Popletené věty

Jak dodržet správný postup, aby měl text hlavu a patu

Jistě si dovedete představit, že si vezmete novinový článek, rozstříháte ho na menší úseky, zamícháte a pak se ho snažíte sestavit do původní podoby. To je princip tzv. uspořádávacích úloh. Jediným úkolem v těchto úlohách je správně seřadit „popletené“věty tak, aby vzniklý text dával smysl.

Vyzkoušejme si to:

Uspořádejte jednotlivé části textu (A–D) tak, aby byla dodržena textová návaznost.

A) Přál bych vám vidět, co z tý barabizny udělala Zdeňka. Ta nás tam všechny, taky Jiřího Voskovce, Hoffmeistra, Firkušnýho a vostatní podržela. Já nevím, jak to dělala.

B) Uchytil se v dělnických a sokolských spolcích. Hrál jim při všech možnejch příležitostech na piáno.

C) Dyž jsme začínali, neměli jsme peníze, ani zaměstnání. Trvalo hezkou chvilku, než jsme si za peníze mohli zahrát s Jiřím na Broadwayi. Najali jsme si na venkově starej dům a bydleli tam.

D) Sehnali jsme dohromady pár šestáků, bylo to sotva na dva vobědy. Vona nás z toho živila tejden a všichni jsme se najedli. Mnohem líp na tom byl Ježura.

(F. Cinger: Smějící se slzy aneb Soukromý život Jana Wericha)

V této úloze jste měli seřadit pouze čtyři úryvky, správné řešení zní: CADB. Většinou ale bývá zařazeno částí pět.

Jak postupovat při řešení? Nejprve je třeba si všechny úryvky přečíst a získat představu o tom, jaký je smysl textu (zda se jedná o příběh, popis apod.). Ke správnému pořadí pak pomohou především tzv. konektory, tj. výrazy, které text propojují. Patří mezi ně zvláště zájmena, opakovaná vlastní jména či spojky. Dobrým pomocníkem jsou také různé gramatické prostředky, například koncovky přísudků ve větách s podmětem nevyjádřeným.

Vrátíme-li se k textu výše uvedené úlohy, nachází se zde několik rozhodujících konektorů. V části C se mluví o starém domě a část A začíná tou barabiznou: objevuje se zde jednak ukazovací zájmeno, jednak synonymum ke slovu dům. Část A pokračuje vyprávěním o paní Zdeňce, k níž se rovněž váže část D: zde na Zdeňku odkazuje zájmeno vona. Část D končí zmínkou o Ježurovi. O něm pojednává i část B, což poznáme podle koncovek v příčestí u přísudku – to odkazuje na podmět (Ježura), který je zde ovšem nevyjádřený.

Při řešení uspořádávacích úloh se tedy řídíme konektory. Po seřazení textu je nutné si ho znovu přečíst, již ve správném pořadí, a kontrolovat, zda opravdu dává smysl. Vraťme se naposledy k Werichovu vyprávění. Zde Werich nejprve zmiňuje onen starý dům a podmínky nového živobytí, které zlepšovala paní Zdeňka. Poslední úryvek (část B) srovnává podmínky vypravěče a Ježury, které byly o mnoho lepší.

Nejen texty, které seřazujeme v testových úlohách, ale všechny naše promluvy obecně by měly být smysluplné z hlediska obsahového i gramatického. První případ označujeme termínem koherence: jednotlivé části textu jsou srozumitelné a myšlenky plynule navazují. Ona gramatická stránka textu, používání vhodných zájmen, synonym, slovesných časů, spojek apod., se nazývá koheze. Věty by na sebe měly přirozeně navazovat a bez opakování na sebe odkazovat. Pokud to vše dodržíme, pak má náš text hlavu i patu.