Nástup pro Mazánka

CASA dolétá dřív, než odsoudí Parkanovou

Na dnešek na desátou hodinu má naše armáda ve Kbelích naplánovaný „slavnostní nástup u příležitosti 10. výročí provozu letounu CASA“. Nejen pro vysoké úředníky a generály to bude důvod k hluboké kontemplaci. Sebezpytu by se měl a mohl věnovat též plukovník Jiří Mazánek, ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV. Byl to on, kdo 18. července 2012 obvinil Vlastu Parkanovou z toho, že jako ministryně obrany nákupem letadel CASA připravila stát o více než 600 milionů korun.

Zatím se pro obvinění neobjevily žádné pádné důkazy, a to ani po téměř pěti letech vyšetřování. Teprve v květnu 2017 začalo hlavní líčení, ve kterém se dosud odehrálo deset (!) jednacích dnů, a pokud se soud povleče podobně pomalu, prvoinstančního verdiktu se nedočkáme ani letos. Cynik by řekl, že pravomocného verdiktu se paní Parkanová nemusí dožít.

Státní zástupce Jan Kořán svou domněnku, že Parkanová se nákupem letounů chtěla zalíbit premiérovi Topolánkovi, nemůže dokázat, stejně jako se mu nedaří doložit, že stroje byly předražené. Na pozorovatele tedy celá kauza působí zcela v duchu Konfuciovy parafráze, „i cesta může být cíl“.

Na Vlastě Parkanové, druhdy nejpopulárnější političce, si mohl brousit ostrovtip kdekdo, její kroky nebyly vždy promyšlené a chvályhodné. Nicméně před nejméně osmiletou společenskou a profesní likvidací, kterou předvádějí tuzemské represivní orgány, blednou všechny výhrady.

Bojovníci proti korupci se rádi pohoršují nad otrlostí místních voličů, jimž nevadí, že třeba liberecký hejtman Martin Půta stojí před soudem nebo že premiéru Babišovi soud hrozí, oba důvěru svých voličů neztrácejí. Pokud někdo hledá příčiny těchto postojů, nechť se ptá policistů, třeba pana Mazánka a státních zástupců. Pouhé přesvědčení těchto služebníků spravedlnosti může libovolného jedince uvrhnout na roky do soukolí tuzemské justice a zkazit jim a jejich rodinám podstatným způsobem život. Nelidské.