Morové rány pro autoprůmysl
Automobilky, které potřebovaly vydělat na pokuty za emise, čeká v krizi další krvácení
Skandál Dieselgate z roku 2015 jako by odstartoval smolná léta autoprůmyslu. V tehdejší době již automobilky věděly, že jim hrozí přísné emisní limity, ale byla tu alespoň teoretická šance s nimi něco dělat a s politiky vyjednat rozumný kompromis. Dieselgate ale tuto šanci zmařila, veřejné mínění nebylo automobilkám zrovna nakloněno a podle toho se k nim zachovala i politická reprezentace. A tak vznikly drsné emisní limity, které začaly v posledních letech autoprůmysl drtit.
Nejprve tak, že automobilky musely spousty svých financí přesměrovat do vývoje nových pohonů a především rozvoje elektrifikace, přičemž návratnost těchto prostředků je nejistá. Od letoška pak mají na automobilky dopadnout přísné pokuty za překročení emisního limitu průměrných 95 gramů CO2 na kilometr, který platí pro nová auta. Kvůli tomu se už tak letos čekal v autoprůmyslu docela špatný rok.
A pak přišla koronavirová rána. Většina evropských automobilek od minulého týdne zastavila výrobu, v Česku stojí všechny výrobní linky na auta a to samozřejmě ovlivňuje i síť dodavatelů a spoustu dalších firem. I když některé automobilky optimisticky tvrdí, že zastavení výroby je preventivní opatření třeba na dva týdny, realita může být daleko drsnější. Nikdo neví, kdy bude možné výrobu skutečně obnovit.
Nikdo totiž vlastně ani neví, kdy bude možné například v rozumné míře obnovit prodej aut. A automobilky, které tak potřebovaly letos fungovat co nejefektivněji, aby vydělaly na pokuty za emise, tak finančně krvácí. Odvětví, které vytváří asi sedm procent HDP Evropské unie a zaměstnává 14 milionů lidí (zprostředkovaně i víc – v různých agenturách, IT firmách a službách na obor navázaných), ovšem bude krvácet i po obnovení výroby.
Na pokraji krachu
Je téměř nepochybné, že přijde ekonomická krize, v rámci které lidé přestanou ve velké míře auta kupovat, jelikož nový automobil bude luxus, který si nebudou moci dovolit. Navíc svět po pandemii koronaviru nejspíš nebude stejné místo jako před ní. Lidé se budou bát cestovat, aut tedy bude potřeba méně a ta stávající jim vydrží déle, což je pro automobilky další komplikace.
Propad může být drtivý a mnoho z již tak těžce zkoušených firem možná dožene na pokraj krachu a možná i za tuto hranici. Ano, státy jistě v nastalé krizi přispěchají s všemožnou podporou pro všechny obory ekonomiky, autoprůmysl nevyjímaje. Jenže je otázkou, jak silná by tato podpora musela být, aby důležité odvětví, která dává práci tolika lidem, nebylo zdecimováno.
Automobilky navíc potřebují jistoty, takže „nějaká“forma podpory není zrovna to, co pro ně musí být ideální. Politici KDU-ČSL tak již začali na EU apelovat, že je načase přehodnotit aktuální přísná pravidla ohledně emisních pokut a že by stálo za zvážení, zda je pro letošek automobilkám neodpustit a zda vůbec nějakým způsobem přísná pravidla nepřehodnotit či alespoň neposunout jejich platnost na pozdější dobu.
Tento návrh zní logicky, jenže na druhou stranu má i spoustu různých úskalí. EU by totiž zrovna desítky miliard eur (podle odhadů České spořitelny i přes 36 miliard eur), které by mohla na pokutách od automobilek vybrat, skvěle využila právě na sanování zdecimovaného hospodářství.
A pak jsou tu samotné automobilky: některé do plnění limitů investovaly více, jiné méně a ty, které ve velkém vsadily na elektromobilitu, jistě nebudou chtít, aby se jejich soupeři z limitů doslova vyvlékli zadarmo. Krom toho, že na autoprůmysl doléhá přísná regulace, je to totiž také extrémně drsné konkurenční prostředí, kde si soupeři rozhodně nic nedarují a krach konkurenta znamená teoretickou šanci na zisk pro někoho jiného.
Aktuální relativně krátká odstávka mnoha odvětví ukazuje, jak moc člověk ovlivňuje životní prostředí kolem sebe a jak najednou v klidovém režimu příroda vzkvétá
Stáhnout se do sebe
Navíc je otázkou, jaká vlastně bude panovat celospolečenská nálada ohledně průmyslu a ekonomické mašinerie. Aktuální relativně krátká odstávka mnoha odvětví ukazuje, jak moc člověk ovlivňuje životní prostředí kolem sebe a jak najednou v klidovém režimu příroda vzkvétá. Vzduch ve městech je nejčistší za mnoho let, vodní toky a plochy průzračné, planeta oddychuje. Lidé se nejspíš začnou ptát, jestli by nešlo tyto hodnoty zachovat. A s jejich zachováním se zrovna masivní podpora „tradičního“autoprůmyslu úplně neshoduje.
Automobilový svět (a nejen ten) tak stojí před mnoha otazníky a vývoj je ve hvězdách. Jedna věc by mu ale pomohla každopádně: hladoví akcioví investoři. Ti by totiž měli na autoprůmysl na následující roky zapomenout. Automobilky potřebují klid na vyřešení své existence a dlouhodobé stability, a ne krátkodobě uspokojovat investora, který vyžaduje každý rok dividendu a chce neustálý růst ceny akcií. S podporou či bez, mnoho automobilek by se mohlo stáhnout do sebe, uzavřít se a alespoň na nějakou dobu přestat řešit mantru neustálého růstu a vyplácení hojného zisku. To by jim mohlo skutečně pomoci a v důsledku by to mohlo pomoci i životnímu prostředí, a to víc než hrozba drastických pokut.