Potravináři v byrokratické pasti
Firmám vadí, že se bez prokázání vlastníka pomocí tzv. zaknihovaných akcií nemohou ucházet o veřejné zakázky. Už rok přitom platí povinnost zápisu do registru skutečných majitelů.
PRAHA Tři roky stará novela zákona o veřejných zakázkách měla pomoci v boji s korupcí. Akciové společnosti, které stojí o dodávky pro stát, města či obce, musí prokázat, komu skutečně patří. To ovšem v důsledku může některé firmy – především ty menší – o zakázky připravit.
Aby mohl podnikatel například dodávat mléko do školních jídelen, musí mít podle zákona takzvané zaknihované akcie, z nichž by mělo být vlastnictví prokazatelnější. Ne tedy v klasické podobě listin, ale elektronicky evidované v Centrálním depozitáři cenných papírů. To není zadarmo. Menší firmy zaplatí na ročních poplatcích řádově desítky tisíc korun, u větších podniků může jít i o stovky tisíc.
Ministerstvo změnu nechystá Zejména potravinářské podniky se odhodlaly proti této praxi, která nemalé části z nich zapovídá veřejné zakázky, ozvat. Tvrdí, že své vlastníky mohou spolehlivě odhalit i jiným způsobem. „V registru skutečných majitelů si může každý zadavatel tyto údaje ověřit jedním kliknutím. Tím ztratilo zaknihování akcií význam
a představuje pouze byrokratickou překážku a dodatečné náklady pro české firmy,“řekl LN Miroslav Koberna, který má v Potravinářské komoře ČR na starosti strategii a programování. Do registru skutečných majitelů se vlastníci firem povinně zapisují od ledna loňského roku.
Potravinářská komora řešila nešťastnou situaci na několika frontách. Oslovila ministerstvo pro místní rozvoj, dopis poslala i na Úřad vlády. „Nezareagovaly pozitivně,“dodal Koberna.
Ministerstvo změnu nechystá, i když přiznává, že se na něj v této věci obracejí jak firmy, tak zadavatelé. „Mají možnost vyloučit jakéhokoli účastníka zadávacího řízení, který nemá výlučně zaknihované akcie. Zároveň mají povinnost vylučovat nezaknihovanou akciovou společnost, pokud je vítězem zakázky,“popsal mluvčí ministerstva Vilém Frček.
Jednoho zastánce potravináři mají: Správu státních hmotných rezerv (SSHR), která mimo jiné často vybírá dodavatele strategických zásob trvanlivého jídla. Současná podoba zákona jejím lidem komplikuje život – zaknihované akcie dnes nemá většina potravinářských firem v Česku. „Snižuje to konkurenci v našich tendrech, firmu bez zaknihovaných akcií musíme vyloučit. Přitom dnes už můžeme vlastníka firmy ověřit i jinak. Proto chceme v rámci připravované novely zákona o zadávání veřejných zakázek podat připomínku, aby byla vypuštěna povinnost mít zaknihované akcie,“řekl LN šéf SSHR Pavel Švagr.
Oslovená města a státní organizace svorně podotýkají, že mají svázané ruce. Postavit hřiště, asfaltovat silnici nebo dodat zásoby mléka jim může jen podnik s předepsaným typem akcií. I když třeba dobře vědí, kdo firmu vlastní. „Firmy se musí přizpůsobit zákonným požadavkům, stejně jako magistrát,“podotkl mluvčí hlavního města Prahy Vít Hofman.
Do pasti jménem zaknihované akcie se mimochodem na podzim 2016, krátce po uvedení novely do praxe, chytily i státní České dráhy (ČD). Jejich šéfové zjistili, že ČD mají akcie pouze v listinné podobě. A i když je jejich vlastník zřejmý – ministerstvo dopravy – musely by být v budoucnu vyloučeny například z tendrů na provoz regionálních linek. I kvůli hrozícímu fiasku inicioval tehdejší ministr dopravy Dan Ťok (za ANO) mezi poslanci rychlou novelu zákona, která dala výjimku státním, krajským či obecním podnikům, které se podobně jako ČD hlásí do výběrových řízení.
Diskriminační opatření Soukromým firmám vadí na současném nastavení pravidel také odlišné nahlížení na zahraniční firmy. Když se do soutěže v Česku přihlásí společnost z ciziny, jejím manažerům stačí předložit čestné prohlášení o tom, kdo vlastní akcie s hodnotou nad deset procent.
„Povinnost zaknihování akcií pro tuzemské společnosti se jeví jako značně diskriminační. Nemá to nic společného s bojem proti korupci,“postěžoval si LN Martin Razima, obchodní ředitel opočenské mlékárny Bohemilk. Připomíná, že zadavatelé mohou ověřovat vlastnictví v už zmíněném registru skutečných majitelů.
Tam stojí, že jeho firma má jediného akcionáře. Považuje tedy za zbytečné investovat do převedení akcií na elektronickou platformu. „Před několika lety měnily společnosti své akcie, neboť přešly z akcií na majitele na akcie na jméno. Měly dále povinnost oznámit veřejnému rejstříku skutečné majitele a nyní ještě zaknihovat akcie. To vše představuje značné finanční náklady,“dodal Razima.