Pandemie může mít i pozitivní dopady
Tvrdí v rozhovoru pro LN britský filozof Alexander Broadbent. Je možné, že lidé se stanou trochu více komunitními tvory Alexander Broadbent
LN Jak nám může filozofie pomoct v boji s epidemiemi?
Já věřím, že hodně, proto se vlastně zabývám filozofií epidemiologie. V první řadě věřím tak nějak obecně, že by se filozofie měla snažit být mnohem užitečnější, než je, aniž by přitom přestala být filozofií, tj. kladla několikanásobně vyšší požadavky na dokazování, než je tomu v běžné konverzaci. V konkrétním případě epidemií jde o to, že způsobují paniku. Filozofové jsou, troufnu si říci, na zvládání paniky vybaveni lépe než kdokoli jiný. Jsme trénováni k racionálnímu uvažování, bezpodmínečnému důrazu na fakta atp.
LN Je nějaký konkrétní filozof, kterého byste lidem doporučil na zvládání paniky?
Z klasiků asi David Hume, a jeho kapitola o zázracích v Pojednání o lidské přirozenosti. Hodí se ji číst za všech okolností, ale v době pandemie snad víc než kdy jindy. Když to shrnu, Hume se tam zabývá naším nakládáním s informacemi. Na zázraky lidé věří, byť nikdy žádný neviděli – odporuje to tedy jejich zkušenosti. Jenže někdo jim řekl, že zázrak viděl, a tak mu věří, zrovna jako věří evangeliím, byť Ježíše sami nikdy naživo neviděli. Lidé mají obecně vlastnost přikládat mnohem větší důležitost tomu, co slyší od někoho jiného, zejména od lidí sobě blízkých. Fakticita tam nehraje absolutně žádnou roli. V době koronaviru jsou všichni na sociálních sítích více než kdy dříve. Drtivá většina informací, které o nemoci mají, nepochybně nepochází z oficiálních bulletinů Světové zdravotnické organizace (WHO), ale spíš z toho, co jejich přátelé postují na Facebook nebo Twitter. Asi nemusím dodávat, že to většinou nejsou ověřené informace. Platí to vlastně i pro tradiční média. Kdykoli mi někdo řekne „už jsi četl, že…?“, rovnou přeskakuji novinový článek, ve kterém jsem to viděl, a jdu k původnímu zdroji informace. Ještě se mi snad nestalo, aby tam nebyla nějaká diskrepance – fantastická čísla nebyla ve skutečnosti nižší atp.
LN Asi nejfilozofičtějším národem se doposud zdáli Britové, kteří vsadili na heslo „keep calm and wash your hands“. Byla to správná strategie?
Myslím, že Johnsonův tým v čele s Patrickem Vallancem byl nezaslouženě kritizován, nebo spíš nedostatečně oceněn za to, že se lidem snažil říkat pravdu. „Tohle bude trvat dlouho, lidé budou umírat. Připravte se na to.“Chtěli zůstat faktičtí, problém je v tom, že si nejsem jistý, zda měli správná fakta. Teď už je vidět, že se ta nemoc šíří mnohem rychleji, než původně předpokládali. Navíc Vallance vycházel z předpokladu, že se Covid-19 vrátí, stejně jako se vrací sezonní chřipka. Možná že má pravdu, ale pozitivně prokázat to nelze. My přísně vzato ani nevíme, proč to dělá chřipka. Víme, že její výskyt v létě je mnohem nižší, ale proč přesně – to nikdo dosud přesvědčivě neobjasnil. Je to kvůli teplotám? Ale viry vyšší teploty snáší celkem dobře, vezměte si ebolu. Je to kvůli tomu, že se v létě méně setkáváme v uzavřených prostorách a jdeme raději na piknik než do klubu? Ano, ale každé město, které má metro, které každé ráno použijí miliony lidí, tenhle argument okamžitě rozcupuje. Poctivá odpověď je říct, že prostě vůbec netušíme, jak se Covid-19 zachová.
