Ulevit firmám teď musí všichni

Karel Havlíček (50)

V bankovnictví tomu říkají stand still. Tedy jakési moratorium, zamrznutí. Nebo obecněji obchodní solidarita. Původně myšleno hlavně u bank, které pozastaví vymáhání splátek od klientů v dočasné nouzi. Místopředseda vlády a šéf resortů průmyslu a dopravy Karel Havlíček (za ANO) považuje za nezbytné, aby takový režim teď zavedl pro firmy nejen stát, ale i všichni ostatní. „Firmy jsou v situaci, že mají nulové tržby, a tím pádem stojí. Ale musí se zastavit i ti, kteří po nich něco žádají,“argumentuje Havlíček v rozhovoru pro LN.

LN Někteří podnikatelé už začali propouštět. Čím to je podle vás? Nevěří, že opatření vlády jim skutečně rychle pomohou, nebo byli už před koronavirem v horší finanční kondici?

Ono to není o víře nebo nevíře, ale spíš o reálné ekonomické situaci. Vláda dává a dá obrovské množství podpor ať už přes přímé dotace, pomoc při získání úvěru, záruky k úvěrům přes odklady různých plateb až k nebývalým plošným opatřením, která tady nikdy ve smyslu podpory ekonomiky nebyla.

Ale nemůžeme saturovat stoprocentně každou firmu. Některé, i když vědí, že na nějakou podporu dosáhnou, jsou obezřetnější, začínají šetřit, protože si nejsou jisté, jak dlouho tahle situace bude trvat. To je přirozená reakce každé firmy...

LN Myslíte, že proto začínají i propouštět?

Ono to není tak, že by už nějak masivně začaly kvůli koronaviru propouštět. My to sledujeme docela přesně. Začínáme jim kompenzovat mzdy, v dalších dnech a týdnech přes takzvaný kurzarbeit. Připravujeme na to celou řadu scénářů, které zveřejníme v pondělí (tedy dnes – pozn. ed.).

Faktem také je, že tato krize je nesrovnatelná s rokem 2008 a 2009. Tehdy firmy strádaly, jely třeba na 50 procent, ale dnes jedou už na nulu. To znamená, že stále mají fixní náklady, ale nulové tržby. Sice hodně tlačíme na to, aby dostaly celou řadu odkladů, a to nejen od státu, ale i třeba od bank, od energetiků, telekomunikačních společností, ale i tak nějaké fixní náklady firmy hradit pořád musí.

LN Rodinám a zaměstnancům se obvykle doporučuje, aby měli ve svém domácím hospodaření vždy k dispozici rezervu ve výši dvou nebo spíš tří platů pro případ nenadálých událostí. Proč něco takového neplatí i pro firmy, včetně těch malých a středních?

Nelze to takhle jednoduše popsat. Máme u nás 1,5 milionu firem, tedy milion živnostníků a přibližně 500 tisíc eseróček a akciovek. Na ty, které nějaký polštář, určitou rezervu mají, dolehne problém se zpožděním. Samozřejmě, že je lepší mít rezervu, ale lépe se to říká a hůř realizuje v praxi. Jsem přesvědčený, že firmy jsou schopné se připravit i na dobu krize, ale každá krize má nějaké parametry.

Firmy se například připraví na to, že jim klesnou tržby třeba o 20 procent, o 30 nebo o 50 procent. To si dovedu představit. Omezí provozní náklady, omezí investice. To je pro zkušeného podnikatele věc, na kterou musí být připraven.

Ale troufám si tvrdit, že asi nikdo se nedokáže připravovat na to, že mu tržby klesnou na nulu. A je teď otázka času, jak dlouho to potrvá, protože takový každý den navíc je pro firmy zdrcující.

LN Záleží tedy na každé z nich?

Připravujeme obrovské množství podpor, ale přežití bude skutečně záležet i na samotných firmách. A také na jejich věřitelích. Tady musí nastat to, čemu říkám celonárodní „stand still“. Všichni musí posečkat! Firmy jsou v situaci, že mají nulové tržby a tím pádem stojí. Ale musí se zastavit i ti, kteří po nich něco žádají. Jejich věřitelé, banky, dodavatelé služeb, zboží, energií a tak dále. Proto my musíme v téhle situaci udělat celonárodní koronavirový stand still, který dá postiženým firmám šanci se nadechnout.

LN Co vše pro to dělá a může udělat stát?

Z naší strany jde o nejrůznější podpory, posečkání, ať už ze strany resortu financí, práce a sociálních věcí a podobně. Část se týká určitých regulatorních dohod, které můžeme domluvit třeba s bankami, Českou národní bankou. Nebo i s energetiky, telekomunikacemi, na které máme částečný vliv prostřednictvím Energetického regulačního úřadu nebo Českého telekomunikačního úřadu.

Na jiné subjekty typu obchodních center vliv nemáme. Ale i ty jsou v podobné situaci jako firmy. A celé je to jeden velký propojený řetězec. Se všemi, včetně také mnoha úřadů, jednáme a za pochodu všechny dostupné možnosti řešíme. A musím říct, že vstřícnost je nebývalá. Domnívám se, že na nezbytně dlouhou dobu toho potřebného národního stand stillu dosáhneme. Byť ne možná stoprocentně, ale z velké většiny. Zapojí se většina těch subjektů.

LN Počítáte mezi ně i například majitele domů a obecně nemovitostí, ve kterých mají postižení podnikatelé své restaurace a různé jiné provozovny? Je těžko může stát přinutit, aby nájemcům odpustili nájemné, které je podobně jako daně nebo odvody podstatnou položkou nákladů podnikatelů...

Tady je to složitější. Můžeme na ně apelovat, ale je to v podstatě i ekonomická realita. Podnikatelé jim podle mého názoru nezaplatí, protože nebudou mít z čeho. A tak věřím, že i ti pronajímatelé jsou rozumní a uvědomují si, že nájemci na této situaci nenesou žádnou vinu. Pokud by tedy do nich šli tvrdě, tak o ně přijdou – a nebudou tam mít nikoho.

Ovšem musíme si uvědomit, že i pronajímatel má nějaké náklady. Takže je to celé obrovský propojený řetězec, ve kterém nemůžeme říkat, že někdo je hodný a druhý je zlý. Pokud máme najít řešení, musíme ten stand still udělat plošně.

LN K těm bankám: státní rozpočet se dostane do obrovského deficitu. Není namístě se vrátit k debatě o bankovní dani?

Bankovní daň situaci v tuto chvíli tak úplně nevyřeší. Máme zdrojů relativně dostatek, naštěstí jsme v posledních letech dostali ekonomiku do excelentní kondice. Z makroekonomického hlediska patříme k lídrům v Evropě, což je dáno hlavně extrémně nízkou mírou zadluženosti. Mnoho zemí je na tom hůř a jsou nyní ve skutečně kritickém stavu. Potřebují pumpovat peníze do ekonomiky a vysoká míra zadluženosti jim to zrovna dvakrát neumožňuje.

My máme poměrně velký polštář, který umožní do ekonomiky pumpovat větší peníze. A pokud budeme zvyšovat míru zadluženosti (v poměru k HDP – pozn. red.) z našich necelých 30 procent třeba na 35 nebo 37 procent, pořád budeme šampioni a můžeme vydávat desítky a desítky miliard korun. Ten nedávno zmíněný bilion korun, které začneme dávat do ekonomiky formou sta miliard přímo a 900 miliard formou záruk na úvěry, to není jen nějaká psychologická hranice. To je fakt, na kterém pracujeme.

LN Jak? Myslíte tím například slíbené ošetřovné pro živnostníky nebo kompenzaci mezd?

Nejenom. Skutečně účinné projekty jsme představili v minulých dnech, další oznámíme v následujících dnech. Ať už ve smyslu podpory mezd, tedy kurzarbeitu, nebo přímé podpory živnostníků. Představíme v nejbližších dnech také ucelený systém bankovních garancí.

LN Řeknete už teď podrobnosti?

Víc k tomu povíme v následujících dnech. Ale v první fázi půjde o garance pro malé a střední firmy, což bude dělat Českomoravská záruční a rozvojová banka, tam bude hranice na úrovni sta miliard korun. Druhou fázi, zaměřenou na velké firmy, bude s největší pravděpodobností dělat EGAP (státní Exportní garanční a pojišťovací společnost). Ten by měl pro tyto účely garancí k dispozici předpokládáme 200 miliard korun.

V zásadě tedy můžeme říct, že budeme mít velmi rychle připraveno sto miliard bankovních zdrojů pro malé firmy a 200 miliard pro ty velké. Budeme pak EGAP pro velké firmy postupně nabíjet zdroji tak, abychom odfinancovali až těch 900 miliard korun, určených na bankovní garance.

LN Zmiňujete také zavedení onoho kurzarbeitu. Tedy státního dotování mezd, aby zaměstnavatel nemusel zaměstnance po čas momentálního nedostatku práce propustit. To už ale zčásti platí na kompenzace mezd v zavřených podnicích, o čemž jste informovali ve čtvrtek...

Přesně tak.

LN Co nového ale v režimu kurzarbeit ještě zavedete? Bude platit pro všechny firmy?

V pondělí k tomuto režimu připojíme další tři nebo čtyři oblasti. Nelze to svědomitě připravit všechno naráz, je nutné tyhle možnosti nejprve se sociálními partnery probrat, spočítat, eliminovat případná zneužití. Proto další využití kurzarbeitu představíme teď. Pracují na tom desítky lidí z ministerstva práce a sociálních věcí, z ministerstev financí i průmyslu. Snažíme se tomu dát parametry, které nejen podnikatelům okamžitě vyjdou vstříc, ale které také nebude možné nějak zneužít. Takže kurzarbeit tady bude v míře, v jaké tu ještě nikdy nebyl. Máme ho zatím naplánovaný pro nějakých čtyři nebo pět oblastí a v pondělí by to měla vláda schválit.

LN Mluví se také o potřebě odpustit po určitou dobu nejmenším

Ministrem průmyslu a také

■

vicepremiérem pro hospodářství za ANO je od dubna 2019.

Letos v lednu byl navíc pověřen

■

i řízením resortu dopravy.

Vystudoval Stavební fakultu

■

ČVUT, mezinárodní manažerskou školu při Manchester Metropolitan University, doktorské studium dokončil na pražské VŠE. Tamtéž obhájil i docenturu.

Řídil Asociaci malých

■

a středních podniků a živnostníků, spoluvlastnil a vedl skupinu Sindat, sdružující firmy z oblasti moderních technologií.

LN Už jste naznačil, že tahle koronavirová krize je vážnější než krize v roce 2008. Dá se přirovnat k nějaké jiné, předcházející? Třeba k velké hospodářské krizi ve 30. letech minulého století?

Nedá se to přirovnat k ničemu. Skutečnost, že firmy byly odstřihnuty od příjmů bez jakékoliv možnosti přípravy prakticky ze dne na den a mnoho z nich spadlo až na nulu, zřejmě ještě historicky nenastala. Nebo si to nevybavuji. A tohle je specifické ještě v další věci. Stal se z toho takřka celosvětový problém. Kdyby se to stalo jen v jedné zemi nebo jen v několika, dalo by se hledat řešení například v nějakém nasměrování exportu a importu. Firmy by byly v útlumu, ale mohly by, jakmile se dostanou z nejhoršího, vyvážet.

My jsme ale dnes v situaci, kdy je zablokovaná v podstatě celá Evropa, ne-li celý svět. V izolaci je Evropa, Čína i Spojené státy, stojí Německo, Polsko, o Itálii nebo Španělsku ani nemluvě.

LN Je otázka, jak to celé potrvá dlouho…

No právě. Prioritou je dívat se na zdraví, co nejvíc eliminovat počty nakažených lidí. Země, které reagovaly včas, a mezi ně patří i Česko, mají situaci alespoň částečně pod kontrolou. Máme tedy určitý náskok, ale jde o to, jak se bude situace vyvíjet dál. Platí, že kdo dřív reaguje a kdo dřív udělá drastičtější opatření, ten bude moci tento šílený stav dřív ukončit. Ale kdy to bude, to si vůbec netroufám odhadovat.

Ten bilion korun, které začneme dávat do ekonomiky formou sta miliard přímo a 900 miliard formou záruk na úvěry, to není jen nějaká psychologická hranice. To je fakt, na kterém pracujeme.

LN Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) mluví o tom, že vlivem koronaviru a všech opatření vzroste letos schodek státního rozpočtu pětinásobně, tedy na 200 miliard korun. Nebude ve skutečnosti ještě vyšší?

To v tuto chvíli nikdo neví. Můžu jen garantovat, že jakmile se začne situace zlepšovat, jakmile prognózy budou o něco lepší, tak okamžitě začneme ekonomiku uvolňovat. Opatřením, jako je třeba omezení volného pohybu, se lidé přizpůsobí. Vyřeší se rychle problém s nedostatkem roušek, respirátorů.

Ale to, co bude nyní největším tématem, nebudou roušky, nebudou to zavedená omezení, ale ekonomické dopady. Od rána do večera budeme řešit, jak se to dotýká firem, podnikatelů, kolik peněz nás to vše bude stát, jaký bude dopad na rozpočet a na zadlužení. Tohle bude po prvním šoku a zavedených opatřeních téma na budoucí měsíce. Bude to náročné období a nemůžeme podcenit vůbec nic.