Kalvárie českého vojáka
Jeho život reprezentuje hořké osudy tisíců českých vlastenců, které nemilosrdně zničil komunistický režim. Josef Knop se narodil 30. ledna 1909 v Žamberku, po maturitě na gymnáziu v roce 1929 nastoupil vojenskou službu a absolvoval v Opavě školu důstojníků pěchoty v záloze. V roce 1932 dokončil Vojenskou akademii v Hranicích jako poručík pěchoty. Okupace českých zemí nacisty v březnu 1939 jej zastihla v hodnosti nadporučíka na Slovensku.
S nacisty však chtěl bojovat, proto 15. února 1940 odešel tajně přes Balkán a Střední východ do Francie, kde se v červnu 1940 ještě 2. čs. samostatná paradesantní brigáda.
Na základě zkušeností z Velké Británie Josef Knop cvičil výsadkový oddíl zvláštního určení. Na frontu však v září 1944 odešel jako velitel praporu 1. čs. samostatné brigády a zažil s ní krvavou kalvárii na Dukle. Právě průzkumníci z jeho praporu 6. října 1944 vstoupili jako první na československé území.
Do osvobozené Prahy v květnu 1945 přijel již jako major, kterého čekala velká kariéra. Je povýšen, ožení se, vystuduje Vysokou školu válečnou, je opět povýšen... Přichází však únor 1948 a nový režim nestojí o charakterní, přímé chlapy. Knop je vyhozen z armády, 23. července 1949 zatčen, mučen a nakonec ve vykonstruovaném procesu odsouzen na doživotí. Později mu soud trest snížil na „pouhých“25 let. Na svobodu se dostal v květnu 1962 na základě amnestie. Tehdy jej poprvé spatřila jeho dcera.
Bývalý plukovník směl vykonávat jen podřadnou práci, ale záhy se na jeho zdraví projevily roky v komunistických lágrech. Josef Knop zemřel v Ústí nad Orlicí 1. dubna 1966 ve věku pouhých 57 let. Plně rehabilitován byl až po listopadu 1989, kdy jej prezident republiky také povýšil do hodnosti generálmajora in memoriam.