Dobré zprávy z pekla

Při pohledu do některých měst ve Španělsku, Itálii či USA se svírá srdce i nejotrlejším. Ani Chlívek není teď schopen vtipkovat na téma „Ani já jsem nebyl taková svině jako Andrej Babiš“, jak vypráví jeden bývalý ministr financí. A tak to zkusíme z jiné strany: radostně.

Mění se pohled národa na české zdravotnictví. Náš zdravotní systém je svým způsobem malý zázrak, na tom se shodnou experti zleva zprava, David Rath i Leoš Heger. V poměru cena/výkon dokonce nemá na světě konkurenci, jak dokazují mezinárodní studie. Ale naším zvykem je brblat a jamrovat.

Dokonce teď využijeme jistou paradoxní skutečnost: české zdravotnictví má dlouhodobě příliš akutních lůžek a u nich nízkou „obložnost“. S velkou nadsázkou: každý „vesnický“špitál má ARO a JIP, ačkoli je často nepotřebuje nebo potřebuje jednou za měsíc. A všechna tato volná, nevyužitá a neefektivní kapacita se nám teď, během pandemie, strašně hodí, máme 88 lůžek na 10 000 obyvatel, tedy jako například Německo, zatímco třeba Itálie jen 44 a Velká Británie 42.

Stejně tak u nás často zůstávají v nemocniční péči lidé mnohem déle, než je zvykem. A dále: nejenže máme takřka neuvěřitelný počet 74 ECMO (mašinka poslední záchrany s mimotělním oběhem krve) a relativně dost lůžek na jednotkách intenzivní péče, ale špitály dnes propouštějí pacienty, kteří nepotřebují nutně akutní péči a uvolňují si ruce i místnosti na očekávaný nápor.

Stejně tak platí, že u nás stále „lékař dělá to, co by mohla dělat sekretářka“, díky čemuž máme relativně také hodně lékařů (my 35 na 10 000 obyvatel, Spojené státy jen 23 a Velká Británie jen 22).

A ještě jeden paradoxní fakt: náš nemocniční personál, od pomocných sil přes staniční sestry až po primáře, je zvyklý na „bordel na kolečkách“. Těžko se to kvantifikuje, ale jsou psychicky velmi odolní, protože kolem nich nikdy nic nefunguje přesně tak, jak by mělo.

Covid-19 nás též naučil, že není nutné běhat k praktikovi, pediatrovi či na pohotovost s „každou blbostí“– kéž by nám to vydrželo i po krizi.

O tom, že mnohé firmy přestaly mít hrůzu z práce z domova a že se školství začalo neuvěřitelně rychle digitalizovat, asi netřeba psát. Co by ale mohlo být obrovským a dlouhodobým ziskem z krize, je fascinující spolupráce IT/C a vůbec technologických firem s univerzitami a velkým byznysem. Rychlost, s jakou se začaly vyvíjet roušky a náhubky, obličejové štíty i dýchací filtry, je výjimečná i ve světovém měřítku.

Chlívku je zatraceně líto, jak má málo prostoru, protože ten radostný seznam by měl být desetkrát tak dlouhý, ale nikoli nakonec dodá dva minizázraky: Andrej Babiš chválí veřejnoprávní média a Alena Schillerová neziskovku Člověk v tísni.

Obrovským a dlouhodobým ziskem z krize by mohla být fascinující spolupráce IT/C a vůbec technologických firem s univerzitami a velkým byznysem