Čekání na spektakulární zánik
hvězda, jejíž jméno se v posledních měsících přetřásá v astronomických kuloárech. Jmenuje se Betelgeuze a už při letmém pohledu zjistíme, že jde o jednu z nejjasnějších hvězd noční oblohy.
Tuto veleobří stálici s výrazným naoranžovělým odstínem od nás dělí asi 700 světelných roků. Kdybychom ji umístili na místo našeho Slunce, zasahoval by její vnější okraj až k oběžné dráze Jupiteru. Betelgeuze je možná až devětsetkrát větší a přinejmenším jedenáctkrát hmotnější než Slunce!
Pro tyto vlastnosti ale v hledáčku astronomů není. Pozornost poutají změny její jasnosti. K těm v nepravidelných intervalech, na časové škále měsíců až roků, docházelo vždy. Po zeslábnutí ovšem pokaždé následovalo i zjasnění. Až na poslední případ. Od loňského října jasnost Betelgeuze překvapivě neustále klesá (doposud o 40 procent oproti průměru). Zatímco dříve byla jedenáctou nejjasnější hvězdou noční oblohy, dnes se musí spokojit se čtyřiadvacátou příčkou…
Červený veleobr z Orionu se zkrátka chová nestandardně. Připočteme-li k tomu, že jeho stáří atakuje deset milionů roků, je jasné, že astronomové jsou na pozoru. Proč? Právě takového věku se totiž veleobří stálice dožívají. A ze scény odcházejí s plnou parádou – v podobě supernovy, tedy obrovské exploze, která hvězdu rozmetá na kusy. Pokud by se tak stalo v případě Betelgeuze, zjasnila by natolik, že by překonala Měsíc v první čtvrti a po dobu jednoho roku bychom ji mohli pozorovat dokonce i na denní obloze!
Samozřejmě se nabízí otázka, zda slábnutí Betelgeuze neavizuje její brzký zánik. Odpověď však zní, že spíše nikoliv. Za vším pravděpodobně stojí běžné pochody ovlivňující její jasnost. Jen se tentokrát projevily ve větší míře.
Autor pracuje ve Hvězdárně a planetáriu Brno