Íránci volí ve stínu sankcí
TEHERÁN/PRAHA V sázce je 290 parlamentních křesel a zejména to, zda konzervativní vedení Íránu – země, která se v hledáčku světových médií objevovala v minulých měsících tak často jako málokterá jiná – se bude moci i nadále opřít o většinu poslanců.
Výsledek se zdá být předem jasný, konzervativní kandidáti mají zřetelně navrch. Zajímavější než výsledný poměr sil v zákonodárném shromáždění tak možná bude jiné číslo, a to volební účast. Ta nebyla nijak vysoká již při posledních volbách v roce 2016 (62 procent) a nyní půjde zřejmě ještě níže. To pro legitimitu vládnoucí elity není vůbec dobrý signál.
„Já k volbám určitě nepůjdu a neznám ze svého okolí nikoho, kdo by to měl v úmyslu,“řekl reportérovi americké televize CNBC mladý byznysmen z Teheránu Mehdí a pokračoval: „Stejně se nic nezmění, oni rozhodují všechno sami. Parlament je tady jen vtip.“
Mladík tím narážel na komplikovanou dělbu moci v Íránu a výrazem „oni“myslel mocnou Radu dohlížitelů a zejména takzvaného nejvyššího vůdce, nejmocnější politickou pozici v zemi. Tu zastává od roku 1989 ajatolláh Alí Chameneí a jím jmenovaná dvanáctičlenná Rada dohlížitelů má mimo jiné důležitou pravomoc při připouštění kandidátů k parlamentním volbám. Může je bez udání důvodu z klání předem vyřadit, což se letos stalo v téměř polovině případů z celkem 15 tisíc kandidujících. Podle oponentů režimu šlo vesměs o stoupence reforem.
V zemi se šířily, hlavně přes sociální sítě, výzvy k bojkotu voleb. „Potřebujeme viditelný bojkot voleb jako ráznou odpověď na represivní politiku režimu,“vzkázala z vězení lidskoprávní aktivistka Narges Mohammadíová, která si odpykává šestnáctiletý trest za „politické zločiny“.
Parlament má právo navrhovat zákony, a pro rozhodující mocenské struktury je proto podstatné mít poslance na své straně. Od islámské revoluce v roce 1979 tomu tak bylo vždy s výjimkou období 2000 až 2004.
Pod americkým tlakem Výsledek íránských voleb budou se zájmem sledovat jak regionální rivalové Íránu v čele se Saúdskou
Arábií, tak za Atlantikem. Spojené státy v posledních letech značně zvýšily tlak na Írán a prostřednictvím tvrdých ekonomických sankcí se nepokrytě snaží podnítit nespokojenost obyvatelstva a následnou změnu režimu.
Loni na podzim íránská vláda čelila masovým nepokojům po omezení subvencí na některé základní zboží včetně benzinu a následném prudkém růstu cen. Demonstrace byly tvrdě potlačeny, o život zřejmě přišly stovky lidí.
K poslední eskalaci napětí mezi USA a Íránem došlo v prvních dnech tohoto roku a vyvolalo ji zabití generála Kásema Solejmáního, šéfa íránských elitních jednotek Kuds, americkým dronem v Bagdádu. Íránci odpověděli útokem na americké vojenské cíle v Iráku, při nichž byly těžce raněny desítky vojáků (USA zpočátku tvrdily, že k žádným „škodám na životech a zdraví“nedošlo).
Smrt Solejmáního sice populaci navenek semkla, Íránce však následně popudilo neúmyslné sestřelení ukrajinského dopravního letadla revolučními gardami, při němž zahynulo 176 lidí.
Výsledky dnešních voleb může ale ovlivnit i nákaza koronavirem, na kterou tento týden v posvátném městě Kom zemřeli dva starší lidé. Je možné, že část obyvatel se v obavě před šířením infekce bude obávat cesty k volebním urnám.
Dnešní parlamentní volby v Íránu zřejmě potvrdí dominanci konzervativních sil. Hlasování je sice svobodné, avšak více než sedm tisíc reformních kandidátů bylo ze soutěže předem vyřazeno.