LN Dobře, ale Vallance těžko může přijít na tiskovou konferenci a říct „Vůbec nevíme, co dělat, protože nikdo dostatečně neprokázal, jak se virus zachová“, nebo ano? Jak by tedy ten správný racionální přístup měl vypadat?
To určitě nemůže. Říkat pravdu do této míry je politická sebevražda. Proto jsou taky filozofové tak těžko uplatnitelní v reálném životě. Protože jsou si vědomi, jak málo odpovědí na otázky, které nás sužují, vlastně máme. Tím se dostáváme k počátkům filozofie, Sokratovu „vím, že nic nevím“atp. Politikové se pochopitelně musí uchýlit k nějaké formě analýzy nákladů a přínosů (CBA). Je třeba se ohlížet na reálnou efektivitu opatření proti koronaviru. Známý je případ výletní lodi, která byla v únoru uvalena do karantény, a když potom zakotvila, vystoupilo z ní 619 infikovaných jedinců místo původních 79. To může posloužit jako odstrašující příklad. Dále je třeba si uvědomit, že život je kvantita, a ne binární problém. Neptáme se – „umřu, nebo neumřu“? Ptáme se jenom „kdy umřu?“. Je dost delikátní to říct, ale když lidé tvrdí, že na koronavirus umírají pouze staří lidé, a nemoc tudíž nepředstavuje tak velké bezpečnostní riziko, mluví vlastně racionálně. Není to proto, že by život starého člověka měl menší hodnotu, je to prostě proto, že ho míň zbývá. Zrovna tak je zcela legitimní ohlížet se na ekonomiku. Špatná ekonomika zabíjí lidi stejně jako nemoci, ať už tím, že nemoci přímo způsobuje, nebo že lidé nemají co jíst. Podobné analýzy provádějí všechny vlády, není to nic převratného nebo objevného. Britský přístup byl opravdu jedinečný snad jen v tom, že to dělal na veřejnosti, místo aby se to nechalo na diskusi za zavřenými dveřmi.
LN Kde do téhle rovnice vstupuje morálka?
Je to zajímavé, tady v podstatě v etice panuje odvěká neshoda. Máme utilitaristy a deontology. Utilitaristé zdůrazňují důsledek konání, zatímco deontologové tvrdí, že morálnost nebo amorálnost je už v každém činu obsažená. Kant má ten slavný příklad muže se sekyrou, který zazvoní u vašich dveří a ptá se, kde je váš nejlepší přítel. Samozřejmě, že vás napadne říct, že odjel k tetě, i když právě pije čaj ve vašem obýváku. Jenže to je amorální, protože lhát se nesmí. Naopak utilitaristé, například John Stuart Mill, budou tvrdit, že se máte zamyslet nad konsekvencemi svého činu. To znamená, že když člověku se sekyrou řeknu, že přítel je u mě v obýváku, je tu slušná šance, že půjde a zabije ho. Takže jednám amorálně.
LN No a čím se má řídit lékař v kolabující nemocnici NHS? Deontologií, protože je křesťan, nebo utilitarismem, protože pak třeba zachrání víc lidí?
No to je samozřejmě ten problém. Filozofové jsou vynikající v kladení otázek, ale pokulhávají v jejich zodpovídání. Tuším, že většina lékařů nakonec zvolí určitou formu utilitárního jednání. Jestliže mají zachránit čtyřicetiletého člověka se 40% šancí na přežití, anebo osmdesátiletého s 80% šancí na přežití, řekl bych, že zkusí to první. Asi je to tak správně. Rozhodně bych ale filozofy nenechal nějak plošně radit lékařům, co mají dělat, to by mohlo dopadnout špatně.
LN
Deontologům by se tahle otázka
Anglický filozof vědy, působí jako děkan
■
Filozofické fakulty Univerzity v Johannesburgu (Jižní Afrika)
Pro server Dailynous.com nedávno
■
napsal článek Jak přemýšlet racionálně o koronaviru Covid-19?
