Kdo chytá v síti

Kniha rozhovorů Mariky Pecháčkové, z níž přinášíme dnešní ukázku, je pandánem k dokumentu V síti, který se zabývá zneužíváním dětí na internetu.

o tom přemýšlím spíš jako o výzvě než o překážce.

Ahoj, měj se hezky, Bára

Bez hlídače to nejde

Rozhovor s predátorem Jaroslavem Jeho pohled. To jediné se mi stále vrací. Až když začal mluvit o svých oblíbených dracích, dinosaurech a ještěrech, mi to došlo. Jako kdyby na mě koukaly oči dinosaura. Někoho starého, pradávného, kdo toho hodně zažil. V něčem je zkušený za dva životy a v něčem jako by byl naopak pořád v těle malého desetiletého kluka, útlého, radostného – a neobrostlého tvrdou kůží.

„Jaroslav“jako jediný ze všech predátorů objevujících se ve filmu V síti zareagoval na žádost o rozhovor. Přeje si zůstat anonymní, a tak jsme jeho jméno a některé informace z jeho života změnili.

Čeho jste se v dětství nejvíce bál?

Samoty, ale tu jsem nikdy nezažil. Zbožňoval jsem čerty, těch jsem se nebál. Zbožňuju je dodneška. Čerty, draky a takový ty bytosti, kterých se všichni bojí.

Máte děti?

Mám dvě. Kluk byl bez problémů, o něm ani nevím, že vyrostl. Zato dcerka, ta byla v dětství vážně nemocná. Starali jsme se o ni, báli jsme se, co bude. Dneska je to zdravá holka. Od patnácti dál jsem s ní neskutečně bojoval, byla na zabití každý den.

Na internetu jste chatoval s holkami, kterým bylo dvanáct... Co jste udělal, když jste se dozvěděl, že jste součástí filmu V síti?

Zahlédnul jsem to někde na Seznamu. Když začali ukazovat herečky, byl to šok. Policie mi ale nevolala, takže to asi nebylo tak brutální, což není omluva, ale říkám si, že z toho zla patřilo to moje k menším.

Chcete v knížce zůstat anonymní?

Raději ano, nerad bych se dožil toho, že mě odkopnou moje děti, to by byl konec.

Jak jste se k chatům na internetu dostal?

Obchodoval jsem na internetu. Asi před deseti roky. Teď jsem pár let sám a internet je pro mě příležitost mluvit s lidmi. Přítelkyně se se mnou rozešla právě kvůli tomu...

… že sledujete stránky s mladými holkami?

Jo, že jsem si s nimi psal.

Kolik jich bylo?

Dvě dvanáctileté a dvě patnáctileté. Přítelkyně se do toho nabourala - a bylo hotovo.

Žárlila?

Spíš to brala jako potupu. Když to řeknu škaredě: máte doma hezkou ženskou, která je o dost mladší, a ona zjistí, že vám to stejně nestačí, že je pro vás i tak moc stará.

Nevadilo jí, že pácháte trestnou činnost, ale to, že soupeří s dvanáctiletými holkami?

To jí naopak velmi vadilo. Prý dokud člověku na druhé straně není osmnáct, nesmím si s ním vyměňovat nahé fotky, natož cokoli jiného. To ona mi řekla, že je to trestné.

Vy jste nevěděl, že když posíláte dvanáctileté holce fotografie svého přirození, že se dopouštíte trestného činu?

Tušil jsem to, ale prostě mě něco pudilo to stejně dělat. Víte, já měl první sex v devatenácti letech. S manželkou jsem chodil tři roky, a teprve když jí bylo osmnáct a mně devatenáct, jsme se poprvé milovali. To byla katastrofa. Nevěděli jsme ani jeden nic. Hned pak jsem si ji

Když jsem se dívala na film V síti, stále se mi vracela otázka: Lze nějak vysvětlit, proč predátoři oslovují děti, když je potvrzeno, že to v drtivé většině nejsou pedofilové?

Tihle muži mívají problém komunikovat na této úrovni s dospělými, a proto raději oslovují děti. Ve vztahu s dítětem necítí takové ohrožení, jako kdyby mluvili s vrstevníkem. Bývají to často zoufalci, kteří se snaží kontaktovat kohokoli, u koho mají šanci. Velice často kontaktují děti i z toho důvodu, že s dětmi se snadněji manipuluje.

Disponujete nějakými statistikami, kolik dětí zažilo vydírání přes internet?

Přesné statistiky pro tohle neexistují: hlavní problém je obrovská latence. Je to podobné jako u znásilnění, kdy to jen sedm až deset procent žen oznámí a zbytek v sobě problém dusí. Devadesát procent to neřekne! Podobné to může být i u dětí. U zneužívaných dětí se říká, že to oznámí pouze jedno z deseti. Z dětí, které zažívají vydírání, se rodičům svěří jenom dvě procenta. To jsou bohužel strašně nízká čísla.

Redakčně upraveno a kráceno