Pro pamětníky

Stupidita retra na ČT3 překonává všechny rekordy

Představuji si, jaké nadšení by nově spuštěný program ČT3 vyvolal dejme tomu v roce 1991. Jestli se nepletu, gros lidí stále ještě cítilo úlevu, že blbiny, které produkovala Zelenkova normalizační televize, zajely hluboko do archivu a hned tak nevyplavou. Jak šel čas a také se spustily další kanály, bylo málo materiálu a leccos se z archivu vytáhlo. Zprvu šlo o to, co mělo nějakou kvalitu, třeba hereckou, ale postupně Česká televize přestala mít zábrany a v posledních letech se na obrazovku může dostat cokoliv od hrůzných socialistických detektivek, kde se zločinci honí v moskvičích a kde operují zlotřilí diverzanti, až po estrády s vousatým humorem, zpěvy a tanečky. A teď tomu tedy televize nasadila korunu: nová ČT3, která nabízí jen tento typ tvorby, je prý televizí pro seniory.

Toto dramaturgické zacílení tedy vyplývá z premisy, že stářím měkne mozek, protože stupidita tohoto retra překonává všechny rekordy. I vzít vzorek z programu ČT3 normálního člověka vyděsí, ale také ho tento zpětný pohled na socialistickou televizi rozzuří, protože na ni samozřejmě přispívá. Tak dobře, nepochybně existuje segment diváctva, který si toto žádá, ale proč má mít k dispozici celý kanál, vždyť třeba jiná skupina by preferovala dobré filmy, ale taková stanice by byla o něco dražší než vytahovat slátaniny z archivu.

Když už jsme se tedy dostali až sem, zasloužili by si ostatní diváci, aby se tento výprodej přestal objevovat na ČT1, ČT2 i ČT art. A to se nestalo, televize pro pamětníky má i po spuštění ČT3 stále lví podíl v celém televizním programu. Co to píši, zírám na Dalibora Jandu, jak chraptí „říkal si hurikán“a cituplně se šklebí přes točící se kolo padlé motorky. Musím se štípnout, jestli se mi to nezdá. Nezdá – to je dnes česká veřejnoprávní televize.