Zvyšte platy, jinak bude stávka

OSTRAVA V ekonomicky těžce zkoušeném regionu severní Moravy se zaměstnanci ostravské dopravní společnosti PKP Cargo International ocitli na pokraji vyhlášení stávky. S vedením firmy, jež donedávna nesla název AWT (Advanced World Transport) a kterou před pěti lety prodal polské skupině PKP Cargo podnikatel Zdeněk Bakala, se odboráři snažili vyjednávat od září 2019. Až teprve včera se schůzky kromě zprostředkovatele účastnili i členové představenstva společnosti, jež patří mezi největší soukromé železniční nákladní přepravce v EU.

„Jednání pro nás nedopadlo příliš dobře, jsme však stále připraveni jednat. Bojíme se, že z firmy budou i nadále odcházet kvalifikovaní zaměstnanci. Situace je vážná,“řekl LN předseda ostravských odborářů Milan Malachovský. Zástupci vedení firmy, jež v Česku zaměstnává 1370 lidí – z nichž 500 působí na Ostravsku –, dle něj však dál trvají na svém.

„Navrhovali navýšení platu o čtyři koruny na hodinu, náš návrh byl 11 korun, tedy o 1400 korun měsíčně víc, což představuje zhruba osmiprocentní nárůst tarifních mezd. Slevili jsme pak na 9 korun s tím, že už nemáme kam ustoupit,“popsal Malachovský. V reakci na to představenstvo firmy navrhlo zvýšení o šest korun, což však odboráři odmítli. Polský zaměstnavatel podle odborů dlouhodobě nereflektuje dynamiku růstu mezd u konkurence.

Průměrný plat včetně managementu tam podle odborářů loni činil 36 736 korun.

Byť firma končila v několika posledních letech ve ztrátě, uvádí, že trend zvrátila a v první polovině loňského roku měla čistý zisk 30 milionů korun. Mluvčí společnosti Lukáš Kresač míní, že nabídka ze strany firmy odpovídá průměrnému navýšení mezd v ČR a je srovnatelná s jinými společnostmi v oboru. „Část odborových organizací s navýšením souhlasila, nicméně mezi odboráři nepanuje shoda. Dle nás je vyhlášení stávkové pohotovosti nyní předčasné a není v souladu s dohodnutými pravidly,“napsal LN.

S vedením firmy doposud vyjednávaly čtyři odborové organizace, činily tak ve vzájemné shodě. Šéfodborář Malachovský uvedl, že jedna z organizací včera s návrhem zaměstnavatele souhlasila, čímž popřela dosavadní domluvu. „Organizace začala působit až v říjnu, tedy v době, kdy už probíhalo kolektivní vyjednávání, a zastupuje 9 členů,“řekl.

Odboráři nyní přistoupí k hlasování o případném vyhlášení stávky. K tomu je nutná účast alespoň poloviny ze všech zaměstnanců a souhlas dvou třetin z nich. Protože firma působí celorepublikově, Malachovský odhaduje, že by celý proces mohl trvat zhruba měsíc.

Na straně pracovníků však v tomto směru panují obavy. „Otázka je, zda do toho lidé půjdou, jestli se stávky nebudou bát. Co vidím, tak je to padesát na padesát. Stojím si za svými právy, protože adekvátně ohodnoceni za práci nejsme,“řekl LN vozmistr Tomáš.

Mnozí z pracovníků mají k firmě úzký vztah, přesto se podle mínění šéfa odborů nesmí loajalita překlopit do charity. Fluktuace zaměstnanců je v PKP Cargo International velká; odcházejí zejména mladí, přičemž věkový průměr zaměstnanců se blíží hranici 50 let. Problém vidí Malachovský mimo jiné i v tom, že strojvedoucí či vozmistři k nim nechtějí, neboť jinde jsou lépe placení. „Chcete-li strojvedoucího ‚vychovat‘, trvá to rok a je to dost nákladné,“řekl LN.

Odboráři ostravské dopravní společnosti PKP Cargo International vyhlásili stávkovou pohotovost. Ani po čtyřech měsících vyjednávání o růstu mezd se s vedením nedohodli na nové kolektivní smlouvě.

Pracovníci mají k firmě vztah, přesto se podle šéfa odborové organizace nesmí loajalita překlopit do charity

„Jenže my nežijeme v Polsku“„Je to namáhavá práce. Po řadě let v třísměnném provozu je 22 tisíc čistého nedostačujících. I těch 11 korun navíc by bylo málo. Nebojím se, že bych jinde něco nenašel. Ale nemám ramena na to, abych odešel sám,“řekl LN opravář vagonů D. D. Tvrdí, že je „věrný své práci, dokud je“. Podobně to prý má řada jeho kolegů. „Já však nemám rodinu ani hypotéku a vlastním byt. Hodně chlapů tady se o rodiny starat musí. Situace se nám nelíbí. Notabene když slyšíme, že v Polsku mají mzdy menší, tak co bychom chtěli. Jenže my nežijeme v Polsku.“