Tisíc a jeden kapitalismus K
Na světě existuje nespočet „kapitalismů“, ale ani jeden z nich není spravedlivý
andidát Pirátů na senátora Tomáš Tožička si dovolil na internetu napsat, že kapitalismus je zločinný systém a že byl úhrnem vražednější než Stalinova říše. Nastalo zděšení.
Tožička Netožička, Piráti Nepiráti, ono to ale zajímavé téma je. Západní mainstream dnes říká, že kapitalismus je skoro totéž jako kolonialismus a ten se zase moc neliší od fašismu. Můžeme se chytat za hlavu, kam že ten Západ dospěl, ale tak to dnes prostě je.
Ve Francii nebo v Německu je použití tohoto slova (neřkuli chvála kapitalismu) něco nemyslitelného. A i takový Boris Johnson bude raději mluvit o svobodném trhu.
Vražedné systémy
Držme se rozumu a odhlédněme od toho, co se kde zrovna nosí. Začněme diskusí na téma, kdo zabil více lidí, jestli kapitalismus, nebo komunismus. Vlastnictví výrobních prostředků a bank přece samo o sobě lidi nezabíjí. Jde o to, jestli existuje nebo se drží právní stát, nezávislé soudy, liberální ústavní systém, pluralitní média apod. To všechno může a nemusí existovat v kapitalismu i v socialismu. Lidi vraždí diktatura či ideologie, tomu ale může posluhovat socialismus i kapitalismus, jsou to termíny, které se týkají spíše uspořádání ekonomiky, vlastnických poměrů a financí, nikoli právního státu.
Pak je inspirativní otázka, jestli máme kapitalismus třeba tady u nás v České republice. Soudě podle velikosti státu, výše daní, pojistného a přerozdělování jsme normální sociálně-tržní ekonomikou západoevropského typu, tedy žádným syrovým kapitalismem. Míra příjmových a majetkových rozdílů je u nás mírná, i když statistiky nepoznají nakradené peníze z 90. let. Počet lidí v mnohonásobných exekucích, neúměrná moc a vliv exekutorských megapodniků a desetitisíce lidí odsouzených k práci načerno – to ale zase připomíná dickensovský kapitalismus.
Naše historie už ale zažila bankovní socialismus 90. let (nezprivatizované banky, privatizace zisků, socializace ztrát, tržní prostředí bez bankrotu) a správně se konstatuje, že v této zemi zavedl kapitalismus až premiér Miloš Zeman skrze privatizaci bank. Evropská komise teprve pak odsouhlasila, že jsme tzv. tržní ekonomikou.
Jak vypadá „ten pravý“?
A co v Číně? Mají tam dnes kapitalismus, komunismus, nebo socialismus? Vládne tam komunistická strana, ale přerozdělování činí asi tak jen 15 procent HDP. Důchody? Sociální pojištění? Nenechte se vysmát. Kapitalismus tam mají především a tvrdě dickensovský. Socialismus v Číně neznají, pokud tedy pomineme vlastnictví výrobních prostředků, které je tzv. smíšené. Dolarových milionářů mají v Číně jako much. Milton Friedman se domníval, že kapitalismus nemůže existovat bez svobodného ekonomického tisku, což se zdá být logické, v Číně ale bez toho existuje už tři dekády a hospodářství tam pořád roste.
Mají kapitalismus ve Skandinávii? To je zajímavá otázka. Mají tam vysoké daně a silný sociální stát, ale firmy jsou plně soukromé, pracovní disciplína vysoká, trh práce pružný. Skandinávské firmy pravidelně vyhrávají různé indexy toho, kde se líbí podnikatelům a kapitálu. Tamější socialismus se tedy kapitalistům velmi zamlouvá.
Mají kapitalismus v Rusku? Jako leckde jinde na východě to stát bere tak, že kapitalistům jejich majetek pouze zapůjčil, dokud budou poslušní. Takže to kapitalismus také úplně není.
A jak je to s kapitalismem a fašismem? Korporativistický stát, tj. silná spolupráce privátního sektoru, stran, odborů a státu, může být podhoubím pro fašismus či nacionální autoritářství, ale také nemusí (dnešní Rakousko či Jižní Korea).
Je to těžké, budeme mít vždy nerovnováhy, systém rodí vítěze a poražené, veselé i zklamané, střídá se poptávka po větší solidaritě i svobodě
Vítězové a poražení
Tožička viní kapitalismus z hříchů kolonialismu. Někdy a někde kolonialismus zrod kapitalismu doprovázel, jindy zase nikoli. Francouzský ekonom Thomas Piketty srovnává dnešní ekonomiky na východě EU s koloniemi (odliv dividend na Západ). Zajímavé. V koloniích ale nebyla demokracie, kterou dnes u nás bezpochyby máme, ale dosazená administrativa.
Je taky jasné, že kapitalismu bylo, je a bude spoustu druhů. Anglosaský je dynamický a rychle přelévá prostředky tam, kde se v tu chvíli lépe zhodnotí. Přináší více inovací, vytváří však větší nerovnováhy a bubliny. Kapitalismus německého typu je těžkopádný, ale stabilnější.
Říká se, že když se ti nelíbí něčí zisky, kup si jeho akcie. To se dnes v západním světě masivně děje. Do akcií investují i penzijní fondy, kterým svěřují úspory stamiliony lidí. Leckdo se domnívá, že veřejně obchodovatelné akcie představují specifický druh vlastnictví. Nejsou soukromé, státní už vůbec ne, ale hýbají globálním trhem.
Jednou za delší dobu (1873, 1929, 2008) zrodí kapitalismus velkou krizi ve svém finančním srdci. Následnou stabilizaci mohou elity zvládnout (post 2008) nebo zkazit (30. léta). Je to těžké, budeme mít vždy nerovnováhy, systém rodí vítěze a poražené, veselé i zklamané, střídá se poptávka po větší solidaritě i svobodě. Jistě vím jen to, že v KLDR bych žít nechtěl. Ale o každé větě tohoto textu lze celé dny diskutovat. A může to být velmi zábavné.