Boris začíná působit

Velká Británie formálně dotáhla svůj rozvod s EU

Čtenáři novin vědí, že každé hlasování se komentuje, až když je znám výsledek. Ale pár výjimek se našlo a jedna přichází na řadu dnes. Dnes bude Evropský parlament hlasovat o brexitové dohodě mezi EU a Velkou Británií, čímž ji definitivně posvětí. Ale co když ne? Jistě, teoreticky je to možné. Ale předpokládejme, že když dohoda 9. ledna prošla Dolní sněmovnou, když ji 24. ledna podepsali šéfové Evropské komise a Evropské rady a když se proti ní nestaví ani Irsko, europoslanci nechtějí být jedinými, kdo do vybojovaného dokumentu „hodí vidle“, jak se u nás pěkně říká.

Na onom procesu je pozoruhodné toto. Už tři a půl roku (od referenda, v němž většina Britů hlasovala pro odchod z EU) ho sleduje celá Evropa a její média. Ta si vychutnala každý zádrhel, každý kiks britské vlády, každé „vidle“hozené Dolní sněmovnou. Ale poslední úspěšné kroky se dějí mimo pozornost. Snad proto, že po prosincových volbách je jasno, tudíž není co rozmazávat. Ale kde zůstala dosavadní kritika Borise Johnsona a jeho údajné neschopnosti? Je fakt, že po referendu patřil mezi konzervativce, kteří od odpovědnosti „odešli jako pes od s*aní“, jak napsal jeden diskutér. Ale teď Johnson dotáhl do konce něco, co dotaženo být musí, nechce-li Británie získat cejch země, která kašle na hlasy voličů.

Už loni to vystihl Bret Stephens, komentátor The New York Times. Ač sám hodnotí Borise Johnsona kriticky, před volbami mu fandil. Za prvé proto, že byl lepší variantou než Corbyn i Farage. Za druhé proto, že jako jediný je schopný brexit dotáhnout. Za třetí proto, že vrací k politice hlavního proudu ty voliče, kteří odcházeli ke stranám protisystémovým a obskurním. A nyní se děje víceméně to, co Stephens předvídal.

Našinec to zná z Rychlých šípů. Když Bratrstvo kočičí pracky unikne z místnosti, kde je zabarikádovala stará Zavadilka, Dlouhé bidlo prohodí: „Kočičí pracka začíná blahodárně působit.“Podobně by se o Británii dalo říci: „Ten rozcuchaný kluk začíná blahodárně působit.“