Pečeme na Honzáka
Naše nespokojenost s veřejnoprávní televizí vyplývá z toho, že od ní čekáme to, co nám nemůže dát, a máme mylné představy, že kanál námi zčásti placený by měl nabízet kultivovanější program než televize komerční. Jenže naše milá televize mnohdy nedělá nic jiného, než že se snaží privátní televize dohnat. Marně si hlavu lámu, proč třeba má být pořad jako Peče celá země vlajkovou lodí sobotního večera na prvním programu ČT, když je tak strašlivě hloupý a o ničem. Argument, že ho vymysleli v BBC, neoslňuje, jelikož ani ta nesází jen zlatá vejce. Napětí pečící estrády je vysoké, co chvíli někdo koukne do trouby a každých pět minut jeden z průvodců oznámí, že se bude končit, případně zazní něco strhujícího o kynutí. Kupodivu tahle dechberoucí podívaná diváctvu stačí a sledovanost je prý úžasná. Nesmíme ovšem zapomenout, že drama startuje adrenalinovým příkazem: Pečte teď! V té chvíli se divákům rozklepou kolena a už se neodtrhnou. Jízda na obludě zvané Češi jsou kulturní národ tváří v tvář těmto radovánkám definitivně končí.
A když už jsme u víkendu, nesmíme zapomenout na zábavné soutěže a talk show v pozdním nedělním čase, kde se ČT zvlášť nedaří. Začalo to Koptashow (rovněž přebraný formát), kde jsme měli zažít celebrity jinak. Bohužel Kopta jako showman úplně vyhořel – jedna věc je plasticky vyprávět, jak si hrál v pubertě na autobusáka, druhá utáhnout vlastní pořad. Přesto loni vzniklo 22 dílů a po prázdninách místo zaplnila další prapodivná estráda s názvem To se ví, kde se údajně vtipně rozebíralo, co je mediální fejk a co ne. Míra křečovitosti a nejapného producírování byla v zásadě stejná. No a nyní byl do boje o přízeň diváků na toto místo dosazen psychiatr Radkin Honzák, jehož mediální hvězda v poslední době hodně vystoupala, zřejmě také díky jeho statečnému výpadu vůči zesnulému Karlu Gottovi. Určitě splňuje zadání umět řečnit o všem a o ničem – a pak, návštěva psychiatra je přece ohromná švanda. Takže tu máme pořad, který je křížencem veřejnoprávního bulváru (dozvíme se, kdo vyhořel, kdo padl na dno, kdo měl dítě jako stařec a kdo jako puberťák) a psychologické poradny. Pan Honzák se snaží o uvolněnou rozjuchanost, ale spíš působí jako neřízená střela, která má jasno, kdo je blbec a kdo ne, což zrovna v tom veřejnoprávním médiu není úplně ono.
A tak vítězem těchto formátů je pořád letitá Všechnopárty, což až tak velký důvod k jásotu není. Prostě se ukazuje, že staří profíci jako Karel Šíp nebo v rádiu Jan Rosák to umějí pořád nejlépe.