Nejautentičtější Sváťa Karásek
Originální písničkář a evangelický pastor Svatopluk Karásek je jednou ze zásadních osobností českého undergroundu. Jako vzpomínka na jeho éru se skupinou Pozdravpámbu právě vyšlo koncertní album Dejžtopámbu.
V70. letech se po odebrání státního souhlasu k výkonu duchovení služby stal Karásek součástí podzemního ghetta, kde působil jako písničkář. Přebíral písně amerických bluesmanů, které velice originálně přetextovával a pasoval je na domácí poměry a na své vidění světa. Zprostředkovával duchovní zkušenost lidem ze svého prostředí, tedy „máničkám“, kteří by jinak možná o křesťanskou víru ani nezavadili. Jeho písně byly, názvem jedné z Karáskových knih řečeno, „kázání pro neznabohy“. V roce 1976 byl v inscenovaném procesu se členy kapel Plastic People of The Universe a DG 307 odsouzen do vězení na osm měsíců a o čtyři roky později v rámci estébácké akce Asanace donucen k emigraci, kde žil převážně ve Švýcarsku a působil jako protestantský farář.
Zprostředkovával duchovní zkušenost lidem ze svého prostředí, tedy „máničkám“, kteří by jinak možná o křesťanskou víru v životě ani nezavadili
v různých víceméně improvizovaných dvojicích, spolupracoval s folkrockovou skupinou Oboroh, ale jeho nejspíš nejzásadnější muzikantská éra probíhala na přelomu 90. a nultých let (roku 2010 pak Karásek utrpěl mozkovou příhodu, jež mu znemožnila zpívání). V této době se obklopil skupinou Pozdravpámbu, přesněji řečeno, připojil se k undergroundové kapele Chudák paní Popelková, a zpíval s ní svoje písně ve velmi zábavných „šramlových“úpravách.
Po skupině Pozdravpámbu zůstala jen jedna studiová nahrávka, která vyšla v roce 1999 pod názvem Halelujá. Teprve nyní přišlo lounské vydavatelství Guerilla Records, jež už léta příkladně pečuje o zpřístupnění archivů undergroundové hudby i o její současné výhonky, se sestřihem zachovalých koncertních nahrávek, které představují Sváťu Karáska s tímto do jisté míry bizarním, ale dokonale stylovým bandem v podobě, jež přesně odpovídá jeho nejlepší kondici.
V Pozdravpámbu se totiž sešli muzikanti různých založení. Na jedné straně stál kapelník a výborný hudebník Karel Vepřek, jeden z našich nejpozoruhodnějších (a bohužel také nejpřehlíženějších) písničkářů, a kontrabasista Rosťa Tvrdík, hrající jinak klasickou komorní i symfonickou hudbu. Na straně druhé bubeník Pavel Heřman, jenž hrál velmi intuitivně, úplně jinak než běžní bubeníci, a jeho rytmy se všemi prohřešky dávaly kapele svébytný „šmak“. Kdesi uprostřed mezi těmito polohami pak byl saxofonista Jarda Šebesta, jehož až jaksi „cirkusácké“party nejvíce posouvaly zvuk kapely k hospodskému šramlu. Kromě této domácí tradice kritika připomínala, že výraz Podravpámbu lze přirovnat i ke tvobě amerických „geniálních diletantů“typu Davida Peela nebo The Fugs. Právě v této poloze jsou Karáskovy písně nejautentičtější.
Svatopluk Karásek & Pozdravpámbu: Dejžtopámbu, vyd. Guerilla Records 2019