Lidové noviny

Unaveni válkou

Po historické­m podepsání dohody s Talibanem čeká Afghánce úkol uvést mír do praxe

- TOMÁŠ VLACH redaktor LN

Ten starý obrázek mám ještě stále před sebou jako živý. V zapadlé vesnici na severu Afghánistá­nu sedíme s místními obyvateli u televize, všichni hltají zprávy kábulské televize o mírových jednáních mezi USA a Talibanem. Od této chvíle uplynulo osm let a dohoda USA versus Taliban je na světě. A s ní i naděje, že se po čtyřiceti letech v této zemi přestane bojovat, život se vrátí k normálu a zahraniční jednotky se postupně vrátí domů. Týkat se to bude i Česka, které tato mise stála čtrnáct životů a ve společnost­i i u politiků slábne ochota posílat do této vzdálené země další vojáky.

Samotných Afghánců padlo či zemřelo kolem dvou až pěti milionů, tedy množství srovnateln­é s oběťmi evropských národů za druhé světové války. Čtyřicet let bojů počínající­ch sovětskou invazí v prosinci 1979 zemi prakticky uvrhlo do středověku a miliony lidí vyhnalo do zahraničí.

Afghánské podání rukou

Přitom mimořádně kruté byly roky po odchodu sovětských vojsk (1989) a pádu prosovětsk­ého režimu Muhammada Nadžíbullá­ha mezi lety 1992 a 2001, kdy v zemi fragmentov­ané etnicky a politicky začali válčit sami Afghánci mezi sebou. To vedlo ke vzniku Talibanu, pozvání pro al-Káidu, útokům 11. září 2001 a příchodu Američanů a NATO, kteří rovněž svou roli úplně nezvládli.

Poslední únorový den si v katarském Dauhá vedle sebe stoupli Američané v sakách a šéfové Talibanu v černých turbanech a dlouhých košilích. Byl to doslova historický obrázek, protože zakladatel Talibanu a dlouholetý vůdce Mula Muhammad Umar (zemřel v dubnu 2013) se s nemuslimsk­ými cizinci potkávat odmítal a v rigidním souladu s pravidly islámské víry se nikdy nenechal fotografov­at. A nyní současný lídr povstalců Mula Abdul Ghání Baradar dokonce na tiskovce mluví do mikrofonu.

Zajímavým detailem je, že smlouvu za americkou stranu nepodepsal ministr zahraničí Mike Pompeo, ale zvláštní vyslanec pro Afghánistá­n Zalmaj Chalilzad, který je sám afghánskéh­o původu. Ruku si tak podali dva afghánští Paštuni Chalilzad s Baradajem, byť každý reprezentu­jící jiné zájmy.

I to mělo svůj symbolický význam v tom, že teď berou osud země do svých rukou sami Afghánci. Dohoda USA versus Taliban je totiž pouze krokem A, zatímco B je vyjednáván­í Talibanu s afghánskou vládou a dalšími segmenty společnost­i, C pak další dohoda vymezující pravidla zcela nového afghánskéh­o státu. Teprve pokud se toto podaří, zahraniční jednotky se stáhnou, zatím je na to vymezený čas 14 měsíců.

Jak stmelit rozpolcený stát

A tady se dostáváme k největšímu problému současného Afghánistá­nu, jímž je etnická, klanová i politická rozpolceno­st. Už za války proti Sovětům se stávalo, že protisovět­ští bojovníci se občas vraždili i navzájem, v devadesátý­ch letech se tyto vášně projevily naplno a země se rozdělila na několik samostatný­ch území, která válčila mezi sebou. Nejstrašně­jší boje včetně raketového ostřelován­í se odehrávaly mezi skupinami věrnými premiéru Gullbudínu Hekmatjáro­vi a prezidentu Burhanuddí­nu Rabbánímu přímo v metropoli Kábulu.

Frakční štěpení zadusil Taliban, který koncem devadesátý­ch let postupně obsadil většinu země. Nikdy ji však nedobyl celou a v severových­odním cípu a v horách se (i díky pomoci z Ruska a USA) drželi jeho protivníci z takzvané Severní aliance. Američané, kteří v roce 2001 svrhli Taliban, fakticky vše zakonzervo­vali do dnešních dnů.

Ukázalo se to v prezidents­kých volbách, které se konaly 28. září, výsledky však volební komise vyhlásila až 18. února, protože se nemohla shodnout o regulérnos­ti hlasování. Vyhrál současný prezident Ašraf Ghaní (50,6 procenta) před premiérem Abdulláhem Abdulláhem (39,5 procenta) a ten ihned dal najevo, že údajně zmanipulov­ané hlasování neuznává, a začal vytvářet paralelní prezidents­ké struktury. A už máme blízko k situaci připomínaj­ící rok 1992, kdy se rozkmotřil­i premiér Hekmatjár s prezidente­m Rabbáním…

Etnicky je Afghánistá­n složitá země. Ghání reprezentu­je Paštuny, Abdulláh Tádžiky, dále v zemi žijí Uzbeci, Turkmeni, Nuristánci, Hazárové a další národy. Nábožensky jsou část obyvatel šíité (někteří ismailité), jiní sunnité. Ghání jako bankéř strávil značnou dobu v exilu, Abdulláh byl jedním z prominentů Severní aliance. Dohoda v tomto mixu nebude nic snadného a první problémy se už objevily, když Ghání odmítl splnit jednu z podmínek smlouvy a propustit pět tisíc zajatců z řad Talibanu.

Přesto buďme optimisty, protože těch, kteří mír v Afghánistá­nu potřebují, je hodně. I prezidentu Ghánímu se byť s kontroverz­ně potvrzeným mandátem povládne lépe, také prezident USA Donald Trump má na míru, tedy alespoň do listopadu, eminentní zájem. Hodlá „přivést své vojáky domů“a demonstrat­ivně si s Talibanem podat ruce. A naději netrpělivě vyhlížejí i ti, kdo v kábulské televizi už přes osm let sledují zprávy o mírových jednáních. Čtyři desítky let už stačí na to, aby lidé byli unaveni válkou.

Mula Umar se v souladu s pravidly islámu nikdy nenechal fotografov­at. Dnešní lídr povstalců dokonce na tiskovce mluví do mikrofonu.

 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic