Nedorozumění s „AKK“

Šéfka německých křesťanských demokratů odstoupila i proto, že narazila na východě

Celkem čtrnáct měsíců stála Annegret Krampová-Karrenbauerová, přezdívaná AKK, u kormidla na kapitánském můstku německých křesťanských demokratů (CDU). Pak ale začaly být vody, ve kterých se ocitla její loď, jinak plavidlo v nejlepších letech, příliš turbulentní. Kormidlo nedokázalo udržet směr a aktuální kapitánka neměla dost sil čelit nejrůznějším protichůdným prouděním. Oznámila proto, že to vzdává a přenechá velení na můstku někomu jinému.

Nikdo nečekal, že takto zareaguje, aspoň ne teď. Možná, že Krampová-Karrenbauerová časem sama odhalí, co byly její skutečné pohnutky. Avšak souvislost s nedávnými událostmi okolo nepovedené volby nového premiéra ve východoněmecké spolkové zemi Durynsko se nabízela celkem jednoznačně. Tam totiž sedli křesťanští demokraté spolu s liberály na lep protimigrační Alternativě pro Německo (AfD) a jejím taktickým hrátkám. Nijak výrazně neprotestovali, když si z nich místní odnož AfD udělala nástroje na svržení premiéra Bodo Ramelowa z postkomunistické Levice.

Zkrátka obě zavedené parlamentní strany neprohlédly „partyzánskou“taktiku AfD, která ve skutečnosti cílila na to zdiskreditovat běžné a zavedené postupy parlamentní práce. K nim odjakživa patří hledání většinové podpory a uzavírání kompromisů. Po nečekaném vyústění volby premiéra upadla řada poslanců zemského parlamentu do stavu kolektivní bezradnosti. Vedeni pocity, že nastal údajný „soumrak demokracie“, začali zmatečně požadovat rozpuštění parlamentu a zrušení předchozí volby. Jako by se tak během chvilky zdály potvrzovat všechny předsudky, jež představitelé durynské AfD, případně jejich intelektuální našeptávači, dlouhodobě rozšiřují o domnělé zkaženosti parlamentních procedur.

Západ a východ si stále nerozumí Druhá rovina je ovšem zásadnější. Durynské události a především následná dohra ve sdělovacích prostředcích i na sociálních sítích odhalily, jak stále ještě málo rozumí západní Němci krajanům na východě. V situaci, kdy letos uplyne třicet let od jejich sjednocení.

Staré a nové spolkové země jsou pořád ještě dva úplně odlišné světy, pokud jde o fungování politiky a o její vnímání veřejností. Na západě byla politická činnost odjakživa spojena s určitým hodnotovým rámcem, který mohl fungovat i jako zásadní limit. Tam třeba x let platilo, že CDU nemůže nikdy jít dohromady se Zelenými, protože jejich hodnotové světy prý nejsou slučitelné.

Východ Německa si ale v tomto ohledu počínal vždy úplně jinak. Na prvním místě stála potřeba dosažení pragmatických dohod mezi politiky a jejich stranami, bez ohledu na to, jestli to zrovna odpovídalo celospolečenskému trendu či nikoli. Pro křesťanské demokraty ve východním Německu to nevylučovalo, že v některých situacích mohli chtít spolupracovat s Levicí, jindy zase případně s AfD.

Jenomže to ale ve skutečnosti nesmí, protože to zakazuje stále platné stranické usnesení nepovolující spolupráci s radikálními stranami, což platí nejenom pro

AfD, ale i Levici. Když se ho snažila Annegret Krampová-Karrenbauerová koncem minulého týdne v Durynsku prosadit, se zlou se potázala. Přesto, že tam přijela jako nejvyšší stranická šéfka, musela po několikahodinovém jednání konstatovat, že se svými spolustraníky nic nezmohla a její autorita pro ně nic neznamenala.

Staré a nové spolkové země jsou pořád ještě dva úplně odlišné světy, pokud jde o fungování politiky a o její vnímání veřejností

V provincii musejí vylízat, co jim v Berlíně nadrobili Východoněmečtí politici CDU se na to dívají ještě i z jiného úhlu. Vedení v Berlíně vyčítají, že to byla právě jejich politická rozhodnutí, například ohledně záchrany eura nebo migrační politiky, jež teprve umožnily AfD v nových spolkových zemích „vyrůst“do podoby, kdy pro ni v nejrůznějších volbách mnohde hlasuje až čtvrtina voličů. Také připomínají, že mezi voliči Alternativy je i řada těch, kteří ještě donedávna volili CDU. Jinými slovy, že oni v provincii musejí „vylízat“, co jim berlínští nadrobili. A ještě k tomu musejí počítat s jejich neustálými a především nevyžádanými radami.

Nedá se vyloučit, že mnozí v CDU dlouho spoléhali na to, že když bude v jejich čele v osobě Angely Merkelové politička pocházející z německého východu, všechno půjde samo a oni budou mít podporu v nových spolkových zemí zajištěnou automaticky. Jenomže to se nestalo a dopady teď začínají být viditelné.

Tím spíš, že politika kancléřky Merkelové a její vlády je na území bývalé Německé demokratické republiky vnímána často negativně. Platí to například pro odklon od jaderné energetiky, její úsilí zachránit eurozónu, přes její roli v migrační politice, sankce proti Rusku, či nejnověji se to týká rozhodnutí postupně utlumovat a nakonec i zastavit těžbu ve východoněmeckých hnědouhelných revírech.

Souboj o nástupnictví AKK na stranickém kapitánském můstku už dávno začal, i když v podpalubí možná ještě leckdo své ambice skrývá. V každém případě ale bude platit, že bez skutečné integrace německého východu příští předseda neuspěje. Ani jako stranický lídr, ani jako možný budoucí spolkový kancléř.