Inovace ve stínu politiky

Elektromobil je vozidlo na politický pohon

Kdyby se někdo pídil po názorném příkladu, jak funguje princip jin a jang, dalo by se mu to předvést na současných debatách o klimatu a ochraně životního prostředí. Z tématu se stalo politikum, přičemž společnost ztratila schopnost o politice debatovat uvážlivě s respektem vůči zastánci opačného názoru. Naproti tomu, kdyby se z toho nestalo politikum se všemi hysterickými projevy, téma by jen dřímalo, pokud by úplně nezapadlo za horizont zájmu.

Naprosto konkrétní příklad tohoto názorového rozhraní nabízí automobilový průmysl. Evropská politika pod tlakem zelené ideologie rázně vstupuje na scénu s projekty, které jsou zjevně mimo realitu. Můžeme sice nařídit zákaz výroby automobilů se spalovacím motorem k Novému roku 2030, ale bude to jako v té legendě o Jaroslavu Haškovi, který z pozice komisaře města Bugulmy za bolševické revoluce nařídil mužikům, aby se naučili do tří dnů číst a psát. Výměna vozového parku za elektromobily v dohledné době je fikce a mohou ji hlásit jen politici bez špetky smyslu pro odpovědnost. Kdo se jich v roce 2030 zeptá, co to plácali za nesmysly v roce 2020? V současnosti jezdí v Evropě 270 milionů automobilů se spalovacím motorem. Počet elektromobilů a plug-in hybridů nedosahuje ani jednoho procenta z tohoto počtu a dynamika prodejů opravdu není zobrazena strmou křivkou.

Kde je realita

Oproti tomu elektromobily jsou dnes realita a stávají se součástí automobilového provozu. V Evropě je k disposici do stovky modelů elektrických aut a podle údajů Evropského svazu pro dopravu a životních prostředí jich příští rok bude 2014. Při pokusu o nezaujatý výhled se můžeme odkázat na jiná odvětví v nedávné minulosti. Před třiceti lety byl mobilní telefon několikakilogramový kufr, stál jako ojeté auto a dovolat se jím bylo možné jen na některých místech ve velkých městech. Analogicky, elektromobily existují, jsou nákladné, jejich baterie budí nedůvěru a oprávněné obavy. Jejich technickému rozvoji je věnováno enormní úsilí a to se musí časem pozitivně projevit.

Když ale odhlédneme od nereálného programu výměny vozového parku v horizontu desítek let, perspektiva elektromobilů nebude úplně k zatracení. Existuje segment zájemců, pro které nabízí elektromobil zajímavou alternativu. Jsou to uživatelé, kteří se pohybují na krátkých vzdálenostech městských aglomerací a mají přístup ke zdroji elektrické energie. Týká se to především firem, pro které se už dnes vyplácí přebudovat flotilu na elektromobily: vozy tohoto typu jsou ve městech preferované a zaměstnanci je méně zneužívají pro své soukromé potřeby. Levný provoz je zajímavý i pro soukromé uživatele s velkým počtem najezděných kilometrů. Pak také je tu segment dobře situovaných soukromých uživatelů, pro které je elektromobil prestižní status, symbol. Netřeba se nad tím pohoršovat. Stručně řečeno, i tito lidé platí vývoj a zároveň i vytvářejí tlak na to, aby vývoj pokračoval.

Vývoj mobilních telefonů od těžkých kufrů ke kapesnímu počítači se odbyl bez ekonomických otřesů. S otřesy hospodářskými a sociálními musíme počítat. Výrobně je elektromobil jednodušší než klasický vůz. Úzké hrdlo celého projektu jsou baterie. Dominantním výrobcem je čínská firma Catl. Klasický automobilismus závisí na arabském petroprůmyslu, jenže šejkové si netroufali svět Západu vydírat, neboť neměli světovládné ambice. Oproti tomu Čína budí obavy a je tu reálná perspektiva, že elektromobilitou se Západ cpe do chomoutu, ze kterého jen tak nevyklouzne.

Unie si položila klima jako problém s nejvyšší prioritou. Zpřísňuje normy a automobilky budou platit vysoké pokuty. Tíha dolehne i na Česko coby významného producenta automobilů. Chystají se nové modely elektromobilů a do roku 2030 má u nás jezdit čtvrt milionu automobilů na proud. Vozů se spalovacím motorem je 20krát víc.

Výměna vozového parku za elektromobily v dohledné době je fikce. Elektromobily jsou ale realitou.

Generační výměna

A jsme zase u toho jinu a jangu. Z jedné strany jde politický tlak se silnými praktickými důsledky, z druhé strany stoupne sociální napětí. Zcela jistě stoupne cena elektrické energie, příklad tohoto trendu poskytuje Německo. Úměrně tomu porostou ceny i dalších komodit včetně potravin. Tíha dopadne hůř na sociálně slabší vrstvy než na ty dobře situované, pro které je už dnes akvizice elektromobilu nebo hybridu nákladná, ale zábavná hračka usnadňující život. Scénářů budoucího vývoje naznačuje tento vývoj mnoho a všechny budou psány temnými barvami.

Při pokusech o odhad je ale třeba vzít v úvahu ten nejdůležitější faktor: generační výměnu. Nedávná aférka kolem německé písničky o svini babičce v SUV autě to naznačuje, mladí chtějí změnu. Možná budou mladé generace ochotné chystaná příkoří snášet. Stalo by se to v dějinách poprvé, že by k takovému jevu došlo, ale to neznamená, že je to vyloučené. Právě tak je možné, že technický vývoj dospěje k objevu zásadního významu, totiž k pevnému akumulátoru, v němž nedochází k chemickým procesům.

Pak by všechno bylo jinak, elektropanely by byly na každé střeše, a „benzíňák“by nikdo nechtěl, protože smrdí.