Zdraví ukryté v hodinkách

Technologický pokrok pomáhá i při hlídání vlastního zdraví. Jednotlivé aplikace se starají úplně o všechno

Franta koupil dres a tretry, k tomu čapku se štítkem, čas si měří chronometry, obvod hrudi pravítkem,“zpívali jsme si v devadesátých letech s Petrem Skoumalem. Toho by člověk zrovna netipoval na technologického vizionáře, ale zrovna v tomhle případě se trefil parádně – nějaký přístroj na měření času a fyzických výkonů má dnes na zápěstí připnutý opravdu málem každý druhý.

Platí to i teď v karanténě. Omezení společenských styků a pobytu na veřejnosti totiž rozhodně neznamená, že by se člověk měl přestat hýbat, naopak. Osamocené procházky nebo běh po lese jsou najednou pro spoustu lidí záležitostí tělesné i duševní hygieny – sám bych ještě před měsícem nevěřil, jak moc se budu každý den těšit na večerní venčení psa. A ty „chronometry“, kterým se obecně říká anglicky wearables (český překlad „nositelná technologie“je tak nelibozvučný, že se příliš nechytil), dávají dobrou zprávu o tom, jestli se alespoň nějaký pohybový režim daří držet.

Buď fit!

Obecně se wearables dělí do dvou hlavních kategorií – fitness a zdravotní. Ta první, do níž patří ony Skoumalovy „chronometry“, je podstatně početnější, vejdou se sem jak fitness náramky, tak dnes tolik populární chytré hodinky.

Náramky jsou vývojově starší a primitivnější, pořád ovšem mají dost podstatné výhody, především méně nápadný vzhled a také obecně nižší cenu. Ty nejjednodušší kusy (třeba z řady Xiaomi Mi) lze pořídit už za pár stovek, ovšem tam je nutné počítat se spartánskou funkční výbavou, občas nemají ani displej. přístrojů můžete vzít i k drahému obleku. Ale až na pár výjimek toho o moc víc neumějí. Mezi zmíněné výjimky patří třeba oblíbené Apple Watch, na kterých lze zprávy nejen zobrazit, ale také na ně odepsat, případně někomu poslat přesné souřadnice, kde se zrovna nacházíte.

Starší modely Samsung měly i vlastní telefonní modul (takže do nich člověk mohl mluvit) a fotoaparát, ale v novějších verzích od toho firma už upustila – nadstandardní výbava měla příliš velký vliv na spotřebu. S hodinkami totiž málokdo chce do nabíječky každý večer, a pokud mají vydržet pět šest dní, s aktivními funkcemi si příliš nerozumějí. Zajímavější je, že se s některými typy (hlavně opět Apple) dá platit podobně jako s telefony.

Pozor na výmysly...

Měření aktivit je nepochybně bohulibá činnost, zároveň ale není dobré slepě věřit všemu, co výrobci tvrdí. Nová móda si vytváří vlastní mýty – třeba představu, že by člověk měl denně ujít aspoň deset tisíc kroků, což je hranice, po níž vás většina přístrojů nadšeně pochválí a ohlásí, že máte splněno.

Když se fitness hračky začaly prodávat ve velkém, lékaři i trenéři na tuhle hodnotu (odpovídající cca 7,5 km) udiveně hleděli – není podložená žádným výzkumem, optimální ušlá vzdálenost je ve skutečnosti dost individuální, u starších lidí může být poloviční, naopak sportovci potřebují víc. Odpověď je jednoduchá: mýtus vznikl v padesátých letech v Japonsku, kdy firma Yamasa vyrobila krokoměr Manpo-kei – v překladu „10 tisíc kroků“. A je to.

A ještě jedno úskalí na milovníky fitness zařízení číhá – měření výkonu bývá poněkud návykové. Psychologové tento jev označují zkratkou QS neboli quantified self, což znamená něco jako „ego převedené do čísel“. Před časem něco podobného zažívali návštěvníci posiloven – v jejich komunitě nesvědčilo o kvalitách jedince nic lépe než váha, jakou dokáže zvednout na benchpressu. Dnešní technologie jde mnohem dál, kromě čísel nabízejí i hezky zpracované tabulky a grafy, vše přehledně na displeji telefonu. Pro soutěživé jedince ideální nástroj, jak se porovnat s jinými.

