Mariánský sloup vrhá stíny
Nečistá cesta ke schválení instalace sloupu k žádné obrodě společnosti nepovede
Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze byl v listopadu 1918 stržen davem popuzeným jeho prohabsburskou a protireformační symbolikou. Společnost pro obnovu mariánského sloupu na základě dvacet let trvajícího lobbování na radnici Prahy 1 i na magistrátu 23. ledna prosadila schválení jeho obnovy. Týž magistrát se proti obnově sloupu v posledních letech nejméně dvakrát vyslovil hlasováním, naposledy v roce 2017, ale vytrvalý lobbing nakonec slaví úspěch.
Kdo stojí za desítky let trvajícím tlakem? Jde o skupinu mariánských ctitelů, která vytváří Společnost pro obnovu mariánského sloupu. Jedná se jim o usmíření Panny Marie. Domnívají se, že když sloup nebude obnoven, Marie potrestá naši zem. Kromě této víry stojí za Společností pro obnovu mariánského sloupu finance kanadských katolíků a nadšení aktivistů, kteří nelitují osobních obětí. Sochař Petr Váňa na replice sloupu pracoval řadu let ve svém volném čase. Kdo zaplatil milion za pronájem lodi kotvící s replikou od léta u Karlova mostu, se mi nepodařilo zjistit, hádal bych, že to byli Kanaďané.
Idealismus stranou
Tato skupina ovšem římskokatolickou církev nereprezentuje. Řada katolíků se naopak vyjádřila proti obnově sloupu, například i bývalý pražský arcibiskup Miloslav Vlk (pro ČTK, 29. 11. 1993). Pochopili, jak silně zraňující je pro české protestanty tento symbol, postavený před 370 lety mimo jiné jako oslava „definitivní“porážky protestantismu.
Společnost pro obnovu sloupu získala mocného spojence ve Vlkově nástupci, kardinálovi Dominiku Dukovi. Ten přišel s názorem, že obnova sloupu má být gestem smíření. To je ovšem absurdní, protože při smíření musí dojít ke shodě obou stran.
Idealismus obnovovatelů sloupu šel vždycky stranou, pokud se jednalo o konkrétní kroky k prosazení jeho stavby. Oldřicha Lomeckého, dřívějšího starostu Prahy 1 a do té doby odpůrce sloupu, přesvědčil Dominik Duka v roce 2016, aby obnovu sloupu podpořil, když mu sdělil, že se pro ni vyslovila Ekumenická rada církví. Ta však obnovu sloupu nepodpořila.
V procesu povolování obnovy sloupu došlo k řadě pochybení, o čemž svědčí některé vystavené dokumenty. Navíc nebyly splněny dvě podmínky pro obnovu, které stanovil Národní památkový ústav: nebyl proveden archeologický výzkum (teď se objevila ridikulní interpretace, že k průzkumu stačí pouze prokopat se k barokním základům, ale ani to se předem nestalo) a při obnově sloupu se nepočítá s rekonstrukcí čtyř sousoší andělů, původní součásti sloupu. Jejich dokončení je v nedohlednu. Žádný památkář by něco takového nikdy nemohl povolit, pokud by ovšem byl veden svou odborností.
V září 2017 pražské zastupitelstvo rozhodlo, že stavbu sloupu neumožní, a uložilo tehdejšímu radnímu Janu Wolfovi, aby toto rozhodnutí uskutečnil vypovězením příslušných smluv. Zastupitel Wolf toto usnesení nikdy nesplnil, je totiž nedesignovaným zastupitelem zájmů Společnosti pro obnovu mariánského sloupu na magistrátu.
Pochybná není jen právní stránka věci, ale také to, že zastupitelé nereagovali na stanovisko 24 předních českých kunsthistoriků, kteří odhalili nízkou kvalitu repliky sloupu a postavili se jednoznačně proti obnově. Celonárodně významné místo by ovšem mělo být řešeno transparentně v rámci veřejné soutěže. Jeho podobu ale určí postoj malé názorově vyhraněné skupiny.
Když se k rozhovoru o sloupu na magistrátu přidala přetahovaná mezi koalicí a opozicí i v rámci koalice, dozrála situace k tomu, že zastupitelé obnovu odhlasovali.
Agresivita a demagogie
Každé veřejné projednávání obnovy sloupu v minulosti bylo exhibicí názorů veřejnosti pro a proti. Na straně zastánců i odpůrců vždy vedle věcně referujících vystupovali lidé plní agresivity a demagogie. Příznivci sloupu pravidelně vyhrožovali trestem božím.
Na lednovém zastupitelstvu se ale umírnili. Strana proti sloupu však (vedle věcných, úctu k oponentům projevujících příspěvků například bývalého předsedy Ekumenické rady církví Pavla Černého nebo Hany Tonzarové za Církev československou husitskou) svou panoptikálnost zkrotit nedokázala. Jeden z interpelujících členy společnosti urážel tím, že je srovnával s nacisty. Jiný muž přinesl transparent snižující římské katolíky. Bylo to horší než kdykoli předtím. K tomu se přidala plamenná slova proti sloupu vyznavačky Gottwaldova režimu Marty Semelové. Nezbylo mi než se stydět.
Pro návrat sloupu zdvihla ruku většina dvou hlasů (34 ze 65). Nepochybuji, že Jan Wolf neponechal nic náhodě, ale odpůrci sloupu neměli kvůli chování některých ze svých řad šanci nikoho přesvědčit.
V těchto dnech zastánci sloupu začali rozebírat dlažbu náměstí (to je asi ten archeologický průzkum), aby spornou památku vztyčili co nejdříve. Jde přece o to, aby Marie naši zem a Evropu už přestala trestat a aby došlo k morální obrodě české společnosti.
Nechápu ovšem, jak by k morální změně mohl přispět krok založený na intrikách, lžích a podvodech. Jedině snad k morální změně k horšímu.
Celonárodně významné místo by mělo být řešeno transparentně v rámci veřejné soutěže. Jeho podobu ale určí postoj malé názorově vyhraněné skupiny.