Stavět, nebo nestavět?
A spolupracovat by na tom měl s Nomade Group, která podle stejného konceptu postavila v Mexiku v ruinách starého mayského města Tulumu luxusní „ekologicky uvědomělý“resort.
Tenhle cíl ale příliš neladí s Bolsonarovým režimem, jenž data o oteplování a mizení amazonského pralesa považuje za fake news. Institut, který se výzkumem zabývá, odsunul na vedlejší kolej a při loňských požárech pralesa považoval zděšení půlky světa za hysterii. A také se nechal slyšet, že by svého syna raději viděl mrtvého, než aby byl gay, a rozhodně udělá všechno pro to, aby se z Brazílie nestal vytoužený ráj gay turismu.
Jak se s takovými postoji může srovnat pětačtyřicetiletý úspěšný Západoevropan progresivního liberálního střihu? Řekl to jasně: rád sdílí názory a ideály i s vládami, které mají odlišné postoje, protože je přesvědčený, že pokud je kreativní myšlení zodpovědné, může změnit svět k lepšímu.
Otázka lidských práv v Kataru Ingels a jeho studio Bjarke Ingels Group – BIG – má za sebou ohromné úspěchy napříč zeměkoulí. Blok domů na okraji Kodaně opisující tvarem pohoří v pozadí byl jedním z jeho prvních. Dnes již jeho studio pracuje pro mamutí světové korporace. Navrhoval obrovské projekty jako Hyperloop – vysokorychlostní dopravní systém v Dubaji, rozsáhlé ředitelství firmy Google v Kalifornii velikosti města a také město pro Toyotu v Japonsku přímo pod horou Fuji.
BIG také pracuje na několika projektech v Saúdské Arábii, jedním z nich bude velký „resort volného času“Qiddiya 45 kilometrů od Rijádu, označovaný jako „hlavní město zábavy“. Dají se ale zavírat oči před saúdskoarabským režimem a právem, ve kterém se opilost trestá bičováním, krádež amputací ruky a mimosoudní zabití kohokoli, kdo je kritický k režimu, není výjimkou?
Ingels je přesvědčený o tom, že přetvoření urbánního prostoru může v Saúdské Arábii pomoct vydláždit cestu k sociálním a kulturním změnám. V souvislosti se smrtí novináře Jamala Khashoggiho v roce 2018 jeho studio zvažovalo, že od projektu odstoupí (což v podobné souvislosti udělal britský architekt Norman Foster), ale nakonec se rozhodli, že lepší bude zůstat a projekt dokončit. „Musíme naše rozdílnosti obejmout, jestliže chceme vytvořit budoucnost, která bude jiná,“nechal se slyšet Ingels.
Dánský architekt není sám, miláčkem Saúdů je také francouzský architekt Jean Nouvel, který tam vytvořil luxusní resort Louvre Abu Dhabi a Národní muzeum Kataru. Otázku lidských práv smetl ze stolu již před časem jako přežilé téma. Jako by byl ozvěnou Zahy Hadid, která projektovala velký stadion ve tvaru vulvy v Kataru pro Mistrovství světa ve fotbale 2022 a k situaci dělníků, většinou migrantů, kteří na stavbě pracovali v děsných podmínkách a stovky jich tam zemřely, řekla, že to je starostí státu, ona jako architekt nemá povinnost se takovými věcmi zabývat. Podobně
Peníze, moc a architektura Dilema, zda bojkotovat, nebo se angažovat, se stále opakuje. Koneckonců na té nejnižší úrovni se týká všech špatných developerských záměrů, kterých se architekti rádi zhostí. Před tématem etiky architekti stále častěji utíkají k utilitárním iluzím, že dobrý projekt může zlepšit lidem každodenní život i v autoritativních režimech. To považuje Jeremy Till, děkan školy Central Saint Martins – University of the Arts v Londýně a autor knihy Architecture Depends, ve které zkoumá vztah architektury, peněz a moci, za naprosto směšné. „Je čirou fantazií myslet si, že když pro veřejnost vytvoříte pěkný ,greenwash‘ – environmentálně zodpovědný projekt – na severovýchodě Brazílie, že tím zachráníte zemi od fašismu,“říká Till.
Je dobré si v těchto souvislostech připomenout, že v červenci roku 1945 vydali českoslovenští architekti rezoluci, v níž dali jasně najevo, že se cítí „být avantgardou společenského pokroku“, a byli první uměleckou a tvůrčí skupinou, která se v roce 1948 téměř jednohlasně k novému režimu přihlásila. Vytvořili Blok architektonických pokrokových spolků (BAPS) – chtěli stavět, vytvářet novou realitu, staré bourat. Chtěli sloužit a také sloužili.
Autorka je publicistka a dramaturgyně