Signál dal Benešov

Proč má smysl trénovat stav ohrožení státu

Jistá generace má ještě zakódováno, že slyší-li výraz vojenské cvičení, chce si odplivnout. A slyší-li výraz stav ohrožení státu, vybaví si komunistickou paranoii namířenou k ovládání vlastních občanů. Ale zároveň už alespoň tuší, že hybridní hrozby jsou něčím skutečným. A nemusí se spojovat jen s Putinovým Ruskem a anexí Krymu pomocí „zelených mužíků“. O reálném charakteru hrozeb, u nichž je těžké, až nemožné zjistit původce, přesvědčil kybernetický útok na nemocnici v Benešově před dvěma měsíci.

Těžko si myslet, že útok v Benešově ukázal vrchol možností hybridních hrozeb. Že nic většího přijít nemůže. I proto lze tvrdit, že cvičení Obrana 2020, které má prověřit odolnost Česka vůči hybridním útokům, není žádné hraní si na vojáky.

Ale vraťme se ještě k Benešovu a 11. prosinci, protože ten útok napověděl i nezasvěceným víc, než by toho byla schopna osvěta (někdo by řekl propaganda) ze strany státu. Benešov byl totiž skutečným cvičením naostro, chcete-li zátěžovým testem. Nebyl ani příliš velký, aby mohl vyvolat paniku. Ale nebyl ani příliš malý, aby mohl být bagatelizován. Ukázal, jak snadné může být zcela ochromit nemocnici se stotisícovým zázemím pacientů. Ukázal, že náprava trvá řádově týdny, až měsíce. A ukázal ještě cosi víc.

V září dokončil Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost zprávu a média z ní citovala tuto pasáž: „Česká republika dosud žádnému sofistikovanému a soustředěnému kybernetickému útoku nečelila.“Již v prosinci stačil menší útok, aby společnost znejistěl. Proto by nebylo prozíravé bagatelizovat nácvik vyhlašování stavu ohrožení státu. Je módou vyhlašovat stavy klimatické nouze, aniž se přesně ví, o jaká pravidla se opírají a jaké zvláštní pravomoci umožňují. Stav ohrožení státu je jiná liga – opírá se o ústavu i zákony, umožňuje zrychlené přijímání zákonů a prezidentovi upírá právo veta. Je užitečné to vědět. Jak říká stará moudrost: doufej v nejlepší, ale připravuj se na nejhorší.