O úspěchu výslechu rozhodne taktika

Ondrej Kubík (39)

LN Během přednášky v Městské knihovně v Praze o metodách výslechu a získávání informací jste zmínil, že výslech je umění v kombinaci s časem. Co je během výslechu nejdůležitější?

Univerzální pravidlo, které platí při výslechu jakékoli osoby, je kombinace správného načasování a obsahu otázek. Existují dvě nešťastné varianty: v prvním případě máte sice správně načasovanou otázku, ale špatně se zeptáte. V druhém případě se dobře zeptáte, ale špatně otázku načasujete a dopředu prozradíte svůj úmysl.

Na podezření se takticky ptáme až ke konci výslechu. Neprezentujeme je hned, čekáme, až je podezřelý během výslechu sám zmíní. Jinými slovy, nevystřílíme si hned všechny náboje na začátku výslechu.

LN Mluvil jste hodně o specifikách výslechu dětí. Co nejhoršího mohou vyšetřovatelé udělat, když vyslýchají dítě?

V první řadě je to necitlivý přístup, když vyšetřovatel přistupuje k výslechu jen z úřední povinnosti. Na Slovensku i v Česku je přístup vyšetřovatelů pozitivní. Jsou školení, vědí, jakým způsobem mají k dítěti přistupovat. Dbají na to, aby se výslech neopakoval a nahrával se na kameru, a tím se předcházelo sekundární viktimizaci. Vyšetřovatel by obecně měl vytvořit prostředí důvěry, navázat pozitivní kontakt s dítětem.

S kontaktem mu pomáhá i psycholog, který s ním může hovořit před samotným výslechem. Svou roli může zahrát ale i během něj. Není vyloučené, že mu po souhlasu vyšetřovatele některé otázky dovyjasní. Úspěch výslechu je vždy podmíněn mírou symbiózy vyšetřovatele a psychologa.

LN Vy sám působíte jako kriminální psycholog, kdy policii poskytujete konzultace. Co je jejich podstatou a v jakých případech tak činíte nejčastěji?

U nás zákon výslovně mluví o konzultačních službách, kdy říká, že policista má prokonzultovat způsob provedení výslechu s psychologem před jeho započetím. U nás je psycholog přítomen nejen u výslechu dětí, ale i u výslechu zvlášť zranitelné oběti. Nejčastěji poskytuji konzultace v případech násilných trestných činů, trestných činů proti lidské důstojnosti, kdy se jedná o následkové skutky jako týrání svěřené osoby, ublížení na zdraví, znásilnění, sexuální násilí, ohrožování mravní výchovy mládeže. To jsou nejčastější činy, s nimiž jsem se setkal. Někdy se ale stalo, že mi volali i kvůli přestupkům nebo v případě, kdy šlo jen o podezření z trestného činu.

Úlohou psychologa je i napomoci s odhalováním motivace oznamovatele. Někdy není vyloučené, že oznámení vezme dotyčný zpět, kdy cílem bylo pouze někoho potrestat. Typicky v případě partnerů je to trest za nedostatek pozornosti, nebo pokud žárlí na nového partnera.

„Úlohou psychologa je i napomoci s odhalováním motivace oznamovatele. Není vyloučené, že oznámení vezme dotyčný zpět, když cílem bylo pouze někoho potrestat,“říká Ondrej Kubík, slovenský právník a kriminální psycholog, odborník na věrohodnost vyslýchaných osob.

LN Krom policie poskytujete konzultace také soudům a advokátním kancelářím. Jak se ta práce liší?

Pokud pracujete pro policii, vytváříte odborná vyjádření, zda je určitá osoba věrohodná. Soudům jsem poskytoval posudky ad hoc. Pro advokátní kanceláře jsem sepisoval speciální odborná vyjádření o věrohodnosti svědka, zda například mohl vidět, že na něj někdo mířil. Také jsem ale dělal psychologická vyšetření osob ve výkonu trestu, kdy jsem například posuzoval osobnost vězně.

LN Změnily se za tu dobu, co poskytujete konzultace, metody výslechu?

Určitě, přístup je mnohem profesionálnější, psycholog je braný jako partner. Policisté je respektují. Přijali jsme také zákon o obětech, který pomáhá předcházet sekundární viktimizaci.

LN Jakým způsobem zjišťujete obecnou a konkrétní věrohodnost vyslýchané osoby?

Obecná se zjišťuje psychologickým vyšetřením intelektu. To jsem si většinou buď vyžádal, nebo již takové vyšetření existovalo. Osobnost člověka vyšetřuji sám. Během vyšetření posuzuji, zda je u člověka tendence k fabulaci, zda se jedná o anankastickou osobnost (projevuje se nadměrným perfekcionismem, svědomitostí či rigiditou – pozn. red.), závislou osobnost, nebo dochází k histriónské poruše osobnosti (vyznačuje se teatrálností a přehnanými reakcemi – pozn. red.).

K zjištění osobnosti slouží různé psychologické dotazníky, například IPDE (International Personality Disorder Examination) nebo CAQ (Clinical Analysis Questionnaire). Vyšetřování osobnosti je vedle motivace také úlohou kriminálního psychologa.

LN Dokážete poznat už po pár minutách výslechu, že vyslýchaný lže?

V poslední době mám pocit, že už dokážu odlišit, zda jde jen o přestupek, kdy situace je mnohem méně hrůzostrašná než subjektivní vnímání oběti, a kdy nedošlo k naplnění skutkové podstaty. Psycholog je od toho, aby pomohl odkrýt motivy trestního oznámení a zda tam je nějaký důvod, který může dotyčný lhaním sledovat. Mnohokrát se mi stalo, že úspěchem bylo právě to, že člověk oznámení nepodal.

Obecně nelze říct, které skupiny lidí, ať už podle pohlaví, věku, nebo typů trestných činů, lžou u výslechu častěji. Může lhát disociální psychopat, ale i prvopachatel, který se lekne. Prvopachatel se ke lži ale spíš přizná pod vlivem výčitek svědomí.

LN Naštvalo vás někdy, když jste viděl, že vyslýchaný lže

Kriminální psycholog, právník

■

a bezpečnostní analytik.

Absolvoval prestižní Fulbrightovo stipendium financované českou a americkou vládou.

Přes deset let pracoval jako

■

psycholog pro Policejní sbor Slovenské republiky. Věnuje se psychologickému posuzování věrohodnosti a psychologii výslechu.

Vede odborné vzdělávací

■

programy se zaměřením na kriminální a vyšetřovací psychologii. Je autorem odborné monografie Investigatívna psychológia, která loni vyšla v druhém, doplněném vydání v nakladatelství Wolters Kluwer.

Psycholog je od toho, aby pomohl odkrýt motivy trestního oznámení a zda tam je nějaký důvod, který může dotyčný lhaním sledovat

LN Také jste mluvil o typech profilů pachatelů. Lze říct, které z nich lze nejsnáze dopadnout?

Obecně lze říct, že u prvopachatele existuje vyšší pravděpodobnost, že se přizná nebo že bude dopaden. Je mezi nimi hodně dezorientovaných pachatelů, kteří jednají impulzivně, jednají z bilančních důvodů, nezahlazují po sobě místo činu, odcházejí z místa činu a nechávají věci, jak byly. Naopak sériový pachatel zahlazuje místo činu a je těžké jej dopadnout, je více sofistikovaný. Sériový pachatel si připravuje, co řekne, pokud by jej už někdo chytil.