Skotové se rozhlížejí z domu ven
EDINBURGH/PRAHA „Cesta, na kterou se nyní Spojené království s námi na palubě vydává, není tou cestou, která by byla v souladu s dlouhodobými zájmy Skotska.“Těmito slovy vyjádřila počátkem týdne Nicola Sturgeonová, šéfka skotské regionální vlády a předsedkyně Skotské národní strany (SNP), svoji rezervovanost k budoucnosti Skotska ve svazku se Spojeným královstvím.
Sturgeonová jednala poprvé po brexitu se špičkami EU v Bruselu. Její SNP dlouhodobě prosazuje nezávislost Skotska a v posledních letech jí přibyl významný argument: v referendu o odchodu Spojeného království z EU totiž jasná většina Skotů (62 procent) hlasovala pro setrvání v Unii.
Datum brexitu (31. leden 2020) se ukázalo být důležitým přelomem i co do nálad skotské populace. Právě v posledním „předbrexitovém“týdnu na konci ledna totiž průzkumy veřejného mínění ve Skotsku poprvé začaly ukazovat mírnou převahu zastánců skotské samostatnosti – dříve naopak lehce převažovali příznivci setrvání ve Spojeném království či bylo skóre vyrovnané.
Jedno referendum o skotské nezávislosti již poměrně nedávno, v roce 2014, proběhlo a výsledek tehdy vyzněl přesvědčivě pro setrvání ve Spojeném království (poměr hlasů byl 55:45). To ale bylo ještě před brexitem.
Klopotná cesta k nezávislosti Právě změněnou politickou situací ve srovnání s rokem 2014 zastánci skotské samostatnosti dnes nejčastěji argumentují. Pokud se ale jejich cíle někdy podaří dosáhnout, povede k němu s jistotou dlouhá a klopotná cesta. První překážka spočívá v aktuálně platných britských zákonech: další referendum o nezávislosti je možné legálně vypsat jen se souhlasem londýnské vlády. A britský premiér Johnson jasně řekl, že nic takového povolit nehodlá.
Sturgeonová sice ohledně dalšího referenda řekla, že nechce jít „katalánskou cestou“(tedy organizací lidového hlasování proti vůli centrální vlády) a že hledá „cestu k referendu v rámci legality“, podrobnosti však nerozvedla.
Druhá potíž může být vnější – Skotsko by totiž po případném osamostatnění, alespoň podle současného znění smluv, muselo absolvovat stejnou předvstupní proceduru jakou v minulosti prošly jiné kandidátské státy včetně Česka. A to trvá řadu let. Nic na tom nemění ani entuziastické prohlášení bývalého předsedy Evropské rady Donalda Tuska učiněné bezprostředně po brexitu o tom, že „Evropská unie bude nadšená, pokud se samostatné Skotsko jednoho dne bude znovu ucházet o členství.“
Podle serveru Politico pro- či protiunijní nálady (ve vztahu ke Spojenému království) ve skotské společnosti hodně ovlivní charakter jednání o obchodní dohodě mezi Londýnem a EU. Nyní běží přechodné období a Spojené království má ambici vyjednat „dobrou dohodu“(která by zabránila clům a dalším překážkám ve vzájemném obchodě) do konce roku.
Mnozí ekonomové to ale považují za nereálně krátký čas. Skotsko má zájem o co nejtěsnější obchodní vztahy s EU a tamější vláda již řekla, že v oblastech, v nichž má kompetenci, se bude snažit zachovat kvalitativní standardy požadované Evropskou unií.
Michael Gove, vlivný konzervativní poslanec a člen Johnsonovy vlády, před několika dny sice prohlásil, že britská vláda povede „podrobné a důkladné rozhovory“s regionálními vládami Skotska, Walesu a Severního Irska ohledně taktiky vyjednávání s EU, účast u jednacího stolu ale jejich zástupcům neslíbil.
Průzkumy veřejného mínění ve Skotsku poprvé ukazují převahu příznivců nezávislosti. Skotská národní strana se toho snaží využít, cesta k případné samostatnosti ale nebude snadná.
Hospodářství by zřejmě utrpělo
Současné Skotsko se navzdory periferní poloze řadí mezi nejvyspělejší části Evropy a některé jeho regiony patří v rámci Spojeného království mezi ty nejbohatší – zasloužilo se o to mj. masivní využívání ložisek ropy a zemního plynu u skotského pobřeží od 70. let 20. století. Na první pohled příznivá makroekonomická čísla ale nemohou zastřít, že v případě osamostatnění by přišly – přinejmenším krátkodobě – hospodářské potíže.
Vědí to i proponenti skotské nezávislosti a sama Sturgeonová nyní v Bruselu připustila, že samostatnost Skotska by mj. zřejmě znamenala zavedení „tvrdé“anglicko-skotské hranice. Ze zboží, které se v současnosti ze Skotska vyváží, však přes 60 procent směřuje do ostatních částí Spojeného království, především do Anglie – důsledky pro obchod by byly značné.
Jisté tedy zatím zůstává jen to, že Skotsko na sebe bude v následujících měsících a letech poutat větší pozornost, než bývalo v minulosti zvykem.