Nepřítel je virus. Ne Čína nebo lyžaři
Pavel Pařízek (38)
V době pandemie pomáhají i psychologové. Pavel Pařízek s kolegy založil web Delamcomuzu.cz, kde nabízí zdarma psychologické konzultace pro všechny. „Společnost v tuto chvíli nejvíce trápí ztráta základních životních jistot. Podle mě to je situace, kterou možná ani naše babičky nezažily, když tu po ulici chodili nacisté,“řekl LN psychoterapeut, který zároveň poradil, jak zvládnout karanténu a nezhroutit se z toho.
LN Stránky Delamcomuzu.cz jste spustili minulou středu. Co vás k tomu vedlo?
Chtěl jsem nějak pomoci. S kolegy jsme si říkali, co můžeme v této kritické situaci udělat pro společnost, a napadlo nás spustit tento projekt. Sám mám strach a obavy, tato situace je pro nás nová. Všichni se bojí, tak jsme se rozhodli, že jako odborníci nabídneme lidem pomocnou ruku. O některých věcech se v rodině špatně mluví, chceme, aby se lidé měli kam obrátit a na koho se spolehnout.
LN Jak přesně služba funguje?
Jdete na webové stránky Delamcomuzu.cz, kde najdete seznam odborníků, kteří jsou k dispozici.
Z toho seznamu si vyberete terapeuta, který je vám sympatický, můžete se podívat třeba na jeho webové stránky, a napíšete mu. Na webu je jeho telefonní číslo či e-mail. No a pak už je to na osobním kontaktu, jak se mezi sebou domluvíte, jakým způsobem spolu budete mluvit, jestli přes telefon, či Skype, jak často. Můžete se domluvit, že budete volat jednou týdně ve středu, předpokládáme, že pomoc může být dlouhodobější. Ale samozřejmě i jednorázová.
LN Takže nabízíte psychologickou poradnu přes telefon?
Ano, přesně tak. Jde vlastně o takovou psychoterapii. Když je stav velmi vážný a člověk se třeba bojí, že si v danou chvíli ublíží, měl by volat na nonstop Linku psychické pomoci na čísle 116 123, ta funguje v Česku dlouhodobě a je také zdarma.
LN Kdo na webu pomoc nabízí?
Lidem pomáhají kvalifikovaní odborníci, kteří se u nás zaregistrují. Jedná se o psychology, psychoterapeuty či studenty psychologie. Studenti jsou ale pečlivě vybíráni a musí mít třeba psychoterapeutické výcviky či absolvované kurzy krizové intervence a zkušenosti na linkách. Jde o profesionály.
LN Kolik odborníků je nyní do projektu zapojeno?
Stovky, hlásí se nám noví a noví adepti. Očekávám, že nás bude tak tisíc, každý zvládne odbavit přibližně pět zájemců týdně, takže služba pomůže třeba pěti tisícům lidem.
LN Je o službu zájem?
Ano. Až mě překvapilo, jak velký zájem o službu je. Jsme příjemně překvapeni, že jsme užiteční. I pro nás jako psychology je tento projekt důležitý. Jsme tu od toho, abychom pomáhali, takže to svým způsobem naplňuje i nás.
Chceme, aby lidé viděli, že jsme tady. Myslím si, že se nám vůbec poprvé podařilo spojit se pod jednu společnou ideu. Je to i zlomový okamžik pro nás.
LN Kolik lidí se vám během jednoho dne ozvalo?
To nedokážeme zatím monitorovat, takže přesné číslo nevím. Nám se terapeuti ozvou jen v případě, že chtějí deaktivovat, protože už mají plnou kapacitu. Během prvního dne ve středu nám napsali dva psychologové, že jim pořád drnčí telefony a mají plnou kapacitu. Ale podle ohlasů od kolegů se zdá, že poptávka je skutečně velká. Podle mě určitě může jít o desítky lidí denně.
LN S čím se na vás lidé nejčastěji obrací?
Třeba kolegyně mi říkala, že jí volal klient, který cítil úzkost a tíseň. Z mojí soukromé praxe vím, že společnost v tuto chvíli nejvíce trápí ztráta základních životních jistot. Podle mě to je situace, kterou možná ani naše babičky nezažily, když tu po ulici chodili nacisté. Jde o skutečně velkou událost, která lidmi velmi zatřásla a zasáhla je hluboko. Mám pocit, že o tom lidé veřejně nemluví. Každý v tuto chvíli máme strach.
LN Myslíte si, že lidé o strachu mezi sebou nechtějí mluvit?
Ano, nechtějí. Panika vychází z toho, že najednou druhému nevěříme. Říkáme si, co druhý asi udělá. Vykoupí obchod? Mám tam raději běžet i já a koupit něco rychle do zásoby? Z ničeho nic je mezi lidmi narušená důvěra, a když druhému člověku nevěříte, je menší pravděpodobnost, že se s ním budete bavit o intimnostech a obavách. Všímám si, že někteří mí stálí klienti, kteří jsou jindy hovorní, najednou mlčí. Že nedůvěřují ani mně, protože jsem ten druhý. To je ale jen jeden ze způsobů, jak se člověk se situací vyrovnává. Lidé jsou nyní nedůvěřiví, to musíme respektovat, je to logické.
LN Co byste poradil vy? Jak se s touto mimořádnou situací vypořádat?
To je velmi těžká otázka, té jsem se bál. Mně v tuto chvíli dělá dobře si s lidmi povídat o normálních věcech. Možná to bude znít jako klišé, ale bavme se o běžných věcech, nejen o koronaviru, mějme nějakou činnost, abychom se z toho nezcvokli.
LN Lidé nechodí do práce, ztratili režim a jsou zavření doma. Jak zvládat karanténu?
Zabavte se a zaměstnejte se. Člověk má najednou čas dělat doma věci, které dlouho odkládal. Třeba srovnat si oblečení, udělat si doma pořádek, uklidit pracovní stůl, přeskládat věci. Prostě najděte si činnost, ať je to cokoliv. Situace nás nutí pořád sledovat zprávy, kolik je nakažených, co řekl Babiš, kdo za to může a nemůže. To je magnetické a zároveň velmi vyčerpávající. To je náhled do člověka, který má obsese, což jsou vtíravé myšlenky a nutkání k jednání, to teď v podstatě zažívá celý národ. Je dobré od toho odstoupit a najít si i jinou činnost.
LN Takže celé dny sedět u televize a sledovat zprávy může být zničující?
Ano, rozhodně. Člověk musí najít vyváženost.
LN Je správné nastavit si denní řád?
Ano. V životě člověka existuje řád a chaos. Člověk nyní řád ztratil, chodil pravidelně do práce, vstal v tolik a tolik, po práci potkal děti a manželku, v polovině měsíce mu přišla výplata. To se ze dne na den zhroutilo a převládl chaos. V tom chaosu lidé nevědí, co dělat. Proto je dobré, když se ten starý řád nahradí novým dočasným řádem. Člověk by si měl stanovit, v kolik bude vstávat a chodit spát a co bude celé dny dělat. Je potřeba dát si úkoly a utvořit umělý řád. Chaos se nedá vydržet, je hrozně náročný, člověk ztrácí schopnost předpovídat, co bude dělat v budoucnu. Řád nám dává schopnost předpovídat, plánovat a mít nějaké jistoty.
LN Co je největší úskalí karantény? K jakým problémům může během ní v rodině docházet?
V takových situacích se běžné konflikty vyostří. Partneři se mohou hádat a vylévat si na sobě vzájemně vztek. Problémy v karanténě vygradují. To, co jsme přehlíželi, je najednou více viditelné. To je podle mě největší úskalí – partnerské neshody. S kolegou jsme si dělali srandu, že po krizi se narodí více dětí a bude více rozvodů.
LN Jak hádkám předcházet?
Já vám řeknu, jak to řešíme u nás doma s mojí ženou. Cítíme, že to mezi námi skřípe. V karanténě si hledáme nový řád. Zjistili jsme, že nám dělá dobře, když dáme dítě spát a večer si sedneme a mluvíme spolu. Říkáme si, co
Psycholog a terapeut
Vystudoval katedru
■
psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
Pracoval na Psychiatrické
■
klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a v neziskové organizaci Fokus Praha, která pomáhá lidem s problémy v oblasti duševního zdraví
■
LN Mluvil jste o strachu. Z čeho mají lidé v tuto chvíli největší strach?
Každý máme strach, ale každý v jiné formě. Někdo se bojí o své zdraví, někdo o své blízké, někdo o svou živnost. V základě to je hlavně strach z neznáma, který pak získává konkrétní podobu. Za prvé, situace je skutečně neznámá, taková pandemie je v kolektivním vědomí někde ve středověku. Za druhé, vir je neviditelný, to je obrovské neznámo. Máme strach z nákazy a vir nevidíme, takže naše mysl se s tím mnohem hůře vypořádává. Bojíme se a ani pořádně nevíme čeho, proto se situace může obracet proti druhým. Jako kdyby se ten druhý najednou stal vaším nepřítelem. V rámci našeho projektu bychom chtěli, aby si lidé uvědomili, že nepřítel je virus, a ne ti druzí. Podle mě nás chce matka příroda trochu pozlobit jako dřív a my vir musíme porazit společně. Nepřítel nejsme my jako lidstvo, není to Babiš, Čína ani lyžaři z Itálie. Je to přírodní jev a my se proti němu musíme spojit.
LN Češi dobrovolně šijí roušky a rozdávají je potřebným, nakupují seniorům či hlídají děti zdravotníků. Nespojili už jsme se trochu? Co říkáte na tuto vlnu solidarity?
Mně se to strašně líbí. Díky dobrovolnické činnosti nynější situaci zvládneme i lépe psychicky. Je to velmi příjemný pocit, že mezi námi existuje sounáležitost a spolupráce. Takže ono to spojení už funguje, vzniká taková svazácká doba. Pomáháme si vzájemně. Je skvělé, kolik krásných věcí vznikne v kritické době. Ještě aby takový duch vydržel i po epidemii. Bude se nám tu pak lépe žít.
LN Já jsem nikde jinde ve světě nepostřehla, že by obyvatelé takto ve velkém šili dobrovolně roušky. Co to vypovídá o Češích?
Opravdu si myslíte, že to nikde jinde nedělají?
LN Myslím, že rozhodně ne tak masivně.
Já mám dojem, že jsme se nyní začali více starat o sebe jako o národ. Dříve byl svět globalizovaný, měli jsme zprávy ze všeho, teď nevnímáme uprchlickou krizi, válku v Sýrii a podobně. Naše pohledy najednou směřují jen do Česka. Všiml jsem si různých kulturních fenoménů, že třeba v Kanadě, Americe a Austrálii lidé vykoupili toaletní papíry. Nevím proč. Každá země má své specifikum, které se v krizi mezi lidmi projeví, a u nás to může být šití roušek.