Skonal poslední sovětský maršál
Ve věku 95 let zemřel Dmitrij Jazov, válečný veterán a člověk, který se zoufalým násilím snažil zachránit Sovětský svaz.
MOSKVA/PRAHA Ruské ministerstvo obrany kolem něj vytvářelo aureolu nezdolného veterána druhé světové války, který dosud aktivně slouží vlasti. Je ale také znám jako jeden z opilých pučistů proti prezidentu Michailu Gorbačovovi i coby velitel nařizující brutální represe proti probouzejícím se sovětským národům.
To jsou různé tváře Dmitrije Jazova, sovětského exministra obrany a posledního člověka jmenovaného do nejvyšší hodnosti maršála Sovětského svazu. V úterý Jazov zemřel v Moskvě po dlouhé nemoci ve věku 95 let.
Pocházel ze zapadlé vesnice v Omské oblasti na Sibiři, jejíž název zní takřka stejně jako jeho příjmení – Jazovo. Hned na začátku druhé světové války se přihlásil do armády, dostal na tehdejší poměry solidní vojenské vzdělání ve vojenském učilišti v Moskvě a v hodnosti poručíka ho poslali na frontu k Leningradu velet četě. Byl dvakrát raněn, ale měl štěstí a válku přežil a po ní zůstal jako důstojník pěchoty v armádě.
Záchrana nemožného Prošel běžnou kariérou, kdy si vzdělání dodělával ve večerní škole. V září 1962 jeho pluk přemístili na Kubu, aby tu byl připraven na bezprostřední boje s Američany v době karibské krize. V letech 1979–1980 pak už jako generál velel sovětským okupačním vojskům v Československu. Tehdy už se, jak bylo ve vysokých vojenských funkcích zvykem, zapojil jako poslanec Nejvyššího sovětu SSSR do politiky. Jeho doba ale přišla až v roce 1987, kdy nahradil na postu ministra obrany maršála Sergeje Sokolova, který musel skončit poté, co německý amatérský pilot Mathias Rust překonal se svou cessnou sovětskou protivzdušnou obranu a přistál v Moskvě poblíž Rudého náměstí.
Jazov převzal velení sovětské armády v nelehké době. Musel moloch studené války zredukovat o půl milionu lidí a zajistit stahování sovětských sil z války v Afghánistánu. Do toho se v důsledku uvolňování poměrů začaly objevovat léta zamrzlé národnostní konflikty. V dubnu 1989 Jazov nařídil armádě obsadit strategické uzly v gruzínské metropoli Tbilisi demonstrující za nezávislost a proti abcházskému separatismu. Při zákroku výsadkářů, kteří se do davu pustili polními lopatkami, zemřelo 21 lidí.
V lednu 1990 Jazov podobnou akci zopakoval v ázerbájdžánském Baku, tam počet obětí několikadenních srážek s armádou dosáhl až tří set. Jazov tehdy měl plnou podporu prezidenta Gorbačova, oba si už ale nebyli schopni uvědomit, že uvolňovat restriktivní sovětský systém, a přitom držet impérium pohromadě silou není možné a zákroky jsou spíš kontraproduktivní. V zimě 1991 následoval marný pokus zastavit tanky odchod pobaltských republik; vloni v březnu „ocenil“soud v litevské metropoli Vilniusu Jazovovu roli deseti lety vězení vynesenými v nepřítomnosti za zločiny proti lidskosti.
Maršál jako sovětská ikona Koncem dubna 1990 jmenoval Gorbačov svého klíčového generála maršálem Sovětského svazu, Jazov tak byl posledním ze 41 nositelů této nejvyšší vojenské hodnosti. Jeho oddanost sovětským ideálům ale byla silnější než loajalita k nejbližšímu náčelníkovi a perestrojce.
V noci na 19. srpna 1991 se Jazov spolu s viceprezidentem Gennadijem Janajevem, šéfem KGB Vladimirem Krjučkovem a premiérem Valentinem Pavlovem zapojil do puče proti Gorbačovovi. Přestože ovládali velkou část ozbrojených složek i tajnou službu, převrat vyzněl do tragikomické frašky, a navíc se proti němu postavila veřejnost i okolní svět. Pučisté skončili ve vězení a Jazov se před uvězněním ještě stihl proslavit televizním rozhovorem, v němž sám sebe nazval „starým hlupákem“a prosil Gorbačova o odpuštění.
Po dvou letech byl z vazby propuštěn, stíhání bylo zastaveno v rámci amnestie. V roce 1998 opět oblékal uniformu jako šéf poradců na mezinárodním odboru ministerstva obrany. O deset let později, už za prezidenta Vladimira Putina, se stal jako čtyřiaosmdesátiletý vedoucím analytikem – inspektorem ruské armády.
Cena posledního sovětského maršála ještě stoupla po roce 2014 se zdůrazňováním kultu vítězství ve druhé světové válce, přičemž jeho kontroverzní počiny minulosti jsou v současném Rusku brány spíš jako plus. Jazov za posledních šest let dostal tři vysoká státní vyznamenání, naposledy letos řád Za zásluhy o vlast III. stupně.