Advokátní Airbnb pro politiky
Ve stínu koronaviru začíná bobtnat i bizarní aféra, kterou nedávno spustil exministr dopravy Vladimír Kremlík v souvislosti s možnou nabídkou úplatku od známého pražského advokáta Martina Janouška, partnera velké právní kanceláře Rowan Legal. Mnozí se ptají, co všechno představitelného i nepředstavitelného – kromě poskytování právních služeb – advokáti dělají. Je jasné, že pro mnohé advokacie neznamená pouze starat se o klienty. Kdepak! Mnozí chtějí advokacii jen zneužívat a mít privilegia jako například zákonem uznanou mlčenlivost a přístup k těm nejcitlivějším informacím o klientovi, jež se pokoušejí využít k vlastnímu prospěchu. V případě práce pro stát a jím vlastněné podniky či organizace to zjevně platí dvojnásob.
Jsou například právní firmy, které kromě standardních služeb nabízejí i nestandardní, jež slouží k zavázání či uplácení klientů, mnohdy z řad vysoce postavených politiků. Drahé dárky či pozvání na vysoce exponované kulturní nebo sportovní akce už jsou přežitkem a od zátahu protimafiánského útvaru plukovníka Roberta Šlachty na Úřadu vlády ČR jsou velmi rizikovým způsobem, jak si pojistit klienta na dlouhou dobu.
Vypadá to tak, že stejně jako koronavirus mutují i korupční viry. Slyšel jsem například o luxusním bytě v centru Paříže, který někteří vlivní politici či státní úředníci mohou využívat jako Airbnb za symbolickou částku 30 eur za týden. Nebo se také říká, že někteří advokáti se umějí u spřízněné banky v zahraničí starat o nepřiznané příjmy českých politiků, případně různě finančně výpomoci, když je to zapotřebí. Koneckonců, u pračky někdo stát musí.
Jsou služby, které něco stojí. A samozřejmě to nejsou příjemci těchto služeb, kdo za ně reálně platí. Platí za ně státní úřady a podniky bez reálného protiplnění nebo formou zakázek, které dávají možnost pro další šmeliny. Třeba tak, že dotčená kancelář neformálně dojednává obchod pro obě jeho strany a dostává za to, pochopitelně neformálně, odměnu od obou stran. To si pak ještě může drze vykřikovat, že pro stát dělá za nízkou cenu, když tu hlavní provizi dostane od protistrany, jíž pod rukou vynáší důvěrné informace o svém vlastním klientovi, nebo pro niž dokonce v rozporu se všemi právními a etickými pravidly přímo zrazuje zájmy svého skutečného klienta. Lákavé je to zejména u veřejných zakázek, kde právníci pomáhají nastavovat podmínky a způsob hodnocení soutěže, což jsou parametry, které klíčovým způsobem ovlivňují, komu bude zakázka nakonec přidělena. A dotčeným politikům a manažerům státních firem to nevadí, protože košile je bližší než kabát a protože úlitby do vlastní kapsy jsou důležitější než blaho veřejných institucí a podniků, o které by se měli starat.
Bohužel korupční hydru není lehké porazit. I když to všichni vidí a cítí, důkazy se shánějí těžko – už jen proto, že výše popsaná spolupráce je oboustranně výhodná. Doufejme, že si bezpečnostní složky a policie ze současných událostí vezmou ponaučení a budou se těmto záležitostem více věnovat. Koneckonců, není to u nás tak úplně běžné, aby odstupující ministr veřejně tvrdil, že mu advokát pracující pro resort dopravy osobně nabídl úplatek v řádu milionů v souvislosti s veřejnou zakázkou. Zatím je kolem tohoto skandálu víceméně ticho. Doufejme, že se jedná o ticho před bouří, která pročistí vzduch a špíny, jež se v resortu dopravy děly, vyplavou na povrch.
Mnozí chtějí advokacii jen zneužívat a mít privilegia jako například zákonem uznanou mlčenlivost a přístup k těm nejcitlivějším informacím o klientovi, jež se pokoušejí využít k vlastnímu prospěchu