Irsko: konec jedné éry
DUBLIN/PRAHA „Hlasy pro nás byly hlasy pro to, aby Sinn Féin vládla.“Těmito slovy včera zhodnotila šéfka irské strany Sinn Féin Mary Lou McDonaldová historický volební úspěch své partaje, která v sobotním hlasování získala kolem 24 procent hlasů – to je v porovnání s předešlými volbami v roce 2016 téměř dvojnásobek.
Byť konečné výsledky nebyly vzhledem ke složitému systému sčítání hlasů do uzávěrky LN známé, je jasné, že tyto volby si skutečně zaslouží přízvisko „historické“. Skončil totiž neformální monopol na moc, který si po desítky let držely dvě zavedené strany, liberálně konzervativní Fine Gael a středopravá Fianna Fáil.
Dosluhující vláda je jednobarevná, tvořená ministry za Fine Gael; Sinn Féin byla dosud v opozici. Obě tradiční strany nyní skončily podle předběžných výsledků počtem hlasů zhruba na roveň, o několik procentních bodů za Sinn Féin.
Zda Sinn Féin dokáže přetavit největší počet získaných hlasů v účast ve vládě, ale není vůbec jisté a brání tomu dvě věci. Za prvé averze obou zavedených stran vůči užší spolupráci se Sinn Féin, která byla v minulosti politickou odnoží Irské republikánské armády (jež vedla krvavou kampaň za politické sjednocení ostrova) a má v programu vypsat do pěti let referendum o jednotném Irsku. A pak je tu volební matematika: Sinn Féin totiž dokázala postavit do voleb jen 42 kandidátů – obě hlavní politické konkurence nasadily zhruba dvojnásobek uchazečů – a na obsazení všech míst nebude míst dost lidí. Irský parlament má 160 křesel, Sinn Féin tak co do počtu zákonodárců zřejmě bude až třetí.
S vámi jít nechceme, ale... Předvolební kategorická prohlášení ze strany Fine Gael a Fianna Fáil, vylučující povolební spolupráci se Sinn Féin, ovšem během včerejška začala erodovat. „Budeme s nimi jednat, neodmítneme to (...) Je ovšem třeba mít na paměti, že politické rozdíly a jejich hlavní principy stále představují podstatné překážky,“řekl včera Dara Calleary, místopředseda Fianna Fáil.
Calleary tím vedle tématu jednotného Irska narážel také na krajně levicové postoje Sinn Féin, které by se v praktické politice projevily výrazným zvýšením veřejných výdajů. Fianna Fáil a Fine Gael toto v kampani ostře odmítaly s poukazem na to, že při tak velkém utrácení by irský stát rychle zkolaboval.
Irská média se ovšem shodují na tom, že právě kritika nedostatečných či špatně fungujících veřejných služeb, jako je zdravotnictví či doprava, a také rychle rostoucí ceny za bydlení byly hlavními tématy, která pomohla Sinn Féin volby vyhrát. Budoucí možné sjednocení ostrova stejně jako otázky spojené s brexitem (na což spoléhala zejména dosud vládnoucí Fine Gael) hrály u voličů jen podružnou roli.
Fine Gael i Fianna Fáil utrpěly vedle celkově nevalných výsledků i řadu ponižujících lokálních porážek. Mnozí čelní představitelé obou stran či ministři za Fine Gael totiž po prvním kole sčítání hlasů silně ztráceli ve prospěch kandidátů Sinn Féin. Zvlášť markantní to bylo ve volebním okrsku Dublin-západ, kde po prvním kole sčítání byl stávající premiér Leo Varadkar (Fine Gael) až druhý – to se v historii irských voleb ještě nikdy nestalo.
Desítky let trvající systém dvou tradičních politických stran v Irsku skončil. Průlom levicově nacionalistické Sinn Féin, která předběžně zvítězila, ovšem ještě neznamená automatickou vládu nad zemí.