Evropan na dvou židlích a „bezzápadovost“
Evropané sedí na dvou židlích. Počítají s americkou ochranou, ale nejsou ochotni se sami bránit. Je o tom přesvědčen komentátor amerického deníku The Wall Street Journal Walter Russell Mead.
Jak solidní a pevný je Západ? Na poslední bezpečnostní konferenci v Mnichově, což je největší světové setkání expertů na obranu a bezpečnost, to bylo jedním z témat. Kam zmizel Západ? A neztrácí Západ sám sebe? A nezačíná být Západ bez Západu? Nepřichází období „bezzápadovosti“(westlessness)? Neztrácejí v době „Ameriky na první místě“Evropané orientaci? Vědí vůbec, kde jsou?
Od 40. let byl americký leadership v bezpečnostních otázkách definičním znakem Evropy. Po několik generací chrání Amerika Evropu před Ruskem, vybudovala základny v Německu, aby
Německo už nebylo nebezpečné svým sousedům. Stejně tak USA podporovaly evropskou integraci. Nyní Evropané nevědí, kde vlastně jsou, a směs osočování, vzteku i zklamání pak zahlcuje i atmosféru konferencí, jako je ta mnichovská.
Podle Meada nelze pochybovat o tom, že Trumpova politika od obchodních válek po tvrdost vůči Íránu testuje transatlantické vztahy na samotnou hranu. Ale Evropa by měla trávit méně času opovrhováním Trumpem a spíš se podívat do zrcadla. Stačí nahlédnout do průzkumu firmy Pew o NATO z tohoto měsíce.
Zdánlivě to vypadá dobře. Ve 14 evropských zemích a Kanadě pohlíží 53 procent respondentů na NATO příznivě, zatímco jen 27 procent to vidí opačně. Oblíbenost NATO propadá ve Francii a v Německu, ale ani tak to není úplně špatné. Jenže když se průzkumníci zeptají, zda by jejich země měla jít do války, kdyby Rusko napadlo spojence v NATO, 50 procent respondentů říká ne a pouze 38 procent jich souhlasí s plněním aliančních závazků. Pouze 34 procent Němců, 25 procent Řeků a Italů, 36 procent Čechů, 33 procent Maďarů a 41 procent Francouzů věří, že jejich země musí plnit závazky, pokud je napadena jiná členská země. Většinu v tomto směru najdeme pouze v USA, Kanadě, Británii a Litvě.
Evropané často a rádi dávají sami sebe do kontrastu vůči nacionalistům v Rusku, Číně nebo USA se svým údajně osvíceným názorem na kosmopolitní solidaritu. Když se ale podíváme na ty průzkumy, nevyměnili Evropané nacionalismus za evropskou solidaritu? Nahradili nacionalismus fantazií: vírou v to, že lze mít bezpečnost a prosperitu bez silné obrany. Přesně to ale činí Evropu zranitelnou a může to způsobit i rozpad Západu. Evropští lídři se rádi hlásí k vyšším cílům a širším závazkům, ale nemají smysl pro solidaritu, na níž stojí mezinárodní pořádek. Ti, kdo sní o tom, že si mohou zajistit bezpečnost bez ochoty bojovat, postupně proměňují NATO v papírového tygra. Zajímavé je, že Evropané stále věří Americe. Pětasedmdesát procent Italů je přesvědčeno, že Američané skrze NATO ubrání Evropu před Ruskem. Totéž si myslí 63 procent Němců a 57 procent Francouzů. Navzdory vlastní váhavosti plnit závazky NATO se Evropané spoléhají na to, že Amerika – Trumpova Amerika – svoje závazky plnit bude.
Evropský problém není ani Trump, ani nacionalismus. Ani stesky po tom, že ostatní nechtějí sdílet evropské ideály. Je to neochota Evropanů vlastní ideály bránit. Je sice skvělé, že mladí Němci už nesní o tom, že zase dobudou Polsko, ale je špatné, že tolik mladých Němců nestojí o to, riskovat pro Evropu život, bude-li třeba.