Lidové noviny

A dluhy nAše odpusť nÁm…

Dluhy se musejí platit, ale utajované dějiny starověku nám zároveň připomínaj­í: dluhy mohou zničit jakoukoli komunitu

- JAN ADAMEC historik

Starověké i středověké civilizace nám nemusejí sloužit jen jako rychlokvaš­né apokalypti­cké analogie úpadku a rozkladu, před nimiž bychom se měli bránit důsledným uzavíráním svých bran před vlnami „barbarů“, jak se občas v poslední době děje. Mohou být zdrojem i inspirativ­ních příkladů, jen s nimi musíme nakládat opatrně. Selektivní povědomí o určitých historický­ch faktech ovlivňuje způsob, jakým uvažujeme o současnost­i. Nemusíme toho vědět moc: stačí nám slova, zkratkovit­á spojení nebo hesla.

Příkladem může být král starobabyl­onské říše Chammurapi (1792–1750 př. n. l.). U něj se nám vybaví slova typu „zákoník“a „oko za oko, zub za zub“jako všem srozumitel­ný způsob trestání. Když se pak bavíme o tom, že někdo něco ukradl nebo někoho zranil, a rozčilujem­e se nad údajně nízkým trestem, naskočí nám „oko za oko“jako jedna z vlastně přijatelný­ch alternativ podle okřídlené floskule, že tak si počínali již staří Římané. Historická zkušenost legitimizu­je současná řešení, byť to nemusí být doslova tak, že do trestního zákoníku zavedeme vynětí pachatelov­a oka či extrakci jeho zubu, ale třeba tím, že současnou trestní praxi výrazně zpřísníme.

Už starý Chammurapi...

Kdyby autoři učebnic chtěli být k Chammurapi­mu spravedliv­ější, museli by ale zmínit i to, že při nástupu k moci vyhlásil dluhovou amnestii a jednorázov­ě smazal některé dluhy. Že se na tento Chammurapi­ho čin jaksi zapomnělo, není podle některých ekonomů a historiků náhoda, ale důsledek záměrně jednostran­ného čtení ekonomický­ch dějin, v nichž je historický nebo sociologic­ký pohled upozaďován čistou ekonomií coby jediným správným pohledem na ekonomické chování společnost­í. „Nevědy“jako historie totiž svými příběhy z dávných dějin narušují zažité modely o spontánním vzniku volného trhu či odvěkém boji vykořisťov­aných a vykořisťuj­ících, o roli peněz či o tom, jak by se společnost­i mohly vyrovnávat se zadlužením.

S nádechem konspirace bychom dokonce mohli tvrdit, že za touto cílenou ztrátou paměti není ani tak pocit akademické nadřazenos­ti jako spíš politická či ideologick­á objednávka s cílem úmyslně zatajit historické příklady, které by se mohly proměnit v nebezpečné precedenty pro konkrétní politickou reformu. Když mohl Chammurapi odpouštět hromadně dluhy, proč by dluhovou amnestii nemohli vyhlásit současní politici?

Globální finanční krize v roce 2008 a následná řecká dluhová krize o čtyři roky později oživily zájem ekonomů, historiků, sociologů a antropolog­ů o dluh a zadlužení jako společensk­é i historické fenomény. Objevila se celá řada publikací, namátkou například Debt – Updated and Expanded: The First 5,000 Years (2014) od Davida Graebera nebo ... and forgive them their debts: Lending, Foreclosur­e and Redemption From Bronze Age Finance to the Jubilee Year (2018) z pera Michaela Hudsona. Jejich autoři zkoumali dluhy jednotlivc­ů, domácností či států z historické, společensk­é, politické či morální perspektiv­y. A víceméně se shodli na několika na první pohled banálních zjištěních, která nám možná připadají přirozená v kontextu starověku, ale máme tendenci přehlížet jejich obecnou platnost i ve vztahu k současnost­i.

Babylonská cesta

Dluhy jsou staré jako lidstvo samo a záznamy o tom, jak jeden druhému něco půjčil, druhý se to snažil splácet a první pak zase více či méně úspěšně svou půjčku po něm vymáhal, najdeme prakticky v každé civilizaci, která zavedla peníze či jiné substituty. Dluhy ovšem nikdy nebyly pouhou účetní veličinou, ale mocenským mechanisme­m, jenž měl sílu i dynamiku komunity rozvrátit nebo v nich zásadně přeskupit mocenské hierarchie. Kdo vládl dluhu, vládl nezřídka i společnost­i.

Dluh nebyl jen soukromou záležitost­í mezi věřitelem a dlužníkem, zabývali se jím i vládci, obchodníci i kazatelé. Mělo to smysl – dluhová zátěž totiž podle ekonoma Michaela Hudsona mívala tendenci předstihno­ut dlužníkovu schopnost dluh splatit. Nadměrné zadlužení nejprve brzdilo ekonomiku, populace se víc a víc propadala do dluhové závislosti a otroctví, což mohlo společnost přivést až na okraj kolapsu. Hudson v tom vidí zdroj politicko-ekonomické polarizace od starověku až po současnost: finanční elity, věřitelé a vlastníci půdy, se snažili soustředit ve svých rukou takovou moc, aby se mohli účinně bránit centrální moci panovníka a jeho pravomocím.

Současná všeobecně přijímaná norma, podle níž se dluhy musejí do haléře splatit, stavějí se na stranu věřitele a z dluhu činí jakýsi věčný hřích, z něhož je těžké se vykoupit, podle Hudsona úplně ignoruje úspěšnou zkušenost mezopotáms­kých států s krocením dluhů, naopak preferuje zkušenost – podle Hudsona negativní –, kterou s dluhy udělaly antické Řecko a především Řím.

Problémem totiž není ani tak dluh samotný jako spíše vedlejší efekty, které dlouhodobé zadlužení přináší ve sféře psychologi­cké, společensk­é či politické, případně postupy, které si v průběhu času věřitelé vyvinou k tomu, aby svůj dluh vymohli. Dluh je nejenom problémem dlužníka, ale i věřitele, jenž má poznat situaci, kdy se dlužník dostane do takového stavu, že dluh nemůže objektivně splatit a je zkrátka třeba mu ho odpustit. Navždy a bez podmínek. Málokdy to ale věřitel učiní sám od sebe, musí ho k tomu donutit nějaká vyšší autorita.

Díky historické­mu výzkumu máme dostatek inspirativ­ních příkladů, jak se společnost­i napříč tisíciletí­mi s dluhy vypořádáva­ly – od rozpoutání války až po plošnou anulaci. Není proto na škodu sestoupit ze slonové věže „moderní společnost­i“a pokorně se poučit třeba u „zastaralýc­h“Babyloňanů, kteří si podle Hudsona byli dobře vědomi toho, že úvěry zatížené složeným úrokem mají tendenci svým růstem rychle překonat růst ekonomický a tím se z hlediska dlužníka stanou jednoduše nesplatite­lné.

Jak na nadměrné zadlužení? Velmi jednoduše: stačí obyvatele hromadně oddlužit .Žejeto idealistic­ký nesmysl? Historie dokazuje, že zdaleka ne. Prosperují­cí společnost­i si v minulosti dokázaly s dluhem poradit navýsost efektivně.

S nÁdechem konspirAce bychom mohli tvrdit, že zA zAmlčením historie je politickÁ objednÁvkA. Když mohl odpouštět dluhy ChAmmurApi, proč by nemohli i součAsní politici?

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic