Banky se smějí, stát pláče

Národní rozvojový fond je neefektivní a zbytečný způsob financování, z něhož budou těžit právě jen banky

Na pozadí bojů o úřad ombudsmana a státní maturity vláda potichu pokračuje v budování infrastruktury pro vznik takzvaného Národního rozvojového fondu (NRF). Nyní už dokonce najímá bankéře, kteří budou fond řídit.

Fond má údajně umožnit financovat projekty, které vláda nedokáže financovat ze státního rozpočtu. Díky tomu se mají zvýšit tolik potřebné vládní investice. Prostředky z fondu totiž poslouží na specifický investiční účel, místo toho, aby byly utraceny za úlitby voličům. Navíc tím vláda údajně přinutí banky, aby se podílely na financování státních investic, což má být náhradou za původně zamýšlenou bankovní daň. Partnerství veřejného a soukromého sektoru má přinést i další, blíže nespecifikované výhody, například při výběru nebo urychlení realizace projektů.

Nic z toho není pravda. Naopak se jedná o neefektivní a zbytečný způsob financování, ze kterého budou těžit právě jen banky.

Drahý nesmysl

Zaprvé, není pravda, že fond uleví státnímu rozpočtu. Veškeré peníze, které si stát dnes půjčí skrz fond, bude muset splácet z budoucích daňových příjmů, a projeví se tak v rozpočtových schodcích v budoucích letech. Jedná se pouze o vytváření skrytého dluhu, který se ve výkazech objeví později.

Dnes přitom nejsme v situaci, kdy bychom potřebovali s vykazovaným státním dluhem takto manipulovat. Atraktivitu Česka v očích našich věřitelů nijak neovlivní, jestli budeme zadluženi oficiálně, nebo skrytě. Současná oficiální míra zadlužení je přitom velmi nízká, méně zadlužené jsou v Evropské unii jen Bulharsko, Estonsko a Lucembursko.

Na veřejně přínosné investice si tak můžeme napůjčovat stovky miliard korun, aniž bychom například ohrozili plnění maastrichtských konvergenčních kritérií, která musíme splňovat, kdybychom se náhodou rozhodli vstupovat do eurozóny. Vláda nemá žádný problém s financováním investic, problém ve skutečnosti leží v oblasti jejich přípravy a realizace.

Zadruhé, stát financování skrz Národní rozvojový fond přijde zbytečně draho. Stát si je dnes schopen půjčovat levně a efektivně na velmi konkurenčním dluhopisovém trhu. Sedm miliard korun, které má Národní rozvojový fond na počátku obhospodařovat, si dokáže půjčit s minimálními administrativními náklady během jediné dluhopisové aukce, které se konají pravidelně každé dva týdny. Místo toho si chce nyní stejné peníze složitě půjčovat od kartelu bank spojených ve fondu, a navíc k tomu vybudovat naprosto zbytečnou infrastrukturu v podobě úřadu se zaměstnanci a představenstvem.

Zatřetí, avizovaná spolupráce veřejného a soukromého sektoru (PPP) nedává v daném případě smysl. PPP projekty mohou být přínosné, pokud soukromý sektor například přináší své know-how, které stát nemá, nebo je ochoten převzít rizika, která ho motivují k lepší spolupráci. Představitelé státu však chtějí pomocí fondu financovat stavbu škol, nemocnic nebo dálnic. To jsou pro banky naprosto bezrizikové investice, u kterých nemají žádné specifické know-how a o kterých by také neměly rozhodovat. Nebo si dokážeme představit, jak banky vybírají, které školy postavit, nebo urychlují byrokratický proces výstavby pražského dálničního obchvatu?

A konečně začtvrté, fond nijak nenahrazuje bankovní daň, jak vláda původně oznamovala. Naopak, jde o dárek pro banky, které na půjčkách státu skrze fond více vydělají. Není překvapivé, že banky přijaly NRF s nadšením. Bude to pro ně výnosné a ještě budou vládou prezentované jako společensky zodpovědné instituce altruisticky jednající v zájmu veřejného blaha. Všichni investoři, kteří státu každé dva týdny levně půjčují na dluhopisových aukcích, jsou přitom ve skutečnosti pro stát mnohem přínosnější.

Vláda nemá žádný problém s financováním investic, problém leží v oblasti jejich přípravy a realizace

Hůř než krok špatným směrem Fond musí nyní dotvořit infrastrukturu pro svoje fungování a následně požádat Českou národní banku o licenci k činnosti. Zdálo by se, že ČNB by mohla takto špatný nápad zarazit, ale zřejmě k tomu nebude mít pravomoci. ČNB totiž dohlíží na stabilitu bankovního sektoru a mohla by žádost o licenci zamítnout, pokud by došla k závěru, že jde o fond, který je pro banky příliš rizikový a potenciální ztráty pro banky jsou příliš vysoké. Jenže Národní rozvojový fond bude naopak pro banky mimořádně výnosný a bezpečný, takže právní důvody pro zamítnutí licence nebudou existovat.

Jediný, kdo na fondu prodělá, bude stát, a tedy daňový poplatník. Původně koncipovaná bankovní daň byla krok špatným směrem, ale Národní rozvojový fond je ještě horší. Vláda a zejména její premiér, kteří se chlubí tím, že chtějí snižovat administrativu a zefektivňovat stát, vytvářejí novou zcela nadbytečnou instituci, která naopak financování investic zdraží.

Autor přednáší ekonomii na New York University