Národní zájem zvítězil nad solidaritou
Osobní zodpovědnost, klid a hlavně solidarita, to jsou slova, která zaznívají od evropských státníků více než kdy předtím. Epidemie koronaviru je výzvou nejen pro jednotlivé státy, ale i pro EU. Ukázalo se, že členové Unie jsou pro ochranu vlastního obyvatelstva ochotni obětovat sousedy – alespoň v některých ohledech.
Je zarážející, že vzletná slova o zodpovědnosti a solidaritě jaksi neplatí přes hranici. Když Itálie již 26. února požádala členské státy o pomoc, nedostala od zbývajících 26 zemí žádnou odpověď, což italský velvyslanec při EU Maurizio Massari lakonicky shrnul: „Jedině Čína zareagovala na základě bilaterálních vztahů. To jistě není dobrá vizitka evropské solidarity.“Kritikou nešetřil ani vůči EU samotné.
Najít důvody, proč nikdo nereagoval, je jednoduché. Část zemí kvůli decentralizaci ani neví, jaký je skutečný stav zásob a kolik materiálu potřebují samy pro sebe. Jinde má distribuci ochranných prostředků na starosti armáda a takové informace podléhají utajení. Navíc převážil názor, že situace se vymyká kontrole v celoevropském měřítku, tedy že pomůcky budou potřeba doma a podělit se o již tak nedostatkové zboží s Italy by se rovnalo politické sebevraždě. Národní zájem tak zvítězil nad solidaritou.
Další ránu společnému úsilí zasadilo Německo a třeba Česko, když na začátku března zakázaly vývoz zdravotnického materiálu. Minulý týden se rozhořel nevídaný diplomatický střet mezi Německem a Švýcarskem, když německá strana v Hamburku zadržela 2600 krabic s ochrannými rukavicemi. Švýcarský ministr hospodářství Guy Parmelin musel u německého protějšku vyjednat výjimku. Švýcarsko má však podobný problém v Itálii i Francii.
Bariéry jsou zpátky
Evropa po letech nerušeného obchodu a otevřených hranic tak znovu zakouší obtíže bariér, které jsou vyhlašovány nekoordinovaně a bez konzultací, a tím způsobují prodlužování dodacích lhůt. Vidíme, že snahy ochránit své obyvatelstvo před nedostatkem ochranných pomůcek vytváří nedostatky u sousedů.
V prvním dějství epidemie tak Evropa
připomíná nákupní paniku v hypermarketu, kde sice nerozhoduje síla pěstí, ale příznivější obchodní trasy, vztahy s Čínou, naditější peněženka a ochota rychle platit. Druhé dějství bude o tom, jak společně čelit ekonomickým následkům. Zde bude nutné spravedlivě rozdělit pomoc, a hlavně zajistit další prosperitu EU. To Evropa umí.
Větší problém bude nárůst kritických hlasů vůči Bruselu, a to zejména ve státech, které zasáhla epidemie opravdu tvrdě. Mrtvé totiž žádný dotační program nevzkřísí. Epidemie tak krom tisíců Evropanů může přinést ještě jednu oběť – evropskou spolupráci.