Říční ryby jsou plné jedovatých částic

EXKLUZIVNĚ V LN: Vědci zjistili, že sníst porci ryby z Vltavy je jako vypít až sto litrů znečištěné vody

PRAHA První pánev potažená teflonem přišla na americký trh pod názvem Šťastná pánvička. Původní nadšení hospodyněk z nepřilnavého a vodu odpuzujícího nádobí ale teď nahrazují obavy. Ukazuje se, že perfluorované sloučeniny, tedy i ty, které se přidávají k teflonu, aby na nádobí držel, jsou toxické a zamořují pitnou vodu. A to i v Česku.

Důkazem je výzkum vědců z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Zaměřili se na ryby ve Vltavě a části Labe, konkrétně na jelce tlouště – kaprovitého a široce rozšířeného šupináče. LN mají výsledky jejich bádání exkluzivně k dispozici. Perfluorované látky jsou podle měření v tkáních ryb od Lipna po Hřensko, a to od desítek po stovky nanogramů na gram suché svaloviny.

„To znamená, že když sníte gram takové ryby, je to stejné, jako kdybyste vypili jeden až deset litrů vody na hranici limitu navrhovaného Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA). Porce ryby se tak rovná dvaceti až sto litrům takové vody,“řekl

LN Tomáš Cajthaml z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty. EFSA nyní navrhuje, aby maximální – bezpečný – limit pro perfluorované látky činil 6,5 nanogramu na litr pitné vody.

Zdravotní riziko těchto látek spočívá v tom, že se akumulují v tucích nebo se vážou na bílkoviny. To znamená, že se hromadí převážně ve svalovině, ale také v játrech. A právě tento orgán poškozují. „V játrech je velký průtok krve. Fungují nejen jako spalovna toxických látek, ale i jako filtr. Je to tedy první orgán, který tyto látky poškodí,“říká Cajthaml. Perfluorované látky jsou také karcinogenní, negativně ovlivňují hormonální systém, imunitu a zvyšují množství cholesterolu.

Za zamořenost českých vod samozřejmě nemůže pouhé nádobí. Takzvané perfluorované látky jsou součástí impregnace na boty, goretexového oblečení, používají se jako mazadla ve strojírenství, v hasicích pěnách, v elektronice nebo do vosku na lyže.

Neunikne jim ani ten, kdo by se obešel bez jmenovaných vymožeností. Látky se používaly i v potravinářských papírech a mohou za to, že se dna krabic od pizzy nepromastí nebo že se koláč nepřipeče k pekáči, protože ho chrání pečicí papír. Byly nalezeny i v papírových košíčcích na muffiny.

„V dnešní době je impregnováno prakticky všechno, od horolezeckých lan po pohovky. Výrobci se chlubí tím, že jejich produkt odpuzuje vodu, a když něco vylijete, nic se nestane, protože to je impregnované,“dodává Cajthaml.

A vzhledem k tomu, že látka se nachází ve vodě, je prakticky všude. Mimo jiné v zavlažované zelenině nebo ovoci.

Dvě z těchto látek, které mají zkratku PFOS a PFOA, loni zakázala Stockholmská úmluva, tedy mezinárodní dohoda, jež zavazuje signatářské země, včetně Česka, omezit u vybraných látek výrobu, používání a jejich vypouštění do životního prostředí. Mohlo by se tedy zdát, že problém je vyřešen. Jenže: „Perfluorovaných látek je na 4700. Jedny se zakážou a nahradí se jinými, u kterých je jinak postavená molekula, ale v principu jsou stejné. Celý systém je nastaven obráceně. Vyrábíme nové a nové látky a zakazujeme je až v okamžiku, kdy se prokáže, co provádějí. A myslíme si, že to je bezpečný systém,“říká vědec.

Dodává, že na jednu stranu jsme chráněni registrem EU pro chemické látky REACH, který říká, že látka, která se má objevit na evropském trhu a jíž se vyrábí víc než tuna ročně, se musí zaregistrovat a otestovat na toxicitu. Na druhou stranu jsou testy podle Cajthamla omezené a sledování toxicity není dokonale nastavené. Především proto, že každá ze zmíněných 4700 látek se měří zvlášť.

„Analytická chemie funguje tak, že měříte koncentraci toho, co si předem zadáte. A jestliže je těch látek tolik, pak ve výrobku může být prakticky cokoli. Je to pod našimi detekčními limity,“vysvětluje Cajthaml.

Věčné chemikálie

Na toxicitu látek má navíc vliv několik faktorů. Zaprvé souvisí s tím, kolik se sloučeniny vyrábí. Jednoduše řečeno, přemíra škodí. Další faktor je, jak se látka v přírodě rozloží – když je pro přírodu cizí, rozkládá ji pomalu nebo vůbec. Organické látky, které vymyslel člověk, se v přírodě nevyskytují, takže je na ně často krátká. Perfluorované látky stojí na vazbě fluoru a uhlíku, která je extrémně pevná. A taková v přírodě neexistuje, není tedy nic, co by je přirozeně rozložilo.

Dalším faktorem je, jak se látka šíří a jak se akumuluje. Sama o sobě totiž látka nemusí být příliš jedovatá, ale když se nahromadí, toxicita se projeví. Příkladem může být DDT, kdysi hojně využívaný insekticid (přípravek k hubení hmyzu – pozn. red.), který původně vypadal jako netoxická látka. Dnes jsou jeho výroba a použití ve většině zemí zakázány.

„Vyrábíme si látky, které se nám pro jejich vlastnosti hodí, protože vydrží, barva nevybledne, nepromoknou nebo protože je to skvělý insekticid. Ale už neřešíme, že v přírodě tyto látky neexistují, a nemají tedy ani přirozený mechanismus rozkladu,“říká vědec.

I proto pro ně má angličtina příznačný název „věčné chemikálie“. Americká studie neziskové organizace Environmental Working Group, tedy Sdružení pro životní prostředí, v lednu ukázala, že zamoření perfluorovanými látkami je ještě horší, než se původně myslelo.

Dříve se totiž za oceánem hovořilo o tom, že látkami může být kontaminováno na 110 milionů Američanů. Teď se však ukazuje, že to byl spíš optimistický odhad. Podle spoluautora studie Davida Andrewse je skoro nemožné vyhnout se pitné vodě, která by nebyla perfluorovanými látkami znečištěná.

Kolik lidí pije kontaminovanou vodu v Česku, není jasné.

Miliardové odškodné

Nutno dodat, že právě v USA má sídlo firma DuPont, první a největší výrobna těchto chemikálií.

Dnes figuruje v několika soudních sporech. Jedním z nich je i pře s farmářem Wilburem Tennantem, v jehož sousedství DuPont koupil pozemek, aby na něj mohl vyvážet odpady z továrny na výrobu fluorovaných uhlovodíků. Měly být netoxické.

Po čase ale voda v nedalekém potoce ztmavla, začala zapáchat a na hladině se objevila pěna. Tennantovy krávy začaly postupně slábnout, nakonec jim selhaly orgány a uhynuly. Příběh je to dlouhý, tedy ve zkratce: Tennantovy stížnosti nikdo nechtěl řešit, až konečně našel právníka, který se případu ujal.

Žaloba byla podána v roce 1999. Z materiálů firmy, které se podařilo získat na základě soudního příkazu, vyplynulo, že DuPont o neblahých důsledcích látky známé pod zkratkou PFOA věděl od sedmdesátých let. Firma zjistila i několik případů poškozeného zdraví u svých zaměstnanců, u dvou těhotných žen se vyskytlo vývojové poškození plodu.

Pro svou vnitřní potřebu proto DuPont stanovil maximální bezpečnou koncentraci látky v pitné vodě. Vzorky vody z okolí tuto hranici několikanásobně překračovaly, v potoce u Tennantovy farmy se našlo až stonásobné množství.

Soudní spor vyústil ve vyrovnání pro zasažené obyvatele ve výši 343 milionů dolarů, tedy asi 7,8 miliardy korun.

Na základě dalších výzkumů, které poukazovaly na zdravotní rizika, vysoudilo 3500 lidí, kteří podali žalobu, dalších 670 milionů dolarů, na české koruny 15,2 miliardy.

Vyrábíme látky, které se nám pro jejich vlastnosti hodí. Neřešíme ale, že v přírodě neexistují, a přirozeně se tedy nemohou rozložit.