Systém služby v Lesích – systém moci a zkázy
Vobchodu je klientem ten, kdo platí. Když Lesy České republiky nakupují služby, klientem je státní podnik. Teprve sekundárním produktem šibalského systému „komplexního outsourcingu služeb s prodejem dřeva při pni“je, že po dodání služby (skácení a odvětvení stromu) se stává dodavatel služby i kupcem dřeva. A tedy i klientem svého klienta. Tímto trikem se systém služby mění v systém moci. Když se dodavatelé, kteří mají službu poskytovat v souladu s potřebami klienta, stanou i jeho klientem, a tím i držitelem moci nad ním, pak se suverenita Lesů ČR, svoboda trhu a respekt k oborovým zákonům a potřebám Lesů stávají pouze prázdnými hesly. A lživé tvrzení šíbrů, že státní podnik neumí podnikat, pravdou.
Lesy ČR jsou k tomuto stavu řízeny již 28 let. Jako krmelec všemožných šíbrů a poslední léta i jako největší odchovna kůrovce v EU fungují skvěle.
Nepostižitelní
V nálezu České inspekce životního prostředí z roku 2018 je důkazů o porušování zákonných povinností v lesích státu tolik, že je s podivem, že v souladu s § 45 lesního zákona nedošlo u Lesů ČR k odebrání licence odborného lesního hospodáře. Stejně tak je s podivem, že jejich dodavatelům služeb, včetně organizátorů aukcí dřeva „na pni“, kteří se zásadním způsobem podíleli na rozšíření kůrovcové kalamity, nebyla už v roce 2015 dána červená karta do dalších zakázek. Nikdo je sice nevolil, přesto mají na správu státních lesů větší vliv než sněmovna a vláda. Prostřednictvím provázaných „think thanků“, dlouhodobě selhávající akademické sféry a konečně i PR samotných Lesů ČR napsali už nejeden příběh „o zlém smrku a klimatické změně“.
Uvěřit, že se v Lesích ČR pod vedením Josefa Vojáčka staré tunely zazdívají a nové nestaví, je stejně odvážné jako uvěřit, že slovenská „gorila“nemá v ČR sourozence.
Vrtěti Vojáčkem
I přes tragickou ekologickou a ekonomickou bilanci v Lesích ČR, jejíž hlavní, dosud pečlivě zamlčovanou primární příčinou bylo vědomé pozdní zasahování proti kůrovci, jeho šíření nevhodným způsobem prodeje a skladování napadeného dřeva a konečně i jeho dálkovou přepravou, Vojáček v roce 2018 veřejnosti sdělil, že „nevidí přechod k vlastním těžebním kapacitám vůbec reálně a rentabilně“. A že počítá s tím, že budou Lesy ČR i pod jeho vedením „pokračovat v outsourcovaném modelu“z takzvané Dřevěné knihy.
Po dalším promarněném roce, kdy Lesy ČR dál zvyšovaly rekordy v počtu kůrovcem napadených stromů, však Vojáček otočil. V září 2019 ohlásil, že chce nejen nakoupit vlastní těžební stroje, ale i rozjet prodej dřeva ve vlastní režii Lesů ČR a opustit Dřevěnou knihu. Aby byla veřejnost ještě víc zmatená, pomáhá mu v tom již trojnásobný výrobně-technický náměstek Lesů ČR Vladimír Krchov, který v roce 2006 coby zastánce ideologického konstruktu, že „státní podnik nemá podnikat“, úsek obchodu u Lesů ČR s mimořádnou důsledností ze stejné pozice zlikvidoval.
Strategicky rozvinuto
Důvěru v čisté záměry Vojáčkova týmu boří i příběh nové Strategie rozvoje Lesů ČR. Kontroverzní dokument, pod nějž se nikdo nepodepsal, nejdřív narychlo schválila dozorčí rada a ministerstvo zemědělství, a až několik měsíců poté ho chtěl ministr Toman projednat na vládě. Po kritice jej raději z vlády stáhl. Spoluodpovědnost by se panu premiérovi nelíbila.
Plán záchrany slepice, která před lety snášela státu zlatá vejce, tedy existuje. A je v rukou kozlů, které ministr Toman vydržuje jako zahradníky. Že nezačal analýzou skutečných příčin vzniku a eskalace kůrovcové kalamity, Tomanovi nevadí. Pachatele apokalypsy, která nemá v Evropě obdoby, nikdo najít ani usvědčit nechce. Závoj klamu, za nímž je skrývána realita balkánského podnikání v Lesích ČR, visí dál.
Trh zahlcený kůrovcovým dřevem nová odbytiště nenabízí. Recese je ve dveřích. Ceny dřeva jsou na dně. Vojáčkův management tak přišel s nápadem prodeje dříví ve vlastní režii v nejméně vhodnou dobu. Podezření, že tak učinil na objednávku zvenčí, je namístě. Přetékající kůrovcový krmelec by totiž mohl pány „komplexní dodavatele“zavalit.