Češi zatím vyčkávají, co dál
LONDÝN Tak je to tady. Po třech a půl letech čekání Spojené království opouští Evropskou unii. V praktickém životě Londýňana se to zatím projevuje minimálně. Zrušení ministerstva pro odchod z EU, nebo snad absenci bruselských summitů, si v sobotu ráno stěží uvědomuje. Ani ta jubilejní 50pencová mince, kterou v pátek Královská mincovna pustila do oběhu, se k němu nejspíš ještě nedostala. Za to londýnští „Evropané“už první změny pocítili. Téměř 3 miliony se jich přihlásilo do tzv. settlement scheme, aby v zemi mohli legálně pobývat i po 30. červnu 2021. Za předpokladu disponování smartphonem s funkčním systémem NFC trvá celý proces zhruba 15 minut. Musíte si naskenovat pas, vyfotit se, a následně zodpovědět sadu otázek. Stát chce slyšet, jak dlouho v zemi pobýváte, zda máte číslo národního pojištění, ale taky třeba, jestli jste v minulosti nebyl teroristou. Pakliže jste v zemi déle než 5 let, máte nárok na „status usedlíka“, pokud jste se – jako autor tohoto článku – přistěhovali později, jste nyní „předběžným usedlíkem“. Předběžný status je udělován na 5 let, přičemž kdykoli v mezidobí můžete zažádat o udělení statutu usedlíka, dovršili-li jste již 5 let svého pobytu.
Čtyřicet tisíc Čechů
Tolik fakta. Zbytek je zatím ve hvězdách. Jak bude každodenní život občana EU v Británii vypadat v budoucnu, bude záviset především na obsahu obchodní dohody mezi Londýnem a Bruselem, jež bude ještě předmětem složitých vyjednávání. Čas na její uzavření mají vlády do konce tzv. přechodného období, tj. (prozatím) do 31. prosince 2020. Její prodloužení sice ministerský předseda Boris Johnson kategoricky vyloučil, to však vzhledem k dosavadnímu průběhu brexitových vyjednávání nemusí mnoho znamenat. Čas na změnu názoru má až do června.
Česká komunita ve Spojeném království (cca 40 tisíc) je zatím ve fázi zdrženlivého vyčkávání, mnohem početnější polská menšina (cca 1 milion) prý už první známky „exodu“zaznamenala. Na konkrétní čísla si ale budeme muset ještě počkat. Pokud jde o proevropsky smýšlející Angličany, co nejvíc z nich se snaží překotně dokázat irské předky za účelem získání evropského pasu. Demonstrantů v ulicích výrazně ubylo. Dokonce i legendární Steve Bray, téměř 3 roky každý den k vidění před parlamentem, se vrátil domů. Velkou neznámou je podoba budoucí migrační politiky Spojeného
království. Ta totiž neovlivní jen občany EU, ale také třeba Američany či Číňany. Tlak společnosti na snížení celkových čísel se projevuje ve stále častějších politických prohlášeních. Boris Johnson již opakovaně mluvil o vizi „australského“bodového systému, který počítá s povolením vstupu u občanů na základě hodnocení jejich jednotlivých charakteristik (věk, profese, atp.). Háček je ovšem v tom, že Spojené království už podobný bodový systém delší dobu má, a premiérovi kritikové tvrdí, že funguje o poznání lépe než ten australský. V Austrálii totiž o tom, kdo do země bude vpuštěn, v konečném důsledku rozhodne státní úředník, který sezná, zda má daná osoba šanci najít uplatnění na australském pracovním trhu, popř. být přínosem pro australskou společnost. Ve Spojeném království je nabídka práce od konkrétní britské firmy předpokladem pro zisk víza. Přechodem na australský systém by se tedy počet imigrantů mohl paradoxně zvýšit.
Skotské pošilhávání po samostatnosti
Další neznámou je budoucnost Spojeného království jako takového. Není žádným tajemstvím, že nemálo Skotů již delší dobu pošilhává po samostatnosti. Úspěšnost či neúspěšnost pobrexitového ekonomického modelu značnou měrou ovlivní, zda se odtržení od zbytku království stane většinovým skotským postojem. I vzhledem k tomu, že hrozba tzv. tvrdého brexitu není ani zdaleka zažehnána, by britská vláda toto nebezpečí neměla podceňovat.