Portugalské fado je krásné i naruby
Portugalsko-katalánské duo Lina_Raül Refree je se svým debutovým albem momentálně na první příčce respektované hitparády World Music Charts Europe. Lina a Refree prozkoumávají a posouvají hranice portugalského hudebního stylu fado.
World Music Charts Europe je hitparáda, kterou jednou měsíčně sestavuje necelá padesátka vybraných rozhlasových publicistů z 24 evropských zemí. Vybírají z alb vydaných na celém světě a v minulých měsících se jejich pozornosti těšili především hudebníci z Afriky (Habib Koité, Aziza Brahimová) nebo z Brazílie (Dona Onete). Letos v únoru však po několika měsících zvolili jako nejlepší album, které zajímavým způsobem reflektuje jednu ze stále živých evropských hudebních tradic, fado, zapsané od roku 2011 na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Nahrávka, nazvaná stejně jako duo Lina_Raül Refree, vznikala v roce dvacátého výročí úmrtí nejslavnější zpěvačky fada Amálie Rodriguesové a z její hudby vychází. Přitom ji posouvá do zvukových oblastí, které tomuto žánru nejsou vlastní, a přitom mu velmi sluší.
Zpěvačka Lina Rodriguesová (se svou slavnou jmenovkyní
Amálií není příbuzná) studovala operní zpěv a divadlo a k fadu se dostala až v době dospívání. Natočila dvě žánrově čistá alba pod uměleckým jménem Carolina, ale na mezinárodní scéně prorazila až nyní, v duu s katalánským producentem Raülem Refreem.
Ten má za sebou například spolupráci s newyorským rockovým hudebníkem Leem Ranaldem, spoluzakladatelem Sonic Youth, se kterým mimochodem vystoupí 29. dubna v Paláci Akropolis v Praze. Je však známý také jako jeden z původců obrovského úspěchu španělské zpěvačky Rosalíe, jedné z hvězd loňského ročníku festivalu Colours of Ostrava. Na jejím debutovém albu Los Angeles právě Refree propojil rytmické a aranžérské vzorce původního španělského flamenca se současným mezinárodním popem a připravil půdu pro zpěvaččin další hudební růst.
Klávesy místo kytar
Zatímco v případě Rosalíe však pracoval především se zvukem a producentskými přístupy, jako partner Portugalky Liny obrátil zažité představy o fadu doslova naruby. A přitom se mu – vlastně jim oběma – podařilo zachovat podstatu stylu, který vystihuje nepřeložitelné portugalské slovo saudade (definované často jako touha po něčem, co neexistuje a snad ani nemůže existovat).
Lina vybrala ikonické písně z repertoáru Amálie Rodriguesové. Neměnila nic na textech ani na melodiích, vše zpívá nebo spíše přednáší krásnou a dokonalou portugalštinou, která má podobné kouzlo jako francouzština klasických šansonů. Nová je však zvolená instrumentace. Naprosto samozřejmým nástrojem při doprovodu fada je totiž loutně podobná portugalská kytara. Ostatně jeden z nejlepších hráčů na tento nástroj, Custódio Castello, slaví právě v těchto dnech úspěchy s albem instrumentálních úprav slavných skladeb Amálie Rodriguesové.
Raül Refree při spolupráci s Linou prý původně zkoušel kytaru do projektu také zapojit, ale s výsledkem nebyl spokojen. A tak portugalskou zpěvačku doprovází na nejrůznější klávesové nástroje – od akustického piana přes elektrický klavír Fender Rhodes a Hammond organ až po analogové syntezátory. Výsledkem je komorní nahrávka, jíž sice dominuje zpěv, ale doprovod, jednou rytmičtější (Sta Luzia), jindy vytvářející ambientní neurčité plochy
(Medo), tvoří rozostřený kontrast k Lininu jasnému hlasu. Přitom zvláště rozechvělé vrstvy syntezátorů (Destino) krásně kontrastují s ševelivou portugalštinou plnou sykavek (Fado menor).
V samém závěru alba pak dvojice přišla s malým hudebním vtípkem. Skladba Voz Amália de nós nepochází od slavné Amálie, ale od portugalského hudebníka Antónia Variaçoese, který ji původně nahrál s klávesami. A právě zde Refree poprvé na albu používá jako doprovodný nástroj kytaru. V krátké, minutu a čtvrt trvající skladbě, se tak Lina vrací ke skutečným kořenům tohoto žánru, který na ploše pětačtyřiceti minut společně s katalánským kolegou převrátila vzhůru nohama.
Lina_Raül Refree je album, které možná někteří portugalští tradicionalisté nepřijmou. Posluchačům v jiných částech Evropy a světa však může zajímavým způsobem přiblížit hudební tradici, která je stále živá, nabitá emocemi a krásná. Přitom ona krása v písních zůstane, i když si je zahraniční producent upraví po svém. Stačí drobnost: Je třeba producent kvalit Raüla Refreeho a zpěvačka okouzlujícího projevu, jako je Lina Rodriguesová. Pak vznikne zážitek, z nějž mrazí.
Lina_Raül Refree
Glitterbeat, 2020
Autor je hudební publicista