Staré pořádky končí

„Ajťáci“už nejsou všeobecně nedostatkové zboží

Mzdy jdou v Česku v posledních šesti letech plynule nahoru. V roce 2014, kdy se ekonomika odrazila od svého dna, dosáhla průměrná hrubá mzda za celé hospodářství 25 035 korun. Během následujících čtyř let vyšplhala na 31 868 korun a ve třetím čtvrtletí loňského roku na 33 697 korun. V relativních číslech se průměrná mzda meziročně zvyšovala i o osm procent.

Finanční ohodnocení doposud rostlo plošně všem. Vedle obnoveného hospodářského růstu a doslovného honu na zaměstnance ze strany firem, které byly v mnoha případech nuceny kvůli nedostatku lidí odmítnout některé zakázky a jež posílaly své náhončí přímo k podnikovým vratům svých konkurentů, za tím stojí i růst minimální mzdy. Ta se v letech 2014 až 2020 zvýšila z 8500 korun na 14 600 korun. Svým dílem přispěla také doposud nevídaná konkurence státní správy, která najala mnoho nových úředníků a dorovnala jejich platy na úroveň schopnou konkurovat soukromému sektoru.

Přidávání bude pokračovat i letos, ale už nebude tak výrazné. A hlavně se nebude týkat všech. Ekonomický růst zpomaluje, firmy začínají mít méně zakázek a mnohé z nich už začaly propouštět, byť zatím většinou jen agenturní zaměstnance. Viditelná je také změna struktury zaměstnanosti. Ubývají místa tam, kde je lidská práce nahraditelná automatizací, robotizací a digitalizací. Naopak přibývají místa postavená na intelektuálně náročné práci a nutnosti rozhodovat a nést zodpovědnost. Doby, kdy šly nejvíc na dračku „ajťáci“či zaměstnanci automobilového průmyslu, patří včerejšku. Firmy si už dlouhodobě nedrží stálé týmy, nýbrž je pružně obměňují. A dochází k velké diferenciaci mezd v jednotlivých oborech i mezi regiony. Zkrátka, staré pořádky, kdy se kvůli všeobecnému nedostatku lidí a důrazným administrativním zásahům vlády, respektive odborů a politiků, nafukovaly peněženky všem, končí. Nejen kvůli oslabujícímu růstu. A nejlépe se povede těm, kdo jsou schopni se rychle přizpůsobit potřebám trhu práce.