Rozpočet EU nám jde na ruku. Co s tím?
Evropské země se zatím nedohodly na společném utrácení v příštích sedmi letech. Bruselská schůzka lídrů kompromis nenašla a vyjednávání budou pokračovat. Bohatnoucí Česká republika si z evropské kasy už neuloupne tolik, kolik získávala v prvních letech členství, přesto to bude slušný díl. Skutečnost, že z rozpočtu Česko více získává, přitom překvapivě přehlíží většina Čechů a Češek.
Na první pohled šlo při porcování evropského medvěda v noci z čtvrtka na pátek o malé peníze – jen asi o setinu evropského hrubého národního důchodu. I tak se jedná o obrovskou sumu, kvůli které se vede už druhým rokem těžká diplomatická bitva. Někteří namítají, že dostaneme málo, jiní, že peníze nepůjdou, kam je třeba. Kolem jednání se objevuje řada mýtů. Jisté ale je, že Česko z tohoto střetu vzejde jako jeden z vítězů.
Evropský rozpočet směřuje na společné priority Evropské unie. Zatímco výdaje na zdravotnictví nebo důchody jsou plně starostí jednotlivých států, v zemědělství nebo regionální politice hrají prim evropské prostředky. Evropské země se pak dělí na ty, které do rozpočtu ve výsledku spíše přispívají, a na státy, jež při pohledu na prostý účet získávají. Česká republika se už 16 let řadí mezi čisté příjemce a bude tomu tak i v dalším období trvajícím do roku 2027 – ať už přerušená jednání nakonec dopadnou jakkoliv. Tuto základní informaci mimochodem podle průzkumu STEM nezná neuvěřitelných 93 procenta české populace.
Peníze vždy cílí na společné priority. Při pohledu na ně by Česko mělo být spokojené. Návrh rozpočtu například zdůrazňuje dopravní infrastrukturu, péči o krajinu či podporu malých zemědělců. Stále více myslí i na nová témata, jako je ochrana hranic či podpora špičkového výzkumu. To jsou oblasti, do kterých by podle nedávného průzkumu poslala evropské prostředky i česká veřejnost. Na prvním místě se u Čechů a Češek umístila infrastruktura, po ní následovalo životní prostředí, věda a výzkum, zemědělství a sociální služby. Přes 70 procent veřejnosti podporuje investici společných peněz do evropské pohraniční stráže. Přání veřejnosti se tak nejspíše splní.
Jak je to s námitkou, že je rozpočet „šílený“nebo „svazující“?
Za prvé je zapotřebí, aby se na podobě rozpočtu shodli všichni evropští lídři. Nikdo nemůže být přehlasován. Kdyby si český premiér během dalšího dílu jednacího maratonu postavil hlavu, plán společných financí neprojde.
Často se také zapomíná, že nyní se stanoví jen velikost jednotlivých „balíků“peněz a základní pravidla jejich čerpání. Přesnější směřování si následně s Evropskou komisí dohodne každý stát samostatně. Po schválení rozpočtu zasednou ke stolu zástupci Česka a Evropské komise a zjednodušeně řečeno se domluví například na tom, zda budeme stavět spíše železnice, nebo dálnice a zda chceme proti suchu sázet stromy, nebo budovat mokřady. Přidělení peněz na jednotlivé projekty už pak bude pouze na našem posouzení.
Vyjednávací pozici pro pokračování vyjednávacího maratonu o budoucnosti evropských financí má Česko dozajista dobře připravenou. Otázkou ale je, jestli víme, na co peníze smysluplně použijeme. Jistě se máme snažit vyjednat maximum, ale velikost balíku nemusí nutně být to hlavní. Musíme mít jasno v tom, jak poté s prostředky naložit.
Česká republika se už 16 let řadí mezi čisté příjemce a bude tomu tak i v dalším období trvajícím do roku 2027 – ať už přerušená jednání nakonec dopadnou jakkoliv