Naštvaní bozi přicházejí
V seriálu Westworld už nikdo neví, čí je. Čeká nás to všechny?
Oseriálu Westworld, jehož třetí řadu nyní začala uvádět HBO, se důsledně opakuje, že vychází ze stejnojmenného filmu, který v roce 1973 natočil americký spisovatel a filmař Michael Crichton. V těchto dnech, kdy je každé povyražení cenné, vřele doporučujeme si onen starodávný thriller někde vyhledat a zhlédnout. Yul Brynner jako humanoidní robot v kovbojském provedení, s kovovým leskem v očích, rozhodnými gesty a nesmlouvavým výrazem v obličeji je v něm dokonalý a futuristická vize ze 70. let je dojemná asi jako svět Julese Verna.
Roboti v zábavním tematickém parku, určení k tomu, aby byli likvidováni, ponižováni, případně sexuálně zneužíváni, si to jednoho dne nenechají líbit a vzbouří se – to je základní (a ve filmu také víceméně jediná) zápletka, z níž ovšem o pětačtyřicet let později vzešla v seriálové podobě velmi komplexní, špičkově provedená a k zamyšlení inspirující vize světa, který se propadl do zničující nejistoty ohledně toho, co je realita a co fikce, a kde je zneužívání cizích osudů hlavním nástrojem vrcholových predátorů. Mohutně upgradovaný Westworld vytvořili manželé Jonathan Nolan (bratr Christophera Nolana, s nímž mj. napsal Temného rytíře nebo sci-fi Interstellar) a Lisa Joyová a evoluce jejich díla i napotřetí úspěšně pokračuje.
Téma objektifikace a lhostejného zneužívání jiných bytostí získalo v seriálu už od první řady silný, aktuálně rezonující feministický akcent, aniž by se ale vyprávění proměnilo v pouhou agitku. Ostatně právě ve třetí řadě se situace poněkud mění a silnou ženskou hrdinku doplňuje výrazná mužská postava, kterou semílá soukolí systému.
Nemůžeme samozřejmě zaručit, že v době, kdy se nyní uváděná třetí řada Westworldu odehrává, nebudou naše nynější představy o špičkových technologiích působit stejně naivně jako v případě Crichtonových
extrémně hořlavých, slabozrakých a vodu nesnášejících robotů. Prozatím však tato blízká budoucnost (je jen tak vzdálená, že v ní stále může hotelovou halou znít píseň 99 Luftballons a mrakodrap zdobit logo hnědé limonády) působí velmi elegantně a zároveň hrozivě. Technologické trendy současné doby – rozvoj virtuální reality, umělá inteligence, stále dokonalejší zasíťování, robustní sběr osobních dat a vším prostupující herní princip – se potkávají v obrazu společnosti lidí a strojů, kdy už nikdo nebude doopravdy vědět, kdo vlastně je, zda sní, či bdí a kdo je pánem jeho života.
Westworld bez Westworldu?
Z hlediska vyprávění dobrodružného příběhu (zábavní funkce Westworldu je samozřejmě stále prvotní) jsou nynější tři řady seriálu obdivuhodné svou schopností překvapovat, měnit perspektivu a také dopřávat svým postavám nečekaný vývoj. Zatím nejsilnějším momentem byl v tomto ohledu závěr první série, který efektně vyložil zamíchané karty časových rovin. Po nevyhnutelné vzpouře robotů se pak těžiště příběhu postupně vymanilo z tematického parku a přesunulo se do reálného (či „reálného“?) světa, pro nějž byl park Westworld jen laboratoří. Ve třetí řadě už je seriál takřka nezávislý na původním dějišti, byť se i v novém prostředí potkávají stále tytéž hlavní postavy: hlavní hrdinkou je robotka Dolores Abernathyová (Evan Rachel Woodová), která ušla dalekou cestu od pokorné a důvěřivé farmářovy dcery a oblíbené kořisti sexuálních násilníků k silné, nesmlouvavé a sebevědomé mstitelce. Pohrdá lidským rodem, o němž si ve své původní roli učinila jednoznačný obrázek, a vyhlíží nadvládu svého druhu, nových bohů, které lidé stvořili, podcenili a rozezlili.
Po útěku z rozvráceného parku Westworld se Dolores, do níž zároveň strůjci projektu kdysi vložili jedinečný a nesmírně cenný kód, stává lovnou zvěří a zároveň predátorkou s vlastním ambiciózním plánem. K jeho uskutečnění potřebuje spojence, i když i sama zvládne více, než by kdo čekal. V patách je jí mimo jiné konstruktér robotích hostitelů parku Westworld Bernard Lowe (Jeffrey Wright), o němž si původně všichni, včetně jeho samého, mysleli, že je člověk, pak to ale přestalo být jisté...
Nové hvězdy i aktuální téma Jen se starými postavami by už ale nová řada, navíc odehrávaná takřka mimo původní kulisy, nevystačila. O některé význačné postavy také seriál přišel, například o spoluzakladatele parku Westworld Roberta Forda v podání Anthonyho Hopkinse.
Čerstvou krví je v nové řadě především mladý muž jménem Caleb, s nímž se robotka Dolores za dramatických okolností spřátelí. Hraje jej Aaron Paul, jehož hvězda vystoupala vysoko díky seriálu Breaking Bad a pak začala poněkud poblikávat. Nyní ovšem, zdá se, svítí opět zřetelně. Caleb je válečný veterán, který propadl sítem společenského výběru a protlouká se otupujícím životem bez perspektivy. Peníze (mimo jiné na drahou hospitalizaci psychicky nemocné matky) si vydělává na stavbě, ale také nezákonnou činností – ta má ovšem podobu hry, zadání loupeží nebo přepravy kontrabandu přichází v mobilní aplikaci a za splněné úkoly dostávají účastníci kromě peněz také herní ohodnocení.
Hrou je totiž ve společnosti, kterou nyní seriál líčí, všechno, a zároveň nic není jen hra. Za nitky tahají lidé jako tajemný bezskrupulózní podnikatel Engerraund Serac (hraje ho další z čerstvých hvězd třetí řady Vincent Cassel), který se snaží ovládnout mateřskou společnost Westworldu Delos a potažmo celý svět. Hlavní roli tu hrají data – údaje o všem a o všech. Kdo je má, vítězí. Kdo si je nechává sebrat, prohrává – ale máme ještě vůbec tu volbu?