Od Pakulu k žavesu
Nedávno jsem ve vietnamštině natrefil na něco, co by se snad dalo nazvat zkratkovým slovem – to když se spojí části slov z víceslovného výrazu do jednoho nového, jež pak dál samo funguje jako podstatné jméno. Vietnamština má ovšem možnosti pro tvoření takových novotvarů zanedbatelné, neboť každé slovo je už i bez zkrácení jednoslabičné. Naopak v češtině můžeme zkracovat a tvořit o sto šest: máme Pakul (Palác kultury), umprum (uměleckoprůmyslovou školu), socdem (všichni vědí), Krnap
(Krkonošský národní park), ale taky vepřoknedlozelo, beton (becherovku s tonikem), Semafor (Sedm malých forem), pexeso (pekelně se soustřeď) či kuriosní alobal (hliníkový obal). Pomíjím zde zpodstatnělé iniciálové zkratky typu ARO, AIDS, NATO, protože v nich jaksi chybí tvůrčí náboj.
Už v 18. století vznikla dodnes existující Továrna na klobouky – Tonak.
Kupodivu se zkratková slova rozmohla spíše v době socialistické a snad nejvíc se uplatnila právě ve jménech všelijakých podniků a organisací: Řempo (Řemeslnické potřeby), Pofis (Poštovní filatelistická služba), Drutěva
(Družstvo tělesně vadných), Spofa
(Spojené farmaceutické závody), Sazka (Sázková kancelář), Investis (Investiční inženýrské služby), Besip (Bezpečnost silničního provozu), Svazarm
(Svaz pro spolupráci s armádou), Setuza (Severočeské tukové závody), Sevak (séra a vakcíny), Adast (Adamovské strojírny), Lachema (laboratorní a chemické materiály). Ne vždy tyto názvy působí libozvučně – takový Průmstav (průmyslové stavitelství) spíš tahá za uši.
Současný kambodžský král Sihamoni (ano, ten, který umí česky) získal své jméno z romantického spojení jmen svých rodičů Sihanuka a Monique