... a posedlosti

Módě QS propadl například známý britský finanční expert a mediální celebrita Martin Lewis. Sám sebe popisuje jako extrémně soutěživého člověka, který se s nějakými průměrnými výkony rozhodně nespokojí.

„Ani jeden den za poslední tři roky jsem neudělal méně než deset tisíc kroků,“tvrdí. „Ale mám-li být upřímný, deset tisíc mi rozhodně nestačí. V průměru nachodím kolem pětadvaceti, je to regulérní posedlost.“

Pro lepší výkon dokáže udělat skutečně ledacos – například chodit několik hodin doma kolem gauče poté, co se v internetovém srovnání dozvěděl, že by ho kamarádka jeho sestry mohla v týdenním součtu nachozených kroků porazit. Jenom těžko říct, zda se něčemu podobnému dá ještě říkat pohyb pro zdraví…

Druhou velkou kategorii wearables tvoří zdravotní pomůcky. Tady je nabídka podstatně rozmanitější – zatímco chytré hodinky nebo fitness náramky od sebe poznáme jen díky designu, ve zdravotní kategorii najdeme přístroje nejrůznějších typů a funkcí.

Technika proti koronaviru

A některé z funkcí se v koronavirových časech mohou opravdu hodit: soustavně měří teplotu a další důležité údaje. Příkladem je horká novinka: chytrý prsten Oura, v současnosti vyvíjený na Kalifornské univerzitě v San Francisku. Ten si majitel nasadí na prst přes noc – a prsten měří po celou dobu spánku nejen teplotu, ale i tepovou a dechovou frekvenci, tedy klíčové údaje při nakažení novým virem.

Vedoucí projektu, psycholožka Ashley Masonová, původně hodlala prsten využít k léčbě deprese, ale momentálně hodlá 2000 kusy vybavit kalifornské zdravotníky: „Pokud Oura prozradí symptomy dřív, než je skutečně pocítíme, umožní to zdravotníkům připravit se a postarat se o vlastní bezpečnost – a tím pádem i o bezpečí ostatních.“

Přímo k ochraně proti koronaviru slouží další nové zařízení, jímž je chytrý náramek Immutouch. Ten nositeli brání, aby si sahal na obličej. Vyvinula ho za pouhý týden trojice podnikatelů v Seattlu (na kontě mají už jeden podobný přístroj, zabraňující okusování nehtů). Immutouch funguje velmi jednoduše – pozná, že se ruka majitele blíží k jeho ústům, nosu či očím, a začne varovně vibrovat. Má to jediný problém: aby systém skutečně fungoval, člověk by potřeboval náramky dva, na každé zápěstí jeden.

V koronavirové krizi ovšem nabývají na významu i přístroje, které jsou na trhu už déle a zaměřují se na hlídání životních funkcí a každodenních činností momentálně nejohroženější skupiny, totiž seniorů. Kromě běžného monitoringu pohybu nebo srdeční činnosti bývají vybaveny senzorem pádu – pokud majitel upadne, začne zařízení vibrovat či pípat, a v případě, že se nedočká žádné reakce, odešle nouzovou zprávu na uložený kontakt (příbuzným nebo lékařům). Zpráva se odešle i po stisku speciálního tlačítka v případě, že je senior při vědomí, ale potřebuje pomoc. Podobných modelů je na trhu hodně, k osvědčeným značky patří třeba Withings nebo Ikarya.

Je mimochodem zajímavé sledovat, jak se vnímání wearables pro seniory v posledních týdnech změnilo. Produktový manažer Ikarye mi před rokem na jedné konferenci vyprávěl, že firma cítí potřebu působit na zákazníky, aby technikou nenahrazovali vztahy: „Trochu nás

Když se ráno vzbudíte a necítíte se zrovna dobře, stačí se podívat na hodinky. Neřeknou vám jenom to, kolik je hodin, ale dodají všechny zdravotní údaje. Je-li něco v nepořádku, hned to poznáte, aniž byste pocítili první konkrétní příznaky... Že je to hudba budoucnosti? Ale kdepak. To všechno umějí chytré aplikace.

Nová móda si vytváří vlastní mýty – třeba představu, že by člověk měl denně ujít deset tisíc kroků, což je hranice, po níž ho většina přístrojů nadšeně pochválí, jak má splněno

Pokud Oura prozradí symptomy dřív, než je skutečně pocítíme, umožní to zdravotníkům připravit se, postarat se o vlastní bezpečnost – a tím i o bezpečí ostatních