Hrdina od Sokolova
Vtěchto dnech si připomínáme 77. výročí prvního bojového nasazení 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR u Sokolova. Jeho úkolem bylo zastavit postup nepřítele ve směru na Charkov. Čechoslováci bránili úsek podél řeky Mža, předsunuté postavení na druhém břehu hájila zesílená 1. pěší rota. Dne 8. března zahájil protivník rozsáhlý útok. Českoslovenští vojáci zaujali kruhovou obranu a odolávali značné přesile. Během střetnutí padlo 86 příslušníků praporu, mezi nimi i velitel 1. roty nadporučík Otakar Jaroš. Za prokázanou odvahu a hrdinství mu byl in memoriam udělen rodném domě v Lounech. K tradici bojů u Sokolova se hrdě hlásila i československá armáda. Již v listopadu 1945 byl jednomu z útvarů spojovacího vojska udělen čestný název Spojovací pluk 1 hrdiny Sovětského svazu kapitána Otakara Jaroše, jeho jméno nesly mnohé další útvary, vojenská učiliště, kasárna apod.
Již během války byl zkreslován charakter čs. domácího a zahraničního odboje. Jedinou vůdčí silou měla být komunistická strana a mnozí čelní představitelé odboje byli líčeni jako zapálení komunisté nebo její aktivní sympatizanti. Komunistická propaganda zneužila také památku Otakara Jaroše. Nejinak tomu bylo i ve válečném velkofilmu Sokolovo režiséra Otakara Vávry, který měl premiéru v roce 1975. Avšak poté co představitel Otakara Jaroše Martin Štěpánek odešel do zahraničí a stal se politickým komentátorem a hlasatelem Rádia Svobodná Evropa, byl film stažen a promítaly se jen zbývající dva díly trilogie, a to Dny zrady a Osvobození
Prahy. Otakar Jaroš byl zastáncem ideálů první republiky. Cvičil v mělnickém Sokole a byl členem tamní skautské organizace. V roce 1937 byl vyřazen z Vojenské akademie v Hranicích v hodnosti poručíka telegrafního vojska.
Po okupaci českých zemí odešel v létě 1939 do Polska, kde vstoupil do čs. jednotky. Její část po napadení Polska Německem ustoupila na východ a Otakar Jaroš se jako mnozí další vojáci dostal do internačních táborů v Suzdalu
a Orankách. Významně se podílel na výcviku naší jednotky v Buzuluku, ostře však vystupoval proti politizaci jednotky. Jeho odbojovou činnost ocenila v roce 2008 Armáda České republiky udělením nejvyššího resortního vyznamenání Kříže obrany státu.