Slintající psi na sítích a polarizace společnosti

Jan Klesla z Institutu pro digitální ekonomiku vyjadřuje ve svém článku Facebookový náhubek (LN 21. 1.) názor, že firmy jako Facebook by se měly v některých ohledech raději samoregulovat a tím předejít tomu, že je dříve nebo později začne regulovat stát.

Článek vyvolává dojem, že největší problém, který je spojen se sociálními sítěmi, je to, že se v Americe rozzlobil demokratický kandidát na prezidenta Joe Biden kvůli politické reklamě, která se objevila na Facebooku a která se týkala úlohy jeho syna ve skandálu, který se stal záminkou k impeachmentu.

Druhý horký problém Facebooku má spočívat v tom, že kvůli programátorské chybě se na chvíli ukázalo, kdo spravuje účty různých politiků a VIP osobností, a taktéž třeba dezinformačních webů, kdy bylo na chvíli možné dovodit souvislosti. Jde o prkotiny.

To podstatné je, zda jsou sociální sítě společnosti a světu prospěšné, nebo škodlivé. Pokud se tedy má něco regulovat, či dokonce zakazovat, musí se to logicky odvíjet od této zásadní otázky. Sociální sítě jsou ve své současné podobě škodlivé a toxické. Myslí si to i spousta otců zakladatelů, kteří si už léta sypou popel na hlavu nebo se trápí kvůli tomu, jakého Frankensteina vypustili do světa.

Konec radosti z výměny názorů První důvod, proč sítě v současné podobě škodí, je skutečnost, že dynamizují a zhoršují trend polarizace společnosti. Lidé, kteří na sociálních sítích řeší politiku, se ocitají ve filtrovaných bublinách, přicházejí do styku výhradně s podobnými nebo stejnými názory, čímž se dostávají do situace, že vůbec nechápou nebo koukají s otevřenou pusou, když se – zpravidla pouze v reálném životě – objeví někdo, kdo má trochu jiné názory a trochu jiný pohled na svět. Filtrované bubliny či spíše ozvěnové komory, což je přesnější označení, pak vedou k tomu, že obyvatelé „echo komory“při setkání s jiným názorem ve stále větší míře docházejí k jedinému názoru a tím je to, že zastánce odlišného názoru je třeba poslat kamsi na převýchovu, měření IQ a zbavení volebního práva. To, co bylo dříve považováno za normální, tedy že v demokracii se radujeme z výměny různých názorů, se stále většímu počtu lidí jeví jako nepochopitelné.

V sítích je naprogramovaná radikalizace či určitá eskalace zloby. Čím víc lajkuji podobné věci, tím mi tajné algoritmy přihrávají výživnější a peprnější věci i vyhraněnější přátele a stávám se radikálnějším. S tím souvisí i internetové tribunály, šikany a hromadné odsuzování lidí. Všimněme si, že to jede v rytmu, kdy se každý týden hromadně odsuzuje někdo. Jeden týden je to Válková, příští týden to bude někdo jiný. V bublinách a ozvěnových komorách už se naprogramovaní novodobí Urválkové tetelí nedočkavostí. Takže když to shrneme, tak první věc je, že právě ozvěnové komory jsou škodlivé a špatné.

Druhá věc, která je škodlivá, je to, že se lidé nechávají naprogramovat (sítě programují vaše názory, téma diskuse i vaše chování) a že se ukazuje, že to je vlastně možné. Platí to především u lidí, kteří čerpají informace výhradně ze sítí, kde jim často stačí přečíst si titulek a dát lajk. Nečtou noviny a dávno už ani internetové servery. Takže plíživé a skryté programování lidských bytostí skrze tajné algoritmy sociálních sítí je též potřeba prohlásit za škodlivé.

To bude muset doprovodit povinné zveřejnění těchto algoritmů a jejich následná modifikace směrem k propichování bublin a rozbíjení trezorových dveří ozvěnových komor.

Svoboda i odpovědnost

Tomu všemu by ale muselo předcházet to, že polarizace lidské společnosti či obce bude prohlášena za škodlivou. Politikům se ale polarizace zpravidla líbí a sociální sítě využívají všichni. Stěžuje si zpravidla ten, kdo zrovna prohrává, a ten, komu se převážně ubližuje, může zase využívat toho, že mobilizuje svoje voliče právě proto, že se s ním prý jaksi nespravedlivě zachází. Polarizace neprospívá proto, že hledání konsenzuálního řešení nahrazuje bojem samozvaného dobra se zlem (s tím, že dobro je výhradně to, co se samo za dobro prohlásí), ale namístě je skepse k tomu, že to takto někdo politicky uchopí.

Pak je tu vytváření závislostí a návyků. Závislosti jsou špatná věc a společnost tyto věci – většinou se zpožděním – reguluje či zakazuje. Podobně jako šéfové tabákových firem museli odhalit v 90. letech při veřejných slyšeních v americkém Kongresu receptury a příměsi, které záměrně urychlovaly závislost na nikotinu, měli by majitelé sociálních sítí odhalit receptury, které vyvolávají závislost na sítích za účelem zisku jejich majitelů.

Samozřejmě jsou sítě i zdrojem potěšení a libosti. Takové věci ale neškodí a není důvod, proč by měly být případně vylity i s vaničkou bublin a ozvěnových komor.

To, že Joe Biden a další navrhují, že sítě jako Facebook mají být zodpovědny za obsah (a to v rámci občanského i trestního práva), který nabízejí, považuji osobně za naprostou samozřejmost, která tu měla být bohužel dávno.

Svobodu nelze oddělit od odpovědnosti a argumenty, že by pak různé startupy nevznikly v garážích bez armád právníků, jsou liché. Startupy by vznikly, jenom ne sociální sítě v podobě, jak je známe.