Předškolní příprava drhne

PRAHA Novela školského zákona před třemi lety zavedla povinnost, aby pětileté děti chodily do mateřské školy nebo do přípravné třídy. Stát si od toho sliboval především to, že ve vyloučených lokalitách usnadní vstup do života potomkům rodičů, kteří jejich přípravu nejčastěji zanedbávají.

Praxe ale ukázala, že to nepomohlo – Česká školní inspekce nezaregistrovala prakticky žádné zlepšení.

Míst je dostatek

„Děti, které tam nechodily předtím, tam nechodí ani v současnosti,“řekl ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal na únorovém zasedání sněmovního školského výboru, kde poslancům představil hlavní závěry poslední výroční zprávy inspekce. V praxi jde podle něj především o děti ze sociálně slabých rodin, které zákonnou povinnost ignorují, přestože volných kapacit pro pětileté děti je ve školkách dostatek.

Neuspokojivý stav potvrdil na dotaz LN i ministr školství Robert Plaga (ANO).

Rozdíly v docházce dětí do mateřských škol jsou do určité míry podmíněny regionálně. Nejméně dětí absolvuje předškolní vzdělávání v Praze a v Ústeckém kraji, v obou případech je to 92 procent, naopak nejvíc ve Zlínském a v Olomouckém kraji – 98,7 procenta. Průměr za celou republiku činí 95,6 procenta.

Na první pohled zarazí, že nejmenší počet pětiletých v mateřince mají dva diametrálně odlišné regiony: ekonomicky nejsilnější a strukturálně postižený.

Důvody, proč je v Praze obdobná účast pětiletých dětí v povinném předškolním vzdělávání jako v Ústeckém kraji, mohou být paradoxně podobné.

„Musíme si uvědomit, že ani hlavní město není z hlediska socioekonomického statutu obyvatel konzistentním regionem. Jsou zde významné rozdíly, řada obyvatel je – bez ohledu na průměr – v obdobné sociální situaci jako obyvatelé Ústeckého kraje. Motivy pro nezajištění povinného předškolního vzdělávání dětí mohou být u této části Pražanů obdobné,“sdělil LN náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.

Ministerstvo školství chce situaci zlepšit, nicméně přiznává, že koordinovaný, zastřešující postup zatím neexistuje. Objevují se spíš různé aktivity na místní úrovni, například dobrovolné doučování.

Podle ministra školství je nezbytné, aby s jeho úřadem úzce spolupracovaly především orgány sociálně-právní ochrany dětí (takzvaný OSPOD), ministerstvo práce a sociálních věcí či Agentura pro sociální začleňování, protože na půdě vzdělávací instituce se problém nevyřeší. „Musíme pracovat přímo s rodinami, které pětileté děti do školky neposílaly, neposílají a posílat nebudou,“uvedl ministr.

Jeho vládní kolegyně Jana Maláčová (ČSSD) z resortu práce navrhuje, aby se motivačním nástrojem stalo snížení sociálních dávek: kdo neposílá dítě do školy, dostane méně peněz. Konkrétně by šlo o případy dětí, které mají zameškáno více než 100 hodin za pololetí s výjimkou absence ze zdravotních důvodů. Jejich rodina by půl roku pobírala nižší příspěvek na živobytí i dávku na bydlení.

S tímto návrhem, který je momentálně v meziresortním připomínkovém řízení, Plaga a spolu s ním i mnozí odborníci nesouhlasí. „Motivací by pro rodiny byly naopak peníze navíc, třeba na pomůcky, které děti potřebují ve školce,“řekla LN dlouholetá učitelka mateřské školy, která si nepřála zveřejnit jméno.

Za mnohem lepší ministr školství považuje pozitivní motivaci, po sankcích by sahal až jako po poslední možnosti. Na mysli má například zajištění svozových školních autobusů nebo obědy zdarma, což poměrně úspěšně funguje v některých zemích. Jenže rozpočet je našponovaný a vůle ministerstva financí pouštět mu žilou mizivá. „Jedná se o nákladná opatření,“připouští Plaga.

Součástí problému v případě, když už se děti do školky dostanou, může být i to, že Česká republika drží evropský rekord v počtu žáčků připadajících na jednu učitelku – dvacet čtyři. „Ve skutečnosti je jich ve větších školkách dvacet osm, což znamená, že nejenže nemáme na děti dost času, ale tak velkému počtu nejsou často přizpůsobené prostory ani vybavení,“potvrzuje učitelka mateřinky.

Na rozdíl od většiny zemí, které zpravidla vyžadují alespoň bakalářský titul, nemusejí mít čeští pedagogové v předškolním stupni vysokoškolské vzdělání. Francie, Itálie a Portugalsko dokonce trvají na magisterském titulu.

Místo sankcí by pro rodiny byly motivací naopak peníze navíc, třeba na pomůcky, které děti potřebují ve školce