Vydal úspěšné knihy Filozofie medicíny
■
(2019) a Filozofie epidemiologie (2013)
2007 – PhD z dějin a filozofie vědy
■
(Cambridge); 2001 – MPhil z filozofie (University College London) určitě nelíbila, ale může mít pandemie i nějaké pozitivní dopady?
Rozhodně. Na nejobecnější rovině je všechno, co je špatné pro ekonomiku, zpravidla dobré pro životní prostředí. Omezený průmysl logicky omezí emise. Pak jsou tu důsledky, které jsme bývali mohli jen obtížně předpovídat. Například zákaz prodeje divokých zvířat na trzích v Číně – z obav před šířením nových koronavirů – může radikálně snížit intenzitu pytláctví v Africe; na politické úrovni může být koronavirus první událostí v historii, která USA reálně donutí vyřešit problém zdravotního pojištění, atp.
LN A co na civilizační úrovni? Změní nás koronavirus jednou provždy?
Možná že nás změní, ale jestli to bude provždy, to si říct netroufnu. Pochopitelně podobné tragédie mívají většinou vliv na hodnotový žebříček. Jak známo, bohatí lidé si neváží peněz; člověk, který nikdy není nemocný, si neváží zdraví atp. Taky se ale můžeme stát trochu více komunitními tvory. Altruismus se zdaleka nenosí tak, jak tomu bylo kdysi, celkově je společnost zaměřena na kompetitivnost a individualismus.
LN Takže budou instagrameři bez práce?
(smích) To nevím. Já to moc nesleduji, nejsem si ani pořádně jistý, kdo to instagrameři jsou…
LN Já trochu ano, a zatím jsem žádnou zásadní změnu nezaznamenal. Dál jedou selfíčka a smoothies, občas nějaká rouška...
Ještě na to mají čas. Ono teď asi všechno bude o něco pomalejší, alespoň na nějaký čas. Když se zpomalí tempo, jakým žijeme, zpomalí se i tempo, jakým se měníme. Středověkému člověku trvalo několik set let, než se nějak zásadně proměnil.
LN Jak důležitý bude časový odstup? Tzn. až bude možno tak říkajíc vyčíslit škody a říct: kdyby byl Boris udělal tohle, nemuseli jsme mít X mrtvých, ale jenom Y jako v Polsku…
Tohle je zajímavé, protože myslím, že tu vlastně fakta ani odstup nehrají žádnou roli. Tím neříkám, že je to tak správně, ale podle nich se lidé bohužel nerozhodují. Vidíte to každodenně v politické debatě – vítězí ten nejvtipnější. Kdo čte volební programy? Volí se podle toho, kdo je vám sympatický. Zrovna tak všichni, kteří Borise nesnáší, ho budou nesnášet dál, a každý jeden ztracený život bude jeho vina, zatímco jeho příznivci ho budou bránit donekonečna. Nějaký nuancovanější přístup zanikne.
LN Možná je nebezpečné se vás na to ptát, ale máte coby filozof něco na povzbuzení?
Asi ne jako filozof, ale jako vědec. Řekl bych tohle: lidstvo už podobnými hrůzami prošlo. Epidemie španělské chřipky v letech 1918–1920 byla daleko strašnější, čísla se liší, ale zabila dost možná 50 milionů lidí. Byly tam otřesné příznaky – lidé krváceli ze střev a uší, tělo měli zohyzděné petechiemi (krevní výrony na kůži – pozn. red.).
Do toho všeho světová válka, to člověku taky zrovna dvakrát nepřidá. Cholera zase byla mnohem agresivnější, dokázala vyzabíjet polovinu chudého slumu v horizontu několika dní. Obě tyhle nemoci navíc postihovaly všechny bez ohledu na věk. Prostě, lidstvo už prošlo nepředstavitelnými tragédiemi, a dokázalo se s nimi vypořádat. Dokáže to i teď.