Studentský rebel v čele Kosova
PRIŠTINA/PRAHA Když na podzim 1997 předstoupili studenti albánské „tajné univerzity“v kosovské Prištině před novináře a protestovali proti obsazení kampusu školy jugoslávskou policií, vynikal mezi nimi sebevědomý mladík s dlouhými kudrnatými vlasy. Klidnými slovy oznámil studentské požadavky, především obnovení výuky a svobodu pro albánské školství, přestože v provincii, tehdy kontrolované režimem Slobodana Miloševiče z Bělehradu, neměli studenti šanci uspět. Teď se tento čtyřiačtyřicetiletý věčný rebel, už s krátkým sestřihem, stal premiérem.
Jednání o vládě trvala čtyři měsíce a do poslední chvíle nebylo jasné, zda se ji Kurtimu podaří vytvořit. Kosovská ústava totiž dává premiérovi na sestavení vlády dva týdny a s Isou Mustafou, šéfem Demokratického svazu Kosova (LDK), se Albin Kurti domluvil až těsně před vypršením lhůty, Kurtiho strana mu přepustila křeslo předsedy parlamentu. Spolu s devíti zástupci národnostních menšin, které se z celkových dvaceti podařilo Kurtimu dostat na svou stranu, tak bude mít koalice ve stodvacetičlenném parlamentu dostatečných 66 poslanců.
Kurtiho kabinet ukončí tříleté období vlády stran vzešlých z Kosovské osvobozenecké armády (UÇK) v čele s expremiérem Ramushem Haradinajem, kterou vyčerpávaly korupční skandály a jež opatřeními jako zavedení stoprocentních cel na srbské zboží prakticky zadusila dialog s Bělehradem.
Zastánce nenásilného odporu Ani Kurti však není mužem kompromisu. V roce 1997 vynikl jako jeden z vůdců studentské rebelie, která ale v prostředí stále vyhrocenějšího sporu mezi Srby a Albánci a represí jugoslávské policie neměla naději na úspěch. V létě 1998 se stal asistentem politického představitele UÇK Adema Demaçiho, disidenta, který strávil přes dvacet let v jugoslávských věznicích, přesto ale odmítal řešení sporu násilím.
Demaçiho pozice tvrdého, ale nenásilného odporu inspirovala i Kurtiho. Během bombardování NATO v dubnu 1999 byl zatčen a odvezen do Srbska, kde ho postavili před soud za „narušování jugoslávské integrity a spiknutí namířené na pomoc nepřátelské aktivitě spojené s terorismem“. Nabízeli mu propuštění výměnou za kajícné přiznání, Kurti odmítl a dostal 15 let vězení. Dva roky poté ale padl režim Slobodana Miloševiče, a díky mezinárodnímu tlaku Kurti opustil věznici. Po návratu do Kosova dokončil studia počítačového inženýrství a stal se jedním z aktivistů organizace Action for Kosovo Network (AKN), která se později přejmenovala na Sebeurčení. AKN stála za několika radikálními akcemi.
Na druhou stranu Kurti nikdy nevyzýval k pogromům na Srby, ale razil myšlenku byť hlasitého, ale nenásilného odporu. V roce 2007 skončil za organizování demonstrací na devět měsíců ve vězení, druhý trest půldruhého roku podmínky dostal před pěti lety za to, že už jako poslanec rozstříkal v parlamentu slzný plyn.
Po deseti letech v poslanecké lavici se Kurti stal premiérem. „Zavedené strany o něm mluví jako o horké hlavě a potížistovi, ale jeho věrnost principům a zásadám mnohé fascinuje, stejně jako to bylo u Demaciho,“řekl Rádiu svoboda (RFE-RL) jeho někdejší balkánský analytik Patrick Moore.
Věčný vzbouřenec, vězeň starého i nového režimu i zásadový bojovník za pravdu – to je Albin Kurti, nový kosovský premiér. Lidé ho zvolili v naději, že pročistí zemi od korupce.