Svědectví Čecha z Číny
Pokračování ze strany 1
Ani Kostohryz si navíc neumí představit, jaká situace čeká Čínu od pondělí, dokdy bylo oficiálně prodlouženo novoroční volno. „Nedostanu se na dálnici, nedostanu se autobusem do Pekingu. Letenka Peking – I-čchang je zrušená, tam se už nelítá, vlaky tam taky nejedou, takže se nejsem schopen dostat zpátky do práce,“říká. „Asi bych technicky mohl jet autem, ale s tím, že se dostanu dovnitř a zpátky mě už nepustí,“přemítá nahlas. Do provincie Chu-pej se ale ze zdravotních důvodů ani vracet nechce.
Neuposlechnout je trestné
Ve městě, kde se dostal do nařízené izolace, je podle jeho informací kolem 40 lidí hospitalizovaných s koronavirem a zhruba 500 lidí doma v karanténě. To jsou ale zhruba dva dny stará čísla. Z dopravního hlediska má epidemie za následek, že sjezd do města z dálnice je uzavřený. I ty dva nejbližší před městem a za městem. To ale není oficiálně potvrzená informace.
Mnoho zpráv si lidé vyměňují mezi sebou. Dávají si dohromady, co vědí jejich bývalí kolegové, známí či příbuzní. Na informační nouzi si přesto Ondřej nestěžuje. „Zprávy z českých webů a místních zdrojů šly tak nějak synchronně,“říká.
Úřady s lidmi v Číně komunikují hodně přes SMS. Kostohryzovi chodí informace platné pro město I-čchang v provincii Chu-pej, odkud má své telefonní číslo, i z Ling-jüanu, kde se nachází. „Přicházejí SMS, kde se člověk dozví, co všechno je trestné. Čína se totiž bojí rabování. Trestné je třeba šířit paniku, neuposlechnout místní zastupitele, kteří řídí karanténu, prodávat roušky, jež nejsou schválené, prodávat věci dráž než obvykle, jíst divoká zvířata, je toho hodně. A pak chodí i SMS, že nemáš nikomu podávat ruce, líbat ho, že si pusu při kašlání nemáš zakrývat rukou, ale rukávem... Dost polopaticky,“uvedl.
Do 23. ledna mu však nepřišla žádná zpráva o koronaviru. To znamená, že Číňané odjeli po práci na svátky, aniž něco tušili. Dnes se ale podle něj zprávy velmi zpřesňují. Zatímco první radily, aby lidé nosili roušky, nyní přicházejí informace, jaké jsou druhy roušek a jak jsou účinné.
Roušku nosí většina
Z neoficiálních zdrojů se šíří informace, že se Číňané lidí z provincie Chu-pej bojí. I proto je Kostohryz rád, že se mu podařilo v klidu dojet až na místo. „Když jsi z Chu-peje, nevezmou tě třeba do hotelu. I to se děje,“tvrdí. Uváznout proto nyní na cestě by mohlo znamenat problém.
Na ulicích teď lidé nosí roušky víc než kdy jindy. Na severovýchodě, což je taková Skandinávie Číny, je větší zima, takže je nosí i kvůli mrazu. Dřív to ale byla jenom procenta lidí, nyní je to víc než polovina. „Ale já třeba ven skoro nechodím,“říká Kostohryz.
Nyní Čínu kromě koronaviru sužuje i chřipková sezona. Ostatně i Kostohryzova žena byla minulý týden nachlazená. Nyní se však zdá, že ani jeden se koronavirem v provincii Chu-pej nenakazil. A že jim už neplatí karanténa.
Izolace, kterou nařizují místní úřady, trvá 14 dní. To je inkubační doba koronavirového onemocnění. Pro Kostohryze to znamená, že mu skončila včera, protože je to právě 14 dní, co provincii Chu-pej opustil. Velkou změnu to však pro něj znamenat nebude. Vyškrtnou si ho ze seznamu sledovaných, omezení pohybu však zůstávají v platnosti.