O voličských mucholapkách

Bezpečnost a suverenitu České republiky zaručuje její členství v Evropské unii a v Severoatlantické alianci. Obě tyto organizace nyní musejí zvládat problémy s brexitem a s nepředvídatelnými počiny amerického prezidenta.

Očekával bych, že Česká republika se v takové situaci zachová ke svým spojencům alespoň korektně. Že nemůže-li významněji přispět k řešení problémů, nebude je alespoň zhoršovat. To jsem se ale zatraceně mýlil. Premiér Babiš rozhodl se zřejmě vzdát hold českému úsloví „hlava otevřená, ale rozumu coby naplival“, i začal EU vydírat a ze spojenců v NATO činit blázny, kteří se radovali z českých slibů.

Odchodem Británie ztratila pokladna EU její více než desetiprocentní příspěvek na kohezní (soudržné, přibližovací) fondy, a musí o stejná procenta snížit dotace chudším členům. A pan Andrej proti tomu jako jeden z prvních zvedl vojnu. Dnes už je to patnáct takových potížistů, které nezajímá, kde na to má EU vzít, chtějí prostě „své“původní peníze. Tj. peníze daňových poplatníků z bohatších členských zemí. Ti už se tak mnohdy cítí jako dojné krávy a jejich sympatie k EU by se zaručeně zvedly úměrně tomu, jak by se musely zvednout jejich odvody do EU.

Postoj českého premiéra by mi vadil méně, kdyby se mohl ohánět něčím, co jsme EU dali my. Jenže nic, ani o pár uprchlíků jsme jí neulevili. Prostě se jen vezeme a bereme. Vadilo by mi to méně, kdyby nebylo tolik chlubivých premiérových řečí o tom, jak bohatneme. Vadilo by mi to méně, kdyby z premiérova boje za ony peníze nečouhala prostá mucholapka na voliče. Trumpovský deal: měnit pověst Česka za úspěch v nejbližších volbách.

Stejně nedůstojná a nebezpečná pro republiku je počínající rezignace vlády premiéra Babiše na slib zvýšit do roku 2024 výdaje na obranu na dvě rozpočtová procenta. Slib několikrát oficiálně opakovaný, dokonce si za něj pan Babiš při svém přijetí v Bílém domě vysloužil uznalé potlapkání od prezidenta Trumpa. Ovšem kde je onomu tlapkání konec? Sliby se slibují bláznům k radosti. Ono zvýšení prý není tesáno do kamene a armáda by prý stejně nezvládla smysluplně takové peníze utratit, vece pan Andrej.

Jistě, Trumpovo potlapkání daleko, volby za dveřmi. A není v Česku chytlavější voličské mucholapky než ořezávání výdajů na obranu. Jaképak nebezpečí, máme přece pohraniční hory, řekl by pan Povondra z Čapkových Mloků. K čemu drahá armáda, říkali si možná i Ukrajinci, když jaderně odzbrojili a Rusku jim garantovalo hranice. A pak jim uloupilo Krym.

Ukrajina měla smůlu, nebyla v NATO. My naštěstí jsme. Jenže politika volebních mucholapek, provozovaná českým premiérem, nás vede jak v EU, tak v NATO do nedůstojné role černého pasažéra, sobeckého a možná i málo spolehlivého.

JIŘÍ HANÁK