do třináctého století.
LN Zmínil jste trikoloru. Pro naše země však bývala typičtější spíše bíločervená bikolora. Jak se tam dostala modrá?
Stalo se tak díky iniciativě prvorepublikového poslance a známého básníka Viktora Dyka, kdy se k tehdy tradiční historické bíločervené bikoloře přidala třetí, modrá barva a vznikla tak dodnes používaná kombinace bílé, červené a modré v tomto čestném pořadí.
inzerce
Odlišili jsme se tím jasně od Rakouska či Polska či od trikolory Nizozemska a Ruska, navázali jsme však na tradici všeslovanských barev 19. století. Roli v tom hrál i odkaz našich hlavních spojenců – Británie, Francie a Spojených států, jejichž vlajky tvoří právě zmíněné barvy. Modrá zohledňovala i modré trojvrší ze slovenského znaku a modré pole moravské orlice atd. Trikolora, vycházející z našich heraldických
Vystudoval historii,
■
archivnictví a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.
V minulosti pracoval jako
■
kodikolog brněnské Moravské zemské knihovny, později na brněnském biskupství i jako archivář Moravského zemského archivu.
V současnosti spolupracuje
■
s brněnskou firmou Alerion jako
heraldik a vexilolog, navrhuje obecní a osobní znaky, vlajky a prapory.
Během dvaceti let své práce
■
nashromáždil stovky návrhů.
LN Vnímáte snahu české státní symboly designově stylizovat?
Bohužel se většinou jedná jen o lacinou formu téhož. Často se stává, že grafik dostane zadání vytvořit logo města, jež má prastarý heraldický znak. Nejjednodušší cestu volí takovou, že jen zruší heraldické barvy a udělá to černobílé nebo v jedné populární barvě. Pak to kresebně zjednoduší a má hotovo. To ale není kreativní, je to paskvil zjednodušující něco, co má sloužit úplně jinému účelu.
CVeílcýerčotzěhtoevnoar čtěte na