Muriel pro kaplana Petřeka

PRAHA Letošní komiksové ceny Muriel patří Článku II. Komiksové album z dílny kreslíře Jána Lastomírského a scenáristy Jiřího Šimáčka posbíralo hned tři kousky: jednak ceny za „nejlepší scénář“a „nejlepší komiksovou knihu“, jednak hlavní cenu České akademie komiksu.

Loni podobně zazářil Vojtěch Mašek, zřejmě nejlepší scenárista, jímž původní český komiks disponuje po roce 2000. Ovšem Šimáček (1967) mu Článkem II. šlape na paty. A nejen proto, že jeho album s Lastomírským (1972) je silně literární, že vedle klasických komiksových pasáží s bublinami zahrnuje průběžné komentáře a přepisy původních dokumentů – taky pro vybrané téma. Možná hlavně pro vybrané téma. Tím je atentát na zastupujícího protektora Heydricha. Zpracovaný ve funkční zkratce, ale jdoucí do detailu a především vyzdvihující neprávem zapomínaného hrdinu: Vladimíra Petřeka, kaplana z kostela svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici, kde se po útoku na Heydricha ukrývalo „sedm statečných“. Petřekova vytáhlá figura ostatně shlíží na čtenáře rovnou z obálky.

Příběh má širší rámec, nejde jen po samotném atentátu, začíná v září 1941 příjezdem Heydricha do Prahy a končí po roce Petřekovou popravou. Mezitím prožily České země nejkrutější měsíce druhé války. Heydrich, jedna z největších bestií Říše, vynálezce „konečného řešení židovské otázky“a velký propagátor vymýcení českého obyvatelstva z povrchu zemského, měl od počátku jasný plán: vyvraždit odbojáře a zpacifikovat masy, proměnit obyvatelstvo protektorátu v pasivní hmotu, která vystřeluje automaticky pravici k nebi. Dařilo se mu víc než dobře, takže exilová vláda vymyslela v Londýně operaci Anthropoid. Gabčík s Kubišem pak učinili v Praze slovo tělem. Německá pomsta byla brutální: tisíce poprav, likvidace Lidic a Ležáků a jako symbolická tečka zákaz pravoslavné církve v Čechách a na Moravě.

Právě z Moravy, z Olomoucka, pocházel Vladimír Petřek. V Praze vystudoval teologii a praktikoval v kostele v Resslově ulici. Měl odvahu, hrdost a víru, v níž viděl hlavně pomoc druhému. Takže sedmero odbojářů neváhal vzít obratem pod své křídlo. Navzdory tomu, co bylo řečeno v titulním druhém článku výnosu říšského protektora o výjimečném stavu, přijatém po útoku na Heydricha: „Kdo osoby, které měly účast na spáchání atentátu, přechovává anebo jim poskytuje pomoc […], neučiní žádné oznámení, bude zastřelen s celou svou rodinou.“Petřek pomáhal „sedmi statečným“nejen hmotně, ale i na duchu. Hlavně poté, co Němci vystupňovali vraždění a vystrašený národ, prolezlý kolaboranty a udavači, přísahal po desítkách tisíc poslušnost Říši. A pak, po Čurdově udání, i během měsíců krutého týrání ve věznici, jež završila poprava.

Článek II. má až mystickou sílu. Vrací do oběhu portrét výjimečného člověka, který toho pro dějiny Československa udělal víc než stovky zaměnitelných figurek na zdejším politickém orloji. Takže co s Článkem II., je jasné: zařadit do povinné